Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde...
Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní. Více zde...

Výživa pro člověka a Zemi

Přístroje, nápady a rady pro udržení zdraví.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

vlákno čisté - poo.

Mám téměř 3/4 života za sebou a teprve nyní, kdy mne k tomu donutily zdravotní potíže, stejně jako spoustu jiných přátel navštěvujících toto fórum, jsem si našel čas k zamyšlení nad tím, jak jsem žil. Postupně přicházím na to, že ač jsem byl přesvědčen o své neomylnosti prakticky ve všem, tak ve skutečnosti to bylo jen mé zbožné přání. Někde jsem četl, že člověk by měl přicházet na svět starý, se svou celoživotní moudrostí a postupně pak mládnout. Mohu jen konstatovat, že asi na tom něco je.
Chci Vám zde předložit něco, nad čím bychom se měli všichni zamyslet. Je to pro dobro nás všech. Musím dodat, že vše jsem odněkud okopíroval a ani nevím, kdo je autorem. Za to se stydím a omlouvám. Myslím si však, že se to do vlákna ZDRAVÍ opravdu hodí :!: Bude to na pokračování, tak se svými závěry nespěchejte.


O DUŠEVNÍM ŽIVOTĚ ZVÍŘAT
Sv. František z Assisi je světově proslulý svým výjimečným životem, ztělesňujícím opravdovou lásku k bližnímu. Jeho soucit platil ve stejné míře všem Božím tvorům. Zasazoval se stejně důrazně o blaho zvířat jako o blaho lidí. Jednou uviděl sedláka házet kameny na hejno havranů, kteří seděli na velké jabloni. "Proč to děláš?" zeptal se František sedláka. "Tihle prokletí ptáci mně sežerou celou úrodu jablek", odpověděl sedlák vztekle. Nato se František obrátil k havranům a promluvil k nim. Vypravoval jim, že za nedalekými pahorky je pole obilí, které není obděláváno a kde se mohou dosyta nasytit. Havrani odlétli a sedlák se s úžasem díval za Františkem, který se dál ubíral svojí cestou.
Přeji si, aby se všichni lidé jednou naučili setkávat se se svými bližními ze světa zvířat s takovým porozuměním. Přeji si, abychom jako tento sedlák pochopili, že naše štěstí a štěstí zvířat jedno jsou a představují v nás všech vnitřní sílu, k jejímuž rozvoji musíme jednat s láskou a moudrosti.

POMNÍK BOBBYMU
Všude na světě můžeme vidět pomníky známých osobností. Zřejmě nám mají připomenout zvláštní vliv těchto osobností na dějiny. Stejný záměr vedl také ke stavbě pomníku na náměstí Greyfriar Square -veřejném místě v hlavním městě Skotska -Edinburghu. Tento pomník je ale zvláštní tím, že nepřipomíná žádného člověka, nýbrž skotského teriéra jménem Bobby.
Bobby byl pouliční pes bez pána, s nímž, jako s většinou jeho spolutrpitelů, lidé špatně zacházeli a který si musel svoji potravu vyhledávat na smetišti. Jednou se však nad ním slitoval místní starý a těžce nemocný muž jménem Jock. Sám pro něho nemohl udělat víc, než mu koupit oběd v restauraci. O něco později Jock zemřel. K procesí za rakví se připojil i Bobby a po pohřbu si sedl vedle hrobu svého zemřelého dobrodince. Zaměstnanci hřbitova se ho pokoušeli zahnat nejprve kopanci, později i házením kamenů, ale Bobby statečně bránil svoje místo. Od té doby opouštěl svou "hrobní stráž" pouze jednou denně odpoledne, aby rychle našel něco k snědku. Jinak seděl s neotřesitelnou věrností vedle Jockova hrobu ve dne v noci, v létě v zimě 14 let. Když zemřel, byli lidé tak pohnuti velkou vděčností malého psíka, že vzpomínku na něj zvěčnili pomníkem./ll/
Nejen lidé z Edinburghu, ale my všichni se můžeme od Bobbyho naučit něco důležitého: zvířata jsou schopna stejně obdivuhodných citů jako my lidé. Zvířata pociťují lásku, odevzdanost, věrnost, ale též bolest jako my. V našem antropocentrickém světě máme tendenci vidět lidi jako něco mimořádného, čemu jsou podřízeny všechny jiné formy života. Tento názor platí mj. kvůli předsudku, že chování zvířat je ovlivňováno výlučně instinkty a vrozenými vzory pro přežití.
Hluboko sahající duchovní podstata duše -je našim bližním ze světa zvířat většinou upírána. Přitom stačí trochu pozorovat -očima a srdcem -abychom se poučili o něčem lepším.


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Pozdrav Dennymu

Příspěvek od 1220 »

Zdravím Denny,
Může to jít mnohem dál, a je to dobrý předpokládám úvod, k dalšímu prociťování našeho okolí.
Mnohé zvíře se svými city a vztahy k okolí na tom může být lépe než leckterý zarputilý člověk.
Květ života kvete, kde se mu zachce, posléze i tam přináší své plody.
Tudy pak vede cesta středu.
díky
:good:
K.


Uživatelský avatar
laik
Zasloužilý člen
Příspěvky: 858
Registrován: sob 23 úno 2008 21:41
Bydliště: Brno
Dal: 36 poděkování
Dostal: 43 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Denymu...

Příspěvek od laik »

Zdravím
Z dovolením si dovolím tato slova kopírovat dál ,pro osvětu na facebooku nevadí?....
dík :good:


Jsem svobodný, protože dělám to co chci a ne to co musím......
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Re: Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

NESOBECKOST DELFÍNŮ

Také následující historka ukazuje, že zvířata mají duši. Roku 1971 se Yvona Wladislawičova nacházela na palubě jachty v Indickém oceánu. Loď se po explozi potopila a Yvona plavala -poháněna panickou hrůzou -o svůj život. Po zemi nebo jiných lodích nebylo daleko široko ani stopy a v oblasti, kde se loď potopila, byla spousta žraloků. Šance na přežití byly nulové, kdyby nezasáhli tři delfíni. Jeden plaval pod jejím tělem na vodní hladině, takže si mohla sednout na jeho trup, druzí dva plavali v kruzích okolo nich, aby udržovali žraloky v bezpečné vzdálenosti. Tímto způsobem doprovázeli delfíni Yvonu na otevřeném moři přes 320 km a poté jí vysadili na jedné bóji. Krátce nato připlula loď a vzala úplně vyčerpanou Yvonu na palubu./21/
Může existovat něco většího a vznešenějšího, než byl tento nesobecký čin záchrany jiného života?

HLOUPÁ SLEPICE?!

Výraz "hloupá slepice" ukazuje, co si lidé o inteligenci tohoto živočišného druhu myslí. Snad je to tím, že chůze slepic, doprovázená současně pohyby hlavou, působí nemotorným dojmem. Jeden americký přírodovědec se jednoho dne přesvědčil, že inteligence slepic není správně ohodnocena. Když vložil slepici do hnízda vejce guinejského ptáka kasuára, vyseděla je, jako kdyby byla její vlastní. Vědec si přirozeně myslel, že rozlišovací schopnost slepice není dostačující, aby rozpoznala cizí vejce od svých vlastních. Jaké však bylo jeho překvapení, když se mláďata vyklubala. I když
slepice ještě nikdy ve svém životě takové ptáky neviděla, bez okolků je vedla k nejbližšímu mraveništi a tam vyhrabala mnoho larev. Slepice by nikdy nenabídla svým vlastním potomkům larvy mravenců a ani sama by je nežrala. Avšak pro kuřata kasuára jsou optimální potravou./31/
Tato slepice neměla nikdy ve svém životě kontakt s guinejskými ptáky. Který člověk by mohl napoprvé vědět, jakou potravu vyžadují ptáci pro něj úplně cizí, a to ve stadiu ranné mladosti? Zřejmě mají slepice určitý druh inteligence, o které my lidé nemáme ani zdání. Když jsem poprvé slyšel o tomto případu, byl jsem opravdu udiven. Jako každý, byl jsem i já ve svém uvažování o zvířatech ovlivněn naší společností. I v těchto myšlenkových vzorech existují určité představy o tom, co zvířata umí a co ne. Neuměl jsem si jednoduše představit inteligentní jednání, kterého je zvíře schopno. Jediným důvodem pro to bylo zkalení mé vnímavosti hrdostí a povrchností.
Výše uvedený případ zdaleka není jediným jednáním slepice, které odporuje názoru o "hloupé slepici". Slípka rodu Talegalla z Nového Zélandu vyvinula metodu líhnutí, která ve velké míře vyžaduje citlivost a inteligenci. Jakmile jsou vejce nakladena, zakryje je slepice velkou hromadou listí. Tlením listí se vyvíjí teplo, které vede k vylíhnutí vajec. Během tohoto procesu kontroluje slepice stále teplotu a přidává listí, je-li toho třeba. Přitom je životně důležité, aby množství listí bylo přesně odměřováno, protože když se teplota jen trochu odchýlí od ideální hodnoty, nemohou kuřata přežít. Kromě toho musí slepice volit správný druh listí, aby byla zachována správná rychlost tlení. Pracovat s takovou přesností je lidem umožněno teprve několik staletí pomocí složité laboratorní techniky. Ale slípka rodu Talegalla používá líhnutí touto rafinovanou metodou řadu tisíciletí, dávno předtím, než člověk vymyslel líheň. Pozorujeme-li naše bližní z říše zvířat bdělými smysly, získáme představu o zázracích, které nás naplní přiměřeným respektem ke všem formám života.

NEOBVYKLÝ LODIVOD

Skupina ďUrvillových ostrovů u Nového Zélandu je lidmi hojně navštěvována, ale i obávána. Průliv mezi ostrovy -tzv. Francouzský průliv je totiž plný nebezpečných skalisek. Mnoho ztroskotaných lodí s četnými oběťmi potvrzuje zlověstnost tohoto průlivu. Ale v dobách, kdy působil Pelorus Jack, se mohli námořníci cítit úplně bezpečni.
Pelorus Jack byl delfín. Poprvé byl viděn námořníky lodi "Brindle" z Bostonu, když se loď přibližovala k Francouzskému průlivu. Posádka nakonec zjistila, že delfín provedl loď bezpečně okolo nebezpečných skal, které byly pod hladinou neviditelné. Od té doby vodil Pelorus Jack souostrovím D.Urville každou loď.
Stovky, ne-li tisíce lidí děkují tomuto zvířeti za svůj život, protože když Pelorus Jack vedl loď, nebyla nikdy ani sebeméně poškozena. Námořníci si tak zvykli na svého nového pomocníka, že každá loď nakonec čekala na vjezdu do průlivu tak dlouho, dokud věrný delfín nepřiplul, aby konal svoji službu. Během dlouhých let, kdy vodil lodě, neměl ani jeden den "dovolenou".,.
Jednoho dne v červenci roku 1916 proplouvala lod se jménem "Penguin" Francouzským průlivem vedena Pelorus Jackem. Jakýsi opilý pasažér vzal pušku a vystřelil na delfína, který se s těžkým poraněním ponořil. Pasažéři opilce málem lynčovali. a Penguin si musel hledat cestu průlivem bez obvyklého vedení. Všichni si mysleli, že Pelorus Jack je mrtev, protože několik týdnů ho nikdo neviděl.
Ale nakonec se vynořil se zahojenou ranou a začal opět ke všeobecnému údivu každou loď navádět Francouzským průlivem. Každou loď? Nuže, jednu výjimku Pelorus Jack udělal. Loď Penguin ho už nikdy neviděla a musela se obejít bez jeho služeb. O něco později se Penguin potopila ve Francouzském průlivu přičemž se většina cestujících i posádky utopila./4/


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

POSELSTVÍ K LIDSTVU

"Všechny výtvory stvořitele jsou děti jednoho otce, a proto jsou bratry " František z Assisi. Zde popisované události obsahují podle mého názoru důležité poselství. Říkají nám, že i jiní tvorové jsou proniknuti stejnými pocity jako lidé. Mají jako my jedinečné formy inteligence, důstojnosti a krásy. indický mudrc Swami Vivekananda to vyjádřil následovně: "Mezi mnou a tím nejmenším zvířetem je rozdíl pouze ve formě zjevu, v podstatě jsme stejní. Zvíře je můj bratr a má
stejnou duši jako já"./5/
Když mám před očima výše uvedené příhody, když si vzpomenu na hřejivý pocit u srdce, který mám, když vidím běžet srnku přes pole, když hladím psa, nebo když se dívám krávě do očí, tak nemohu nic jiného, než souhlasit se slovy Vivekanandovými. Kdo by neznal radost v srdci, kterou nám mohou poskytnout zvířata?
Přesto v naší "moderní" společnosti existuje názor, že musíme dosáhnout našeho životního štěstí izolovaně nebo dokonce na úkor jiných lidí a jiných tvorů. Z tohoto názoru vyrůstá dnes obvyklý konkurenční tlak, který se táhne životem v zaměstnání, politikou, hospodářstvím, sportem a dokonce i uměním.
Zdá se, že pro harmonické soužití lidí, zvířat i celé přírody není místo ve společnosti ovládané konkurenčním bojem. Zvířata jsou krmena za strašných podmínek a na běžícím pásu porážena, aby uspokojila lidské choutky. Pro naše potěšení jsou týráni delfíni, tygři, sloni nebo koně ve zvířecích představeních v cirkusech apod. V pokusných laboratořích jsou zvířata týrána neuvěřitelnými metodami, ačkoliv je vědecky jednoznačně prokázáno, že tyto pokusy nepřinášejí žádný užitek./6, 7
/ Majitelé výkrmen zvířat dnes veřejně prohlašuji, že se intensivní chov zvířat na výkrm ani trochu neliší od produkce dopisních sponek nebo ledniček./8/
Neměly by pohledy do hlubokého vnímání zvířat, které jsme získali z popsaných příkladů, nasměrovat naše postoje k jiným živočichům zcela jinam?

VŠECHNY VECI JSOU VZÁJEMNĚ PROPOJEN

"Já jsem život, který chce žít uprostřed života, který chce žít. "
Albert Schweitzer
Stále více lidí mění v tomto čase své myšlení ve vztahu k jiným formám života a tím také ke svému způsobu života. Materialismus pro ně již dosloužil, protože poznávají, že nám nedává žádný vnitřní a už vůbec žádný vnější mír. Trvalá radost ze života, naplnění, které znamená víc než okamžitý požitek, nemůže být dosaženo ani působivými pokroky ve vědě či technice, ani v možnostech komunikace a zábavy. Toto naplnění zůstává přednostně zachováno, tak jako ve všech dobách, pro toho, kdo "poznává sám sebe ve všech věcech a všechny věci v sobě samotném."/9/
Tento starý, ale nově objevený životní postoj je proniknut zásadou, která prochází jako červená nit velkými filosofiemi Východu a Západu, puvodními učeními a světovými náboženstvími a myšlenkovým bohatstvím téměř všech přírodních národů: všechen život, všechno existující má svůj počátek ve stejném kosmickém prapůvodu, který je označován v ruzných kulturách jako Bůh, Tao Aláh, Bráhma, Nirvána nebo Poe. Všechny věci jsou ve své podstatě individualizovanými částmi
božími. Vzhledem k tomu, že všechno stvořené je neoddělitelně spojeno s božským, jsou i všechny části stvoření neoddělitelně vzájemně propojeny. Přes svou nesmírnou různorodost je veškeré stvoření konec konců jednotou, vzhledem k tomu, že všechny věci jsou spojeny ve svém božském původu láskou.
Bůh je láska a bezmezná radost. Božská jiskra v nás má tendenci projevit tyto kvality navenek i v našem vnějším bytí. Někdo by se tedy mohl ptát, proč existuje tolik utrpení?
Stvoření jednotlivců, jejichž prostřednictvím se projevuje božská jednota ve své různorodosti, má jen tehdy nějaký smysl, mají-li tvorové svobodnou vůli. Svobodná vůle však zavazuje každou živou bytost k odpovědnému jednání. Človek se může rozhodnout jak pro egoistické činy, které tím přinášejí i utrpení, tak i pro život v lásce a harmonii se vším stvořeným. /10,11/
Jelikož jsou zvířata naplněna stejným bytostným jádrem jako my lidé, musíme k nim mít stejné ohledy jako sami vůči sobě. Zvířata pocitují radost a bolest stejně intenzivně jako lidé, neboť jsou svou nejvnitřnější duší formou vyjádření kosmické tvurčí síly, která se jen zahalila do jiného těla než my.
Žádná živá bytost na světe není schopna života bez pomoci jiných. Zároveň ale žádný druh nemůže žít neomezeně dlouho na účet jiných životních forem. Jen člověk se domnívá, že má právo brát si z přírody a ze zvířat co chce, aniž by ho zajímalo, jaké to má následky. O následcích této vykořisťovatelské mentality bylo napsáno bezpočet knih a mnoho lidí se začalo angažovat za ochranu prostředí a zvířat, aby tím přivodili změnu. Úkazy sebezničení človeka zaslepeným
využíváním jiných částí stvoření se již staly nepřehlédnutelnými.
Avšak již dlouho předtím, než si západní industrializovaný svět uvědomil, že existuje hranice možnosti prežití, byl varován moudrými lidmi, kteří si ješte byli vědomi svého propojení se vším životem. Jedním z takových lidí byl i indiánský náčelník Seattle. Než byl on a jeho lid v minulém století přinuceni opustit svou zem, pronesl jako odpoved´ na požadavky americké vlády velký projev. Ten byl pak do dějin zaznamenán jako jeden z nejpůsobivějších projevů vyzývajících k ohleduplnosti vůči přírodě a zvířatům. Z tohoto projevu zde uvádím několik výňatků:
"... Jsme částí Země a ona je částí nás. Voňavé květiny jsou našimi sestrami. Jelen, kůn, orel -to jsou naši bratři. Skalnaté vrcholky hor, štavnaté louky, poníci a človek, ti všichni patří do stejné rodiny. Víme, že bílý muž nerozumí našemu způsobu života. Kterýkoliv díl naší Země je mu lhostejný, žije zde jako cizinec, který se objevuje v noci a bere Zemi to, co sám potřebuje. Země není jeho sestrou, ale jeho nepřítelem..."
Víme jediné: náš Bůh je stejný pro všechny. Tato Země je pro něho cenná. Tato Země nepatří človeku, člověk patří k Zemi. Všechny věci jsou vzájemně propojeny. Cokoliv se stane se Zemí, stává se i se syny této Země. Cokoliv člověk dělá zvířatům, činí i sám sobě. Člověk neutkal síť života, je pouze jednou jeho nití. Cokoliv způsobí této síti, způsobí také sám sobě."/12/


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

NOVÉ MYŠLENÍ VE VĚDĚ

Náčelník Seattle měl moudrost, kterou marně hledají vědci v naukách všech univerzit tohoto světa. Analytický rozum západního člověka si málokdy dokáže poradit s vědomostmi, které přicházejí ze srdce. K čemu je víra v duchovní původ života a v propojenost všech věcí, může-li naše moderní přírodní věda přesně analyzovat všechno, co existuje? Dlouhou dobu jsem i já smýšlel tímto způsobem. Odmalička jsem pociťoval hlubokou touhu po rozluštění hádanky našeho bytí. Přírodní věda se mi zdála být jediným vhodným zdrojem vědění o podstatě vesmíru a života. Při hledání tajemství života jsem zhltal všechny dosažitelné publikace o nejnovějších přírodovědeckých poznatcích. Avšak v určité chvíli jsem si povšiml, že tu něco chybí. Mé prahnutí po poznání se stalo výstižným příkladem pro jedno vyjádření Karla Friedricha von Weizsackera, podle něhož je možné příblížit se pomocí přírodovědeckých metod k podstatě života tak blízko, jako je možné přiblížit se dolováním ke středu Země.
Když se mé myšlení, budované na čistě analytickém dokazování, začalo rozšiřovat pomocí duchovně vědeckých hledisek,ke svému překvapení jsem zjistil, že věda a duchovnost nestojí proti sobě, ale naopak se dokonale doplňují. S tímto závěrem jsem se dostal do vynikající společnosti, neboť nejgeniálnější vědci dějin byli a jsou proniknuti duchovním obrazem světa. Například Isaac Newton, který je všeobecně považován za otce moderní fyziky, byl takovým nábožensky orientovaným vědcem. Jeden jeho ateistický přítel neměl pro zbožnost tak geniální hlavy, jako byl Newton, žádné porozumění.
Jednou pozval Newton tohoto přítele k sobě domů, aby mu předvedl vlastnoručně zkonstruovaný model slunečního systému. Složitým mechanismem mohl uvést všechny modelové planety do krouživého pohybu pomocí kliky ukryté pod stolem tak, aby je nechal obíhat kolem Slunce v podobných vztazích, jak to odpovídá skutečnému slunečnímu systému. Pod dojmem této konstrukce se Newtonův kolega zeptal, zda ji vybudoval zcela sám. Nato odpověděl Newton: "Nikoliv, já jsem neudělal vůbec nic, tento model vznikl sám od sebe. Zde v tomto prostoru se zcela jednoduše zahustila hmota, potom explodovala a všechno, co tady vidíš, vzniklo samo od sebe touto explozí". Když jeho přítel odpověděl, že tak komplikovaná konstrukce nemůže vzniknout náhodou, ale pouze inteligentní
prací, Newton řekl: "Můj milý příteli, co je to za logiku? Tvrdíš, že tento malinký model nemůže vzniknout náhodou a potřebuje tvůrce, avšak zároveň popíráš, že nekonečný vesmír vznikl nějakým tvůrčím činem."/13/
Pozorujeme-li obrovskou různorodost života a přesnost, s níž příroda funguje, pak je vskutku obtížné považovat náhodu za původ všeho. Avšak také jinou estou, při zkoumání nejmenších částeček hmoty, musíme dojít k závěru, že existuje božský původ. Max Planck, nositel Nobelovy ceny za fyziku a průkopník kvantové fyziky, učinil v jedné přednášce následující pozoruhodné prohlášení: "Jako fyzik, tedy jako člověk, který po celý svůj život sloužil vědě, totiž průzkumu hmoty, jsem snad dalek toho, abych byl považován za blázna. A tak si mohu po průzkumu atomu dovolit říci toto: Žádná hmota neexistuje sama o sobě! Veškerá hmota vzniká a existuje jenom působením síly, která přivádí části atomů do víření a drží je pohromadě v nepatrných slunečních systémech atomu. A jelikož v celém vesmíru neexistuje ani jedna jediná inteligentní nebo věčná síla, pak musíme připustit, že za touto silou je vědomý duch. Tento duch je prapůvodem vší hmoty! Avšak, jelikož ani duch nemůže existovat sám o sobě, nýbrž musí patřit určité bytosti, musíme nutně připustit existenci duchovní bytosti. Také duchovní bytosti se však neobjevují samy od sebe, ale musí být stvořeny. A já se nestydím nazvat toho tajuplného tvůrce stejně tak, jak ho nazvaly všechny kulturní národy země předešlých tisíciletí: BOHEM. V naší době, kdy již lidé nevěří na ducha jako na původce stvoření, je to právě atom -to nepatrné a neviditelné, co opět
vynáší pravdu z hrobu materialistického hmotařského šílenství do ztraceného a zapomenutého světa ducha."/14/
Také Albert Einstein, jehož jméno se stalo přímo synonymem pro vědeckou genialitu, byl hluboce věřícím člověkem. Jakožto pacifista a velký obdivovatel ahatmá Gándhího se po celý svůj život zasazoval za etické hodnoty. Své produchovnělé životní pojetí vyjádřil následujícími slovy: "Ono přesvědčení o vyšší moudrosti, která se projevuje ve viditelném světě, tvoří mé pojetí Boha... Nic nemůže být krásnějšího, než to, co je zázračné. Ten, kdo tu zůstává bez hlubokého dojmu, kdo se nedokáže ponořit a sklonit s hlubokým chvěním okouzlené duše, ten by mohl být stejně tak dobře mrtev. Má zavřené oči již během svého života."/15/
Takto tedy hovoří nositelé Nobelovy ceny za fyziku ve 20. století, stejně jako kapitola ze starých Véd. Na cestě při hledání prapůvodu všech věcí se přes přírodní vědy dostáváme k jistotě, že veškerý život pramení z lásky jediného tvůrce. "Starý Lakota byl mudrcem. Věděl, že srdce odtržené od přírody tvrdne. Věděl, že neúcta před rostoucím životem také brzy povede ke ztrátě úcty před člověkem."
Standing Bear
(Indián z kmene Sioux -citát z knihy :"V duchu šíleného koně")
"Kdybychom s absolutní jistotou věděli, že naše nejmenší konání, naše nejmenší myšlenka bude mít dalekosáhlé účinky, jež uvedou do pohybu síly, které zasahují až do vzdálených galaxií, jak opatrně bychom pak jednali, mluvili a mysleli. Jak by pak byl náš život vzácným integrovaným celkem!
Odpovědnost je ve své hloubce a úplnosti zastrašující a fascinující zároveň, neboť obsahuje nejistotu, ale i hlubokou útěchu, že jsme částí věčného nedělitelného celku. Máme právo na uskutečnění tohoto obdivuhodného smyslu života a můžeme toho dosáhnout, neboť všechno je částí celku, jedinečnou verzí jednoty."
Irina Tweedie


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

BELLOVA TEORIE

Objevy současné fyziky nám otevírají dveře k převratným změnám našeho způsobu chápání života i našich pokusů ho zvládnout. Samozřejmě až dosud si sotva kdo tyto otevřené dveře uvědomoval. Ještě méně je těch, kteří se odvážili těmito dveřmi projít. Tento protiklad mezi poznatky a životní praxí je skutečně typický pro západní svět, ve kterém byli i filozofové vždy v první řadě teoretiky. Ve věku modemí vědy je přechod mezi teorií a praxí ztížen ještě další dimenzí: problémy
dorozumívání mezi vědci a laiky. Hovoří-li fyzikové o své rodině nebo o počasí, považujeme je za zcela normální občany této Země. Když však hovoří o své práci, zdá se, že přicházejí z Marsu (pokud ovšem my sami nejsme fyziky či dokonce lidmi z Marsu).
Přitom se fyzikové zabývají něčím, co je velmi blízké našemu životu. Obor fyziky, který by měl vlastně zrevolucionalizovat chování lidské rasy, se nazývá kvantovou mechanikou. Kvantová mechanika vynesla na světlo, mezi jinými, následující skutečnosti:

1 Neexistuje žádná objektivní věda. Nejpozději od doby tzv. kodaňského vyjádření kvantové mechaniky z roku 1927 se musíme rozloučit s představou, že nám vědci mohou říci, jak je svět skutečně stvořen. Mohou zkonstruovat modely, pomocí nichž lze vysvětlit mnohé přírodní jevy, ale objektivní skutečnosti představují iluzi. Tato nová formulace vědy má velký význam již z toho důvodu, že dává jasně najevo, že pravda nemůže být uchopena výhradně racionálním myšlením.

2 Celý vesmír představuje velké tkanivo, v němž jsou všechny věci bezprostředně vzájemně propojeny silou ve fascinující řád. Albert Einstein, Nathan Rosen a Boris Podolsky vyvinuli roku 1935 na základě matematických propočtů teorii, podle níž dvě částice, prostorově libovolně od sebe vzdálené, prodělávají zároveň stejné změny, tvořily-li někdy jednotu. Tato myšlenka rozbila racionální myšlení. Vždyť jak by mohly být částice od sebe daleko vzdálené vzájemně propojeny
způsobem, který nelze vidět ani měřit? A přece neexistovalo žádné vědecké východisko, pomocí něhož by bylo možné tuto tezi napadnout nebo dokonce vyvrátit./16/
A tak se ve vědeckých kruzích často ignoruje a čeká se na experimentální možnosti, jejichž pomocí by bylo možné najít nějaké východisko z těchto mystických myšlenkových her. Avšak roku 1964 uveřejnil John S. Bell koncepci, která se stala známou jako Bellova nerovnost nebo Bellova teorie a která zcela potvrzovala teze Einsteina, Rosena a Podolského./17/
Bell sice ještě nemohl přinést žádné experimentální důkazy, ale roku 1972 se profesoru Claserovi z Berkeleyské univerzity v Kalifomii podařilo pokusně dokázat správnost Bellovy teorie./18/.
Závěry z těchto poznatků mají obrovský rozsah: Jestliže dvě nebo více částic prochází zároveň stejnými změnami jenom proto, že někdy vznikly ze stejné jednoty, pak musí existovat nějaké propojení mezi všemi částicemi vesmíru. "Síť života", o níž hovořil náčelník Seattle, skutečně existuje a její existence je dokonce vědecky dokazatelná. Také fyzika tím došla k poznání, že v základě vesmíru existuje jednota. To definitivně ruší zdánlivý protiklad mezi přírodovědeckým výzkumem a poznatky náboženství a filozofie. Ještě další závěr vyplývající z Bellovy teorie je neméně významný . Jelikož jsou všechny věci vzájemně propojeny, je také stav vesmíru závislý na stavu všech jeho součástí. Stav každé částice ovlivňuje stav všech částic, případně živých bytostí ve vesmíru.
Vzhledem ke gigantickým problémům existujícím na naší Zemi, rezignují v dnešní době mnozí lidé na myšlenku, že mohou jako jedinci vykonat něco pozitivního. Když však víme, že každá síla která z nás vychází, ovlivňuje celý vesmír, pak tento rezignující životní postoj dosloužil. Bellova teorie vytváří pevný základ tomu, že každý konstruktivní čin stojí za to, aby byl učiněn a že každá láskou naplněná myšlenka stojí za to, aby byla myšlena. Nic není tak mocné jako idea, jejíž čas nastal.
Touto ideou je považovat ŽIVOT za jednotu a přiznávat všem živým bytostem právo na ŽIVOT, zdraví a úctu. Každý člověk, který ji přijme a zařídí své jednání podle toho, skutečně podstatně přispívá k vybudování humánního světa.


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

DOCELA NORMÁLNÍ HOLOCAUST

Abychom umožnili vytvoření takové láskyplné společnosti, měli bychom začít tím, že ze všech oblastí našeho života odstraníme nelidské jednání. K tomu patří hlavně změna ve výživě, neboť způsob, jakým musí v dnešní době tzv. "užitková zvířata" trpět pro výrobu velké části naší potravy, lze označit jen jako holocaust. Normálnost tohoto stavu a všeobecná lhostejnost vůči němu nic nemění na jeho surovosti. Před četnými uzenářstvími, řeznictvími, v supermarketech a restauracích vídáme reklamní tabule předvádějící přátelsky se usmívající prasátko, zjevně pyšné na nabízené zboží. V celostránkových inzerátech v ilustrovaných časopisech se nás masný průmysl snaží přesvědčit o tom, že výkrmovým vepříkům, z nichž pocházejí šťavnaté kotlety, nic nechybí.
Se skutečností však tyto něžné obrázky vepříků nemají bohužel skoro nic společného. V masné výrobě je matka -svině považována za porodní stroj, jehož jediným úkolem je rodit selata na maso. Jakmile dosáhnou určité hmotnosti, jsou od své matky odstavena a umístěna do výkrmného provozu. Matka -svině je opět oplodněna, neboť maso je placeno za kilogramy a nikoliv podle toho, jak se daří zvířatům. Neustálé oplodňování a náhlé odtržení od mláďat, emocionálně velmi bolestné, je pro tuto svini velkou tělesnou i duševní útrapou. Jejímu dorostu, který se dostal ke krmiči se nevede lépe. Výkrmová prasata jsou umisťována do úzkého prostoru bez denního světla, bez výběhu a slámy, což v nich vyvolává těžké poruchy chování. Panika, kterou tito týraní tvorové neustále pociťují, vede k agresivitě -u vepřů zcela abnormální. Zvířata by se vzájemně pokousala k smrti, kdyby jim nebyly preventivně vytrhány zuby a kdyby jim nebyly useknuty zvláště citlivé ocásky -samozřejmě bez umrtvení, neboť to by stálo peníze.

KDO JE ZDE TÍM PRASETEM?
Označovat někoho za prase, je v mnoha jazycích nejhorší urážkou. Prasata jsou většinou spojována s nedostatkem čistoty vyvolávajícím odpor. Odkud pochází toto stanovisko, které je možná daleko od reality, stejně jako mnoho dalšího, co si my lidé o zvířatech myslíme?
Prasata se ráda ochlazují tím, že se při vysokých teplotách válí ve vlhké hlíně. Co je na přírodní hlíně, z níž koneckonců vyrůstá veškerý život, tak odpudivého? Pokud jde o hygienu, jsou prasata stejně opatmá jako jiní savci. Dávají si mimo jiné velký pozor na to, aby své výkaly zanechávala daleko od místa svého stravování a spánku. Avšak ve středověku vznikla víra, že vepřové maso lépe chutná, žijí-li tato zvířata ve špíně. A tak se ve Francii začalo s chovem vepřů v takových podmínkách, které jim znemožňují dbát na svou hygienu a tento zvyk se brzy rozšířil do celé Evropy. Dokonce i v myslitelně nejhorších podmínkách se prasata přece jen snaží uchovat si určitou míru čistoty. Povrchnost člověku nedovolila přiznat si příčinu problému, a tak jsou prasata v dnešní době jednoduše označena jako špinavá a zapáchající. Avšak náš odpor vůči těmto citlivým a inteligentním tvorům je zcela neoprávněný. To jediné, co ho vyvolává, je ve skutečnosti náš postoj vůči nim a surovost, která z toho vyplývá.
Ankety provedené v Německu dokázaly, že průměmě se dospělí v této zemi sprchují jedenkrát týdně a nemění své spodní prádlo častěji než jednou či dvakrát týdně. Kdyby zvířata používala podobný způsob jazyka jako my lidé, pak by s největší pravděpodobností označila nehygienického současníka jako "člověka" a to by bylo asi mnohem oprávněnější, než naše opovrženíhodné používání slova "prase".

SVATÉ KRÁVY
V mnohých kulturních oblastech, ale především v Indii, jsou krávy považovány za svatá zvířata, která symbolizují veškerý vyšší zvířecí svět. Když se těmto mírumilovným bytostem zahledíme do očí, nemusíme již déle hledat důvody pro takový postoj.
Je tragické sledovat, jak musí krávy, dobytek a telata v moderním dobytkářství trpět kvůli produkci masa a mléka. To jediné, co je výrobcům na těchto zvířatech svaté, je zisk, který jim přinášejí. Méně potěšující strana oblíbených telecích řízků a hovězích plátků začíná již bezprostředně po narození telete, kdy je zcela proti přirozenosti odtrženo od své matky. Duševní spojení mezi krávou a jejím teletem je stejně hluboké jako mezi lidskou matkou a jejím dítětem. Moderním producentům masa však zřejmě vůbec nezáleží na duševním životě krav.
Jinak tomu bylo u kalifornského soudce, který měl roku 1953 zjistit, zda farmář Mike Perkins ukradl tele. Jedinou indicií proti Perkinsovi bylo obvinění jeho souseda. Tu přišel soudce na myšlenku přivést krávu, která byla podle výpovědi domněle okradeného matkou ukradeného telete, jako svědkyni. Příslušný šerif přivedl zmíněnou krávu do výběhu na farmě obviněného, kde byla umístěna všechna jeho telata. Při pohledu na telata kráva zneklidněla a začala hlasitě bučet. Když ji uvolnili, běžela bez oklik k jednomu z telat a začala je olizovat na místě, na kterém mu obžalovaný vypálil svou značku. Soudce uznal Mika Perkinse za vinného./19/
Jak se pak má cítit kráva, které je nejednou, nýbrž mnohokrát její tele po narození odňato? Tato citlivá zvířata s největší pravděpodobností tuší, že jejich potomky nečeká právě ráj. Dobré telecí maso, které je labužníkem vysoce ceněno, musí být světlé a křehké. Jelikož je ale krev telete nechutně červená, bude telecí maso tím lepší, čím silněji bude tele postiženo chudokrevností. Z tohoto důvodu se pečlivě dbá o to, aby potrava telete obsahovala co nejméně železa. Ve své zoufalosti je pak tele dohnáno dokonce k tomu, aby pilo svou vlastní moč a tím přijalo alespoň to množství železa, které je v ní obsaženo. Avšak pro blaho potravinové kultury západních zemí jsou telata ve výkrmnách umístěna do tak úzkých boxů, že jim znemožňují otočení těla, které je pro pití moči nutné.
Jestliže se vykrmování telat nevyznačuje přespřílišnou mateřskou péčí, pak tvůrci reklam masného průmyslu teprve nezatěžují své zákazníky takovými skutečnostmi, které by snížily jejich chuťový požitek. V jedné reklamě firmy CMA pro "Německé kvalitní maso z kontrolovaného chovu" je možno číst pod nadpisem "Co znamená kontrolovaný chov" mezi jiným toto: "...zvířata musejí pocházet ze selských podniků, kde jsou chována předepsaným způsobem. Krmení podléhá přísným předpisům." Nevím, jak na to pohlížíte vy, milí čtenáři, ale já vážně pochybuji o tom, zda život bez pohybu a bez denního světla a krmení vyvolávající chudokrevnost, je zvláště v souladu se správnými způsoby.
Ani hovězí maso z dorostlých zvířat nepochází právě ze zvířecího ráje. S výjimkou krmiva, které je pro hovězí dobytek sestavováno z poněkud jiných hledisek, jsou podmínky chovu dobytka ve výkrmnách prakticky tytéž, jako ve výkrmnách telat.


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

ALE VY PŘECE JÍTE DRÚBEŽ!

Právě tuto větu my, vegetariáni, často slýcháme, když se snažíme vysvětlit, proč nejíme žádné maso. Nejsou to vždy pouze přesvědčení vegetariáni, kteří se vzdávají pečeného kuřete. V USA v oblastech chovu drůbeže již 87 % potravinářských inspektorů nejí žádnou drůbež vzhledem k tomu, co jsou nuceni denně vidět během své práce./20/
Amerika je sice velmi daleko, ale metody chovu drůbeže nejsou v evropských zemích v ničem odlišné. Konzument drůbežího masa jistě sotva tuší, co všechno obsahuje vejce, nebo půlka kuřete.
Kdo ví, že krmení pro nosnice obsahuje vedle cementu, rybí moučky, antibiotik a jiných medikamentů rozemleté kuřecí mrtvoly (těla zvířat, která byla vysvobozena od svého trápení)?
Aby se ušetřilo místo a náklady na topení, jsou zvířata nucena pobývat v kleci těsně vedle sebe, takže si vzájemně udržují teplotu svým tělesným teplem. Časem to přirozeně vede k panice (představte si, že byste museli prožít zbytek svého života v přeplněném výtahu). Ve strachu začnou kuřata klovat jedno druhé, což by jistě končilo pro mnohé z nich smrtí. Ale takové ztráty si nemohou výrobci vajec a drůbežího masa dovolit. Avšak místo odstranění příčiny problému a zajištění dostatečného prostoru zvířatům našli jiné řešení: kuřatům jsou zkrátka a dobře upáleny zobáky. Tkáň, která je přitom ničena, je přibližně stejně citlivá jako lidská tkáň pod nehty. Krajně bolestivý je pro kuřata také styk jejich běháků s podlahou klece, jejíž mřížoví se do nich hluboce zařezává.

Krmení a umístění ********************

Jsem si jist, že také většinu zemědělců netěší podmínky, které vládnou v zařízeních pro chov užitkových zvířat. Brutální zacházení se zvířaty se často stává existenční otázkou, neboť ten, kdo chová svá zvířata v humánních podmínkách, nemůže dosáhnout cen schopných konkurence. Zde vyzývám politiky, ale především také konzumenty, kteří mohou svým rozhodováním o koupi dosáhnout víc, než všechny zákony. Čím méně budou kupovány zvířecí produkty, tím dříve bude možné ukončit surovost v chovech zvířat.
Vedle mnohých rolníků, kteří se většinou nevinně dostali do ďábelského kruhu pouze ziskově orientovaného zemědělství, existují však také koncemy masného průmyslu, které chtějí vydělávat velké peníze, a proto dělají vše, co je v jejich možnostech, aby se zákazníci nad utrpením užitkových zvířat nezamýšleli. Vzhledem k tomu, že ochrana zvířat získává stále víc podpory, je cílově směrovaná "osvěta" výrobců masa prostřednictvím milionového rozpočtu a celostránkových inzerátů např. ve Spieglu následující: "Naše nejmladší generace prasat už nezná žádný stres". Dále se zde píše, že vepři se dnes natolik přizpůsobili životním podmínkám v továrně na zvířata, že jimi již netrpí.
Jistý profesor Stolbe z univerzity z Zůrichu zkusil převést prasata z intenzivního chovu do volných ohrad a zkonstatoval, že tato prasata okamžitě převzala chování prasat divokých: objevila silný pocit sounáležitosti, začala žít ve velkých rodinách, večer si budovala hnízda na spaní, výrazně odlišovala místo pro výkaly od místa k odpočinku, byla velmi zvědavá a radovala se z pohybu./21/
Nic podobného z tohoto chování není ve velkochovech zvířat možné. Uvedený inzerát ještě nakonec vyvolává dojem, jako by nyní výkrmová zvířata žila v určitém druhu hotelu. Doslova je tu uvedeno, že zvířata mají "ubytování a stravování".
Co byste řekli hotelu, ve kterém byste byli uzavřeni do minimálního prostoru bez denního světla a kde byste museli pobývat uprostřed vlastních výkalů?


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

VŠECHNY BYTOSTI MAJÍ SVÉ MÍSTO VE STVOŘENÍ

Tyto kruté podmínky života zvířat v intenzivních velkochovech existují teprve několik desetiletí. Již dlouho předtím lidé chovali zvířata, aby mohli jíst jejich maso, aniž by přitom museli používat dnešní děsivé metody. (Pozn. 1 )
Pozn. 1 : Krutost i v malochovech je však doprovodným zjevem snad odevždy. Malé chlévy s nedostatkem světla, metoda krmení hus jejich "cpaním" (i peciálním strojkem!), vaření raků zaživa, bolestivé kastrace, bičování tažných koní jsou jen několika příklady. V jiných kulturách pak i stahování zvířat zaživa, bezohledné způsoby jejich přepravy a mnohé jiné.
Ale předpokládejme, že by byla užitková zvířata skutečně opět chována v dobrých podmínkách, tak jak to už existuje na ekologických farmách. Předpokládejme, že by dostávala zdravé krmivo, měla dostatek pohybu ve volné přírodě a měla možnost žít v přirozených sociálních podmínkách. Stále by tu však zbývala velká nespravedlnost spočívající v tom, že je zvíře zbavováno života pro uspokojení lidského požitku z jídla.
Na to mnozí odpovídají, že člověk je všežravcem a pojídání živočichů je koloběh přírody. Tento názor, s nímž se setkáváme u mnoha lidí, je však založen na základním omylu. Člověk je, jak to může jednoznačně doložit věda zabývající se studiem potravy, stvořen k příjmu rostlinné stravy.
Zabíjet zvířata a jíst je znamená pro člověka překročení přírodních zákonů, které musí draze platit svým tělesným i duševním zdravím. K tomuto aspektu se budu v následujících kapitolách ještě podrobněji vracet.
Tomu, kdo skutečně věří, že masitá strava je pro nás přirozená, navrhuji následující pokus: jděte s malým dítětem do ovocného sadu nebo na jiné místo, kde se pěstuje ovoce. Pozorujte, jak dítě reaguje na své okolí, zda mu působí radost utrhnout si ovoce, sníst je, a jak dlouho má chuť zůstat v tomto prostředí. Pak jděte s tímto dítětem na jatka. Pozorujte, zda se dítě cítí dobře, zda snad začne okusovat některou zavěšenou hovězí půlku a zjistěte jak dlouho by tam chtělo zůstat. Potom porovnejte, kde se dítě cítí na správném místě.
Zabíjet zvířata, kuchat je, pojídat jejich syrové vnitřnosti a syrové maso je pro nás lidi velmi odpudivé. Trhat a jíst syrové ovoce a zeleninu je oproti tomu příjemné a přirozené. Mnoho lidí si jako koníčka zakládá vlastní zahrady. Slyšeli jste už někdy o někom, kdo by šel ve svém volném čase porážet zvířata?
(Pozn. 2) Nejsme-li tedy přírodou předurčeni být masožravci (to platí samozřejmě i pro rybí a drůbeží maso ), a když dokonce masitá strava značně škodí našemu zdraví, máme-li k dispozici mnohem více rostlinné stravy, než potřebujeme, jak potom můžeme ospravedlňovat zabíjení zvířat?
Pozn 2
Zde jsou ovšem opominuti chovatelé drobných hospodářských zvířat, dále tzv. "sportovní" rybáři a hlavně lovci, vraždící zvířata ze záliby, úmyslně a často zákeřně! My, lidé, usilujeme neustále v naší společnosti o demokracii, protože je to nejspravedlivější systém. Zároveň se však vůči zvířatům chováme jako surový diktátor. Rozhodujeme o jejich životě, jak nás napadne. Zatímco sami pro sebe si děláme nárok na co největší osobní svobodu, nedovolujeme
prasatům, telatům, kuřatům, jehňatům, rybám a jiným zvířatům uchovat si holý život jenom proto, že nám chutnají.
Úvahy v této kapitole poskytly malý pohled do duševního života zvířat.
Zvířata jsou stejně citlivé bytosti jako my lidé. Mají své vlastní jedinečné formy vyjádření inteligence, krásy a osobnosti. Zvíře si cení svého života stejně, jako my lidé našeho vlastního. Kdo jsme, abychom se povyšovali nad zvířata a upírali jim právo na život?
My lidé nejsme autory stvoření v jeho nesmírné rozmanitosti a kráse, ale jsme jeho součástí. Z toho důvodu máme zajisté nárok na věci, které potřebujeme ke svému životu, ale sotva lze věřit, že máme právo slepě a surově vykořisťovat jiné tvory.
V naší společnosti jistě existuje spousta lidí, kteří milují zvířata. Milují svého psa více než svého souseda nebo svého kolegu v práci, ale přesto s velkým požitkem pojídají k večeři řízek. Zvířata jsou rozdělována mezi ta, která chováme ke svému potěšení, a ta, která dokážeme klidně zabíjet. Jaká je to domýšlivost ze strany nás lidí třídit celé živočišné druhy podle našich vlastních přání!
Vzpomínám si ještě dobře na to, jak při příležitosti olympijských her v Soulu v roce 1988 noviny psaly o tom, že v Koreji je běžné pojídat psy a kočky.
To vyvolalo u mnoha milovníků zvířat velké pohoršení. Rád bych vyzval každého člověka, který se oprávněně pohoršuje nad týráním psů a koček, aby se jednou zamyslel nad tím, zda není prase, tele nebo dokonce kuře stejně tak hodno lásky a ochrany.
Tato země je tu pro všechny Boží tvory. Má k dispozici, tak jak to jednou výstižně konstatoval Mahatma Gándhí "dost bohatství pro naše potřeby, ale nikoliv pro naši chamtivost". Chceme-li na ní žít s plnou odpovědností, měli bychom přiznat zvířatům stejné právo na život jako nám samotným.


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
jarda ovčák svitavy

souhlas.

Příspěvek od jarda ovčák svitavy »

Jsem opak vegetariána a gándího taky.I když mi tak mnozí říkají.
Jsem však taky praktikus.
Takže, bez průmyslové výroby potravin by poscípalo 80% lidstva. Chybí totiž půda, na které by se citlivě hospodařilo a vyráběly se šetrné potraviny. Každej boží den se u nás totiž vybetonuje 10 hektarů půdy.
Takže, jsou tedy dva důvody, proč to je tak, jak píše deny. Jednak lidé chtějí laciné potraviny, aby jim zbyly krejcary na mobilní telefony a kredity,jednak není dostatek půdy na to, aby se šetrně pěstovalo a nakonec není nikdo, kdo by dělal zemědělství za hovno hrušek.Je totiž zaplatit drahé stroje, naftu, náhradní díly, poradce a stádo daní ze všeho možného, sociální, zdravotní a jiné výpalné. Nezapomeňmež, že dnes je nejlevnější živobytí v dějinách světa. Nikdy nebyly potraviny levnější a nikdy jich nebylo tolik.
Jsem ekologickej zemědělec a k mým produktům si čuchne pouze pár čechů. Zbytek jede do ciziny. Jako každej, co dělá kvalitku si za ni nechám zaplatit.Suma sumárům, dokonalá pšenice, skvělá řepka, nejlepší ječmen a ovísek jede přes hranice, páč našinec není ochotný za kvalitu zaplatit. Musí tedy žrat mergl, co zbyde.Není to pouze ohledně konvence, ale i bio. Nejlepší špalda frčí přes čáru a zde zbyde pouze to, kde sice našli mykotoxiny, ale nebylo jich až tak moc...
8) Neberte to nikdo osobně, ale tohle je realita. Nikdo nebude držet krávu s menší užitkovostí, než je 6000 litrů.
To je hranice rentability. Ta kráva se nehne z řetězu a smrad siláže je jediné, co cítí......
Rentabilita a koncový zákazník je ten, kdo vše řídí. Až lidé přestanou kupovat laciné sračky, pak to bude vyhlížet jináč.
Proti gándímu nic nemám, měl skvělou dcerku, ta chtěla zbavit krávy posvátnosti. Nezdařilo se, tak krávy hladomor přežily, pár milionů indů už ne. Je fajn, že to humanisti mají dobře v hlavě srovnáno. Hlavně tu hodnotu lidského života versus krávy.....
Ergo, nejsme schopni přežít bez chemických potravin. Ani technicky, ani ekonomicky.
V zemědělství totiž kdysi pracovalo 70% lidiček. Dnes to je kolem dvou procent, takže by nás buzeranti utloukli čepicema.
Mohl bych zde vyprávět příběhy o krmení býků kuřincema, o dodávání růstových hormonů kuřatům a prasatům,o černém trhu s antibiotiky... o tom,že se brojlerům odpálí v šestém týdnu věku chemicky ledviny, aby se u nich vyvolala hydrocefalie a nechají se čtrnáct dní topit ve vlastní vodě,mohl bych vyprávět o kravské mastitidě, antibiotikama léčené ob rok, tyto vysokoužitkové dojnice plné antibiotik putují na náš stůl v podobě uzenin, o desetkrát stříkaném obilí,o prasáckých metodách spolku pro bio.......... vše je dáno poptávkou. kdyby ta nebyla, vše by bylo jináč. Je jedno, jestli jste jako deny, nebo jako já, masobiotik.Ostatně, ta zelenina a ovoce na krámě taky nebudou zrovínka košer.... vím to dobře z konvenčního skladu. Během pěstování 8 postřiků a během skladování 10....... všechny pochopitelně biologicky odbouratelné a zcela neškodné..... vlastně takové deriváty many nebeské a ženšenu.Vše od fy monsanto.....
Není dle mého pravé cesty , pouze samozásobení bude kompromisem. Neznám vegetariána, co by byl samozásobitelem.
Je to dáno faktem, že většina vegetariánů pochází z vysokoškoláků a ti se práce bojí, jako čert kříže. Čest vyjimkám.
Tento příspěvek není namířen proti žádné konkrétní skupině obyvatel, snad ani proti těm bukvicím....
Teda, proti těm jo...


Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Re: souhlas.

Příspěvek od Denny »

Naprostý souhlas!!! Jenže ta zelenina a ovoce je z těch všech sraček stále ještě to nejlepší co máme. Po odstředění obého (na hřídelovém lisu) ti zbyde skutečná živá voda, sajrajt zústane ve vláknině.
Mám za sebou přes 40 let (prvních 15 se nepočítá) běžné stravy o které se rozepisuješ, jakým způsobem je vyráběna. Moje tělo mi to nyní dalo ,,vyžrat" a domnívám se že také všem ostatním, kteří jsme se sešli na tomto fóru.
Sám jsem se dosud vysmíval těm, kteří se živili jinak , než já a mé okolí. Dnes již měním postupně názor, protože zjišťuji že jsem schopen fungovat mnohem lépe na ovoci, zelenině, semenech a ořeších, luštěninách aj. nevařených potravinách. Je to pro mě hodně překvapující zjištění, mám více energie, zlepšené zažívání, lehké a bezbolesté vyměšování, mizí ekzémy aj. pozitiva. Tato živá potrava uzdravuje, věřte - nevěřte
A představ si, že toto stravování vychází suma sumárum o 50% levněji :!: Člověk se tím nemusí přežírat, aby se dostatečně nasytil, obsahuje to všechno potřebné pro organizmus a to v živé formě (a ne zlikvidované vařením), můžeš si vybírat mezi sladkými, kyselými i neutrálními jídly podle své chuti atd, atd... Mimo jiné ušetříš spoustu energie a tím peněz právě absencí vaření, nepotřebuješ tolik nádobí.........

Ne nechci přednášet, jsou to zatím mé postřehy začátečníka vita stravy :roll:


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Jardův příspěvek

Příspěvek od 1220 »

Je velmi subjektivní. Připomíná mi trochu pohled z rychlíku.
Jednotlivosti posléze splynou a cesta připomíná tunel, který je pořád stejný. :|

Vybírat mezi sportovci vegetariány , mezi stěhováky vegetariány, mezi nemocnými rakovinou vegetariány atd atp nebudu. Jenom chci říct že jsou tam celkem zajímavá čísla, která si člověk , pokud by se tedy dokázal zbavit jednostranného pohledu určitě dokázal najít i sám.
Však jak říká zde již klasik P.
Každému jen co mu patří .
A proto : Kolik prasat spapinkáš tolikrát si člověkem nebo čím vlastně ???????? :roll:
Tento příspěvek je namířen proti pověrám ve výživě.
K.


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Teorie a praxe

Příspěvek od poota »

Již od školních let poslouchám a čtu názory odborníků na výživu, co všechno je škodlivé a co prospěšné a jak se správným stravováním dá předejít nejrůznějším z civilizačních chorob. A prakticky stejnou dobu sleduji, jak se těchto zásad naprosto nedbá. Začínalo to už v mateřských školách, pokračovalo ve školních jídelnách i závodním stravování. Tam všude nebyl - teoreticky - žádný problém všechny tyto zásady uplatňovat a podporovat tak nejen přímo zdraví, ale i správné návyky. Takže je jen řečnickou otázkou, k čemu ten výzkum a ty řeči vlastně byly.
Změnilo se nám zřízení a nejrůznější vztahy, ale stále jsou restaurace, ve kterých uvedete číšníka do rozpaků, když chcete nějaké jídlo bez masa. Budiž, tam jde jenom o kšeft, a konečně, můžu jít i jinam. Ale v takové nemocnici, tak tam je to přímo nepřekonatelný problém. Možná ne úplně v každé, ale podle mých zkušeností jsem se zatím nesetkal s takovou, která by si s tím byla schopna nějak poradit. Přitom tam existuje dokonce funkce dietního lékaře - nebudu psát, na co tam je, když si nedokáže poradit ani s takovouhle prkotinou. Pro vegetariány, vitariány a podobné exoty, pokud se nerozhodnou pobyt v nemocnici využít současně jako hladovku, je jedinou možností stravovat se z vlastních zásob. Ovšem musí se zároveň smířit s tím, že ani důsledné odmítání nevyhovující nemocniční stravy mu nezakládá nárok na snížení poplatku za pobyt v nemocnici.
Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Denny
Zasloužilý člen
Příspěvky: 440
Registrován: ned 27 zář 2009 15:24
Bydliště: Bruntálsko
Dal: 6 poděkování
Dostal: 14 poděkování

Výživa pro člověka a Zemi

Příspěvek od Denny »

ROZDÍL MEZI MASEM A ROSTLINOU

Teď bychom mohli jistě právem položit otázku: jaký je tedy rozdíl mezi zabíjením zvířat a zabíjením rostlin pro naši potravu? I rostliny jsou přece cítícími bytostmi.
Tak tedy především: pojídač masa ničí desetkrát víc rostlin než vegetarián, neboť k produkci masa je zapotřebí nesmírné množství rostlinného krmiva.
Kromě toho musíme něco jíst, abychom si uchovali život, a jelikož jsme od přírody předurčeni k pojídání rostlin, nepředstavuje jejich konzumace žádné překročení životního řádu. Jíme-li plody, pak nezabíjíme, neboť jsou darem přírody, který je stvořen k jídlu a k rozmnožování mateřské rostliny. Trháme-li zralá jablka, činíme jenom to, s čím příroda stejně počítala a jabloni tím nezpůsobujeme žádnou bolest. Zeleninu sklízíme v době zralosti, kdy by tyto rostliny v přírodním rytmu stejně zahynuly. Nijak tím tedy nezkracujeme přirozenou délku života rostlinstva.
Kruté jsou jen metody, pomocí nichž jsou překračovány meze ve výběru postupů při pěstování užitných rostlin v dnešním přetechnizovaném zemědělství, zaměřeném na obrovské zisky. Vůči tomu bychom mohli účinně reagovat kupováním produktů ekologického zemědělství (bioproduktů a biopotravin), jakož i vlastním pěstováním zeleniny.

MASO, HLAD VE SVĚTĚ, OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Mnozí rodiče s dobrým úmyslem vedou své děti k tomu, aby nevyhazovaly zbytky jídel. Dítě se má naučit cenit si své potravy. Naše potrava je skutečně něco velmi hodnotného, umožňuje-li nám život na Zemi. Vzhledem k miliónům hladovějících na celém světě většina lidí kritizuje plýtvání potravinami.
A přece titíž lidé, titíž rodičové, kteří své děti takto vychovávají, znehodnocují každodenně v obrovském měřítku základní potraviny. S každým masitým jídlem nepřímo zahazují patnáct úplných pokrmů složených z obilí, zeleniny a luštěnin.
Neboť dříve, než je jatečné zvíře vhodné pro porážku, musí být po určitou dobu krmeno. Žaludkem zvířete se při produkci 1 kg masa "ztrácí" 7 -16 kg obilí nebo luštěnin. Spočítáme-li přitom ještě velkou spotřebu vody, vynaložení energie a pracovní síly, které jsou potřeba pro výkrm zvířat, dojdeme k výsledku, že při stejném vynaložení vody, energie a pracovní síly může být na úrodné půdě vyprodukováno patnáctkrát víc rostlinných potravin, než masa. Také produkce vajec a
mléčných produktů je rozmařilá, i když nikoliv ve stejné míře, jako je tomu u masa.
Je tragédií, že velká část masných výrobků a krmiv, určených ke spotřebě v bohatých průmyslových státech, se produkuje v zemích třetího světa. Jen z Brazílie dovezlo Německo v roce 1991 kolem 10.600 tun hovězího masa./35/
Pastvinám, které jsou pro chov zvířat potřebné, padne za oběť nenahraditelný tropický deštný prales. V Brazílii bylo kvůli dobytčím farmám zničeno už 100.000 km2 deštného pralesa. Vedle deštného pralesa trpí vývozem masa také drobní rolníci. Polovina úrodné země v Brazílii je obhospodařována pouhými 0,8 % podniků./35/
Drobní rolníci musí uhnout z cesty velkým farmám, stěhují se do chudinských čtvrtí měst a rozšiřují tak armádu miliónů hladovějících, navždy zchudlých lidí v Latinské Americe. Kráva bohatého člověka je krmena obilím chudého muže.
V evropských zemích je maniok jedním z důležitých krmiv pro výkrm vepřů. Dováží se z Thajska, kde se jeho pěstování v 80. letech ztřicetinásobilo. Jestliže v roce 1979 zakrýval 72 % plochy této země tropický les, pak dnes je to již jen 14 %. Zbytek musel ustoupit manioku, protože přináší vývozcům větší zisk, než neporušená ekologie. V hlavní oblasti pěstování manioku je polovina dětí podvyživená. Malé zemědělské podniky jejich rodičů padly za oběť farmám pěstujícím maniok. Ročně umírá v Thajsku 60.000 dětí na podvýživu.
Evropani naproti tomu mají nadváhu a trpí chorobami způsobenými konzumací vepřového masa, které bylo vyprodukováno pomocí thajského manioku./35/
A přece, i tyto hrozné podmínky jsou téměř neškodné v porovnání s katastrofami hladomorů, které jsou vyvolávány plýtváním krmivy na produkci masa v celém světě. V otázce světové výživové problematiky lze namítnout, že existují veliké přebytky potravin, především obilí, které je nejdůležitější základní potravinou. Ale časy velkých obilných zásob se rychle blíží ke konci. Podle světoznámého Worldwatch Institute existovala v roce 1987 na celém světě rezerva 461 miliónů tun
obilí, což je dostatek pro uživení celosvětového obyvatelstva na dobu 102 dní. Od té doby byla spotřeba každým rokem větší, než produkce. V roce 1990 představovala rezerva už jen 290 milionů tun, čímž mohla být světová populace uživena 62 dnů. Pokud bude tento trend pokračovat, budou v roce 1996 světové zásoby obilí vyčerpány. Vzhledem k tomu, že vinou klimatických změn neustále přibývají sucha a neúrody, může pak dojít ke katastrofě hladomoru v dosud nepoznané míře.
Toto zůstává ze strany společnosti, která má přebytek (zvláště v USA), nepovšimnuto. USA jsou zdaleka největším světovým producentem obilí. Obyvatelé více než stovky zemí jsou závislí na obilí dováženém z USA. Rychlou ztrátou úrodnosti půdy a neustálým zahříváním zemské atmosféry se úrody v USA stále více snižují. Sedm nejteplejších let ve spojení s největšími neúrodami amerických dějin bylo zaznamenáno po roce 1980. Vyskytne-li se už jen jedna podobná neúroda, jaká byla při suchém létě roku 1988, pak více než 100 zemí postihne hladomor gigantických rozměrů.
Také v Evropě se obilí z USA používá jako krmivo pro výkrmová zvířata. Naše spotřeba masa má na světovou vyživovací situaci v budoucnosti stejně zničující účinky jako spotřeba Američanů. Avšak očekávaným katastrofám by bylo možné zcela snadno předejít, kdyby se obilí dalo plně k dispozici pro lidskou výživu, místo toho, aby bylo asi 49 % světové výroby zkrmeno zvířaty v masném výkrmu.


Dal bych všechno co vím, za tisícinu toho, co neznám - "Denny"
Odpovědět

Zpět na „Zdraví“