Re: ...úvaha...
Napsal: ned 28 srp 2011 5:49
Úvaha o nekonečnech a konečnostech. Po přečtení knihy J. D. Barowa: Kniha o nekonečnech.
Nekonečnost čehokoliv je spojena vždy s časem. Což jsem považoval za svůj objev až do přečtení knihy, kdy jsem zjistil, že to věděl každý dobrý matematik už před tisíci lety.
Matematika a zejména geometrie jsou abstraktní vědy vynalezené za účelem popisu reality a jejích vlastností, s cílem dát co nejpřesnější a pravdivé předpovědi jejího budoucího chování. Přitom, vzhledem ke své abstraktnosti, mají vždy jen omezené a neúplné možnosti jejího popisu.
Teď mě napadlo jsou nekonečna v reálu, pokud vůbec jsou, také ovlivněna relativitou času? Takže třeba jednoduchá řada čísel - 1,2,3 atd - může být zejména v oblasti ČD nekonečná stejně jako stejná řada čísel v místě kde relativistický čas běží daleko rychleji.To by ovšem vyžadovalo různou hybnost takové řady, takže u ČD by přibývání členů v řadě bylo pomalé, dokonce tak, přeháním, že by se číselná řada zvětšila o další člen málem za nekonečný element času. Obě číselné řady, jejichž přibývání čísel by pochopitelně v čase nikdy nekončilo, by se od sebe pochopitelně musely lišit vlastnostmi času v té, které oblasti prostoru v níž ta která nekonečnost je. Což znamená existenci aspoň dvou nebo více totožných číselných řad s odlišnými kvalitativními vlastnostmi. Ve stejném referenčním čase by rychlost běhu přibývání členů nekonečné řady byla rozdílná.Tedy v jedné řadě bude přibývání členů u 3, a v druhé už 14.
I Tobě musí být jasné jakou pitomost jsem před chvílí napsal. Mají-li být takové řady abstraktů součástí reality musí i ony vykazovat svou vlastní reálnou podobu s vlastnostmi realitě vlastní. Každý ví, že k relativitě času je nezbytná přítomnost gravitace. Ta určuje běh času. Takže, když jsem si přečetl Barowovu knihu, ve vší úctě k jeho kompilačním schopnostem ( Pokud komentuje, vyjadřuje svůj názor velmi sporadicky a opatrně.). Tak aby neporušil strukturu svého textu ,jehož cílem je historický přehled bádání v určitém segmentu vědy. Dát dohromady tolik faktů a uvést je do komplexní literární podoby je kumšt před níž smekám. Jiné to je s vlastními výpověďmi a názory uvedených v textu . U těch někdy zuřím, ale nepřičítám vinu autorovi. Takovou je realita historie vědy a představ hlav, které ji tvořily.
Velmi silně jsem si po přečtení knihy UVĚDOMIL ČASOVÝ PARADOX , VE KTERÉM JE ABSTRAKTNÍ MATEMATIKA SVÝMI ŘADAMI ČÍSEL A ZEJMÉNA NEKONEČNOSTMI JAKOBY PUPEČNÍ ŠŇŮROU PROPOJENA VE SVÉ ZÁKLADNÍ TEORETICKÉ PODOBĚ S REALITOU. Pak i nepříliš chytrý musí připustit, že tu něco nehraje.
Vsuvka: Když místo andělů dosadím čísla, geometrické tvary a vše čím ABSTRAKTY MATEMATIKY oplývají vejdou se všechny na špičku jehly anebo kolik se jich tam skutečně vejde? Vzhledem k trvalému nárůstu svých členů v nekonečných řadách nekonečen, bude skutečně i pro další přibyvší stále na špičce jehly místo?
Vím, zní to jako bych se právě připekl na slunci. Přesto se ptám, jak může abstrakt-nekonečno být existenčně spojen se zcela neimaginární základní vlastností hmoty jakou je čas. Jak může být nekonečnost abstraktu založena na jeho neustálém trvání proměn, tedy jeho bytí na vlastnosti, kterou vlastní
pouze realita. Nedivím se Godelovi , že přišel s přetržitostmi a konečnostmi.Jejich existence je přece až banálně logická.
Ovšem podstatné je, že o nekonečnech se vedou spory, tisícileté disputace, ale snad se ještě nenašel nikdo, kdo by vedl podobnou diskuzi ve snaze definovat konečno !!!!!
Přitom nekonečna jsou konečná vždy v každém kvantu času, ledaže by nekonečna měla analogovou časovou povahu, ale něco takového si neumím představit. Ať je řada nekonečen složena z jakéhokoliv množství i abstraktních matematických členů jakékoliv kvality, které v čase nepřetržitě přibývají, má takové nekonečno kvantovou povahu a je v běhu času nepřetržitě konečné. A to je jen jeden rozměr. Mnohem složitější a černější můry musí zažívat ten, kdo by se chtěl zabývat vztahem nekonečen a prostoru. Mám na mysli komplexní současné působení všech nekonečen v prostoru. Pokud by vůbec existovaly, musely by být nějaké důsledky jejich existence v prostoru Vesmíru pozorovány.
Místo toho jsou Occamovou břitvou stále jen ořezávány a ořezávány a až po tom se dojde k výsledku přijatelného pro popis reality.
Další problém ( můj ). Jak by vypadala řada členů v matematické posloupnosti, které neumíme pojmenovat a tedy i rozeznat? Vždyť, co vím, mezi matematiky je stálá soutěž o to kdo najde výraz představující největší číselnou množinu. Nestalo by se náhodou ( teď je řeč o abstraktu ), že by prostě pro nás nebyly, protože je nevnímáme? Naštěstí ani nejsou, mluví-li se o nespočetnosti. Jde jen o určitou víceméně námi lidmi definovanou oblast, v níž název každého čísla známe nebo jeho definici potřebujeme. Ovšem realita by musela obsahovat i tak gigantická čísla pro nekonečnosti, žei kdybychom tu schopnost měli, bychom nebyli schopni zjistit a posoudit zda v čase přibývají anebo se řada takových čísel stala konečnou.
V reálu, kde není jen čas, ale i prostor a energie nemohou existovat nekonečnosti v jakékoliv podobě, tedy ani coby Móbiova páska, kruh, koule a pod. Jde jen o fikci, abstrakty. Zdůrazňuji ve skutečnosti.
Nekonečna jsou přímo spjata s časem. Bude čas trvat věčně? Vždyť už jednou, jak tvrdí hafo učenců, nebyl a vznikl. Údajně spolu s Vesmírem. Pokud je předpoklad jeho nebytí před vznikem Vesmíru, tak rozumně nelze rozhodnout zda je jeho trvání bude konečné nebo nekonečné. Stejně je to s energií, u té naštěstí se traduje, že jí je stále stejně jako jí bylo, když nějakým dobrákem byla dána Vesmíru do vínku v momentě jeho vzniku. Nechci se hádat, vezměme to jako fakt.
Každý snad ví, že každá část soukolí reality, včetně vakua, vlastní svou část z celkové energie Vesmíru. Podíly těchto energií mohou být v určité míře vzájemně proměnné, ale vždy nepřesáhnou v součtu celkovou energii Vesmíru. Takže, je-li množství vesmírné energie jakkoliv velké, ale vždy konečné, nemůže každá z entit Vesmíru vlastnit nekonečné množství energie. Z tohoto hlediska je dobré si připomenout, že se Vesmír v běhu času kvalitativně mění. Probíhají v něm nevratné procesy. I ty jsou indícií pro jeho budoucí zánik. Nezanikne žádným krachem, prostě se jeho energie v čase rozptýlí v prostoru do té míry, že by žádný přeživší pozorovatel nebyl schopen rozhodnout zda ještě Vesmír existuje anebo už ne.
A to je to další co mě , když slyším o nekonečnech, irituje. Mluví-li se o nekonečnu, mluví se o něčem co v čase neustále přibývá a neustále přibývání je podmínkou jeho existence. Přesto, i kdyby tomu tak bylo, nikdo nikdy není schopen kvalifikovaně rozhodnout zda posuzovaný jev bude v budoucnu nekonečný nebo konečný. Jde vždy o předpoklad! Nemohu rozhodnout bez jakékoliv nejistoty nyní o tom co se stane v daleké a ještě delší budoucnosti. Ale při tom to všichni dělají a ještě se u toho hádají.
Nekonečná řada čísel může být zkonstruována i z množiny konečných řad, každá o díl větší než předchozí. Takováto sestava by vykazovala svými rozdílně velkými konečnostmi nekonečnost v jediném kvantu času. Má to jednu chybu i množina těchto konečností musí být v čase nekonečná. Takže je to také pitomost.
Může být teoreticky nekonečnou řada čísel, která by v jednom směru v čase stále přibývala a v druhém stejně rychle a ve stejné velikosti ubývala?
Dá se pak rozpoznat třeba jednička od čtyřky? Kruci to je tedy otázka.
Malý dotaz: Je úsečka konečnou nebo nekonečnou? Dá se nekonečná čára rozstřihnout na dvě úsečky aniž by ztratila přes změnu kvality a svou předpokládanou nekonečnost?
A v nejlepším, jak jinak, končím. Zdravím. JSCH
Nekonečnost čehokoliv je spojena vždy s časem. Což jsem považoval za svůj objev až do přečtení knihy, kdy jsem zjistil, že to věděl každý dobrý matematik už před tisíci lety.
Matematika a zejména geometrie jsou abstraktní vědy vynalezené za účelem popisu reality a jejích vlastností, s cílem dát co nejpřesnější a pravdivé předpovědi jejího budoucího chování. Přitom, vzhledem ke své abstraktnosti, mají vždy jen omezené a neúplné možnosti jejího popisu.
Teď mě napadlo jsou nekonečna v reálu, pokud vůbec jsou, také ovlivněna relativitou času? Takže třeba jednoduchá řada čísel - 1,2,3 atd - může být zejména v oblasti ČD nekonečná stejně jako stejná řada čísel v místě kde relativistický čas běží daleko rychleji.To by ovšem vyžadovalo různou hybnost takové řady, takže u ČD by přibývání členů v řadě bylo pomalé, dokonce tak, přeháním, že by se číselná řada zvětšila o další člen málem za nekonečný element času. Obě číselné řady, jejichž přibývání čísel by pochopitelně v čase nikdy nekončilo, by se od sebe pochopitelně musely lišit vlastnostmi času v té, které oblasti prostoru v níž ta která nekonečnost je. Což znamená existenci aspoň dvou nebo více totožných číselných řad s odlišnými kvalitativními vlastnostmi. Ve stejném referenčním čase by rychlost běhu přibývání členů nekonečné řady byla rozdílná.Tedy v jedné řadě bude přibývání členů u 3, a v druhé už 14.
I Tobě musí být jasné jakou pitomost jsem před chvílí napsal. Mají-li být takové řady abstraktů součástí reality musí i ony vykazovat svou vlastní reálnou podobu s vlastnostmi realitě vlastní. Každý ví, že k relativitě času je nezbytná přítomnost gravitace. Ta určuje běh času. Takže, když jsem si přečetl Barowovu knihu, ve vší úctě k jeho kompilačním schopnostem ( Pokud komentuje, vyjadřuje svůj názor velmi sporadicky a opatrně.). Tak aby neporušil strukturu svého textu ,jehož cílem je historický přehled bádání v určitém segmentu vědy. Dát dohromady tolik faktů a uvést je do komplexní literární podoby je kumšt před níž smekám. Jiné to je s vlastními výpověďmi a názory uvedených v textu . U těch někdy zuřím, ale nepřičítám vinu autorovi. Takovou je realita historie vědy a představ hlav, které ji tvořily.
Velmi silně jsem si po přečtení knihy UVĚDOMIL ČASOVÝ PARADOX , VE KTERÉM JE ABSTRAKTNÍ MATEMATIKA SVÝMI ŘADAMI ČÍSEL A ZEJMÉNA NEKONEČNOSTMI JAKOBY PUPEČNÍ ŠŇŮROU PROPOJENA VE SVÉ ZÁKLADNÍ TEORETICKÉ PODOBĚ S REALITOU. Pak i nepříliš chytrý musí připustit, že tu něco nehraje.
Vsuvka: Když místo andělů dosadím čísla, geometrické tvary a vše čím ABSTRAKTY MATEMATIKY oplývají vejdou se všechny na špičku jehly anebo kolik se jich tam skutečně vejde? Vzhledem k trvalému nárůstu svých členů v nekonečných řadách nekonečen, bude skutečně i pro další přibyvší stále na špičce jehly místo?
Vím, zní to jako bych se právě připekl na slunci. Přesto se ptám, jak může abstrakt-nekonečno být existenčně spojen se zcela neimaginární základní vlastností hmoty jakou je čas. Jak může být nekonečnost abstraktu založena na jeho neustálém trvání proměn, tedy jeho bytí na vlastnosti, kterou vlastní
pouze realita. Nedivím se Godelovi , že přišel s přetržitostmi a konečnostmi.Jejich existence je přece až banálně logická.
Ovšem podstatné je, že o nekonečnech se vedou spory, tisícileté disputace, ale snad se ještě nenašel nikdo, kdo by vedl podobnou diskuzi ve snaze definovat konečno !!!!!
Přitom nekonečna jsou konečná vždy v každém kvantu času, ledaže by nekonečna měla analogovou časovou povahu, ale něco takového si neumím představit. Ať je řada nekonečen složena z jakéhokoliv množství i abstraktních matematických členů jakékoliv kvality, které v čase nepřetržitě přibývají, má takové nekonečno kvantovou povahu a je v běhu času nepřetržitě konečné. A to je jen jeden rozměr. Mnohem složitější a černější můry musí zažívat ten, kdo by se chtěl zabývat vztahem nekonečen a prostoru. Mám na mysli komplexní současné působení všech nekonečen v prostoru. Pokud by vůbec existovaly, musely by být nějaké důsledky jejich existence v prostoru Vesmíru pozorovány.
Místo toho jsou Occamovou břitvou stále jen ořezávány a ořezávány a až po tom se dojde k výsledku přijatelného pro popis reality.
Další problém ( můj ). Jak by vypadala řada členů v matematické posloupnosti, které neumíme pojmenovat a tedy i rozeznat? Vždyť, co vím, mezi matematiky je stálá soutěž o to kdo najde výraz představující největší číselnou množinu. Nestalo by se náhodou ( teď je řeč o abstraktu ), že by prostě pro nás nebyly, protože je nevnímáme? Naštěstí ani nejsou, mluví-li se o nespočetnosti. Jde jen o určitou víceméně námi lidmi definovanou oblast, v níž název každého čísla známe nebo jeho definici potřebujeme. Ovšem realita by musela obsahovat i tak gigantická čísla pro nekonečnosti, žei kdybychom tu schopnost měli, bychom nebyli schopni zjistit a posoudit zda v čase přibývají anebo se řada takových čísel stala konečnou.
V reálu, kde není jen čas, ale i prostor a energie nemohou existovat nekonečnosti v jakékoliv podobě, tedy ani coby Móbiova páska, kruh, koule a pod. Jde jen o fikci, abstrakty. Zdůrazňuji ve skutečnosti.
Nekonečna jsou přímo spjata s časem. Bude čas trvat věčně? Vždyť už jednou, jak tvrdí hafo učenců, nebyl a vznikl. Údajně spolu s Vesmírem. Pokud je předpoklad jeho nebytí před vznikem Vesmíru, tak rozumně nelze rozhodnout zda je jeho trvání bude konečné nebo nekonečné. Stejně je to s energií, u té naštěstí se traduje, že jí je stále stejně jako jí bylo, když nějakým dobrákem byla dána Vesmíru do vínku v momentě jeho vzniku. Nechci se hádat, vezměme to jako fakt.
Každý snad ví, že každá část soukolí reality, včetně vakua, vlastní svou část z celkové energie Vesmíru. Podíly těchto energií mohou být v určité míře vzájemně proměnné, ale vždy nepřesáhnou v součtu celkovou energii Vesmíru. Takže, je-li množství vesmírné energie jakkoliv velké, ale vždy konečné, nemůže každá z entit Vesmíru vlastnit nekonečné množství energie. Z tohoto hlediska je dobré si připomenout, že se Vesmír v běhu času kvalitativně mění. Probíhají v něm nevratné procesy. I ty jsou indícií pro jeho budoucí zánik. Nezanikne žádným krachem, prostě se jeho energie v čase rozptýlí v prostoru do té míry, že by žádný přeživší pozorovatel nebyl schopen rozhodnout zda ještě Vesmír existuje anebo už ne.
A to je to další co mě , když slyším o nekonečnech, irituje. Mluví-li se o nekonečnu, mluví se o něčem co v čase neustále přibývá a neustále přibývání je podmínkou jeho existence. Přesto, i kdyby tomu tak bylo, nikdo nikdy není schopen kvalifikovaně rozhodnout zda posuzovaný jev bude v budoucnu nekonečný nebo konečný. Jde vždy o předpoklad! Nemohu rozhodnout bez jakékoliv nejistoty nyní o tom co se stane v daleké a ještě delší budoucnosti. Ale při tom to všichni dělají a ještě se u toho hádají.
Nekonečná řada čísel může být zkonstruována i z množiny konečných řad, každá o díl větší než předchozí. Takováto sestava by vykazovala svými rozdílně velkými konečnostmi nekonečnost v jediném kvantu času. Má to jednu chybu i množina těchto konečností musí být v čase nekonečná. Takže je to také pitomost.
Může být teoreticky nekonečnou řada čísel, která by v jednom směru v čase stále přibývala a v druhém stejně rychle a ve stejné velikosti ubývala?
Dá se pak rozpoznat třeba jednička od čtyřky? Kruci to je tedy otázka.
Malý dotaz: Je úsečka konečnou nebo nekonečnou? Dá se nekonečná čára rozstřihnout na dvě úsečky aniž by ztratila přes změnu kvality a svou předpokládanou nekonečnost?
A v nejlepším, jak jinak, končím. Zdravím. JSCH
Přímka se dá rozstřihnout (nikoliv rozstříhat) pouze na dvě polosečky, které jsou obě zase nekonečné, ale jenom jedním 
směrem 
Jejich součet, tedy původní přímka je pak dvakrát nekonečnější než její polosečky. 
)
a protože energie je nezničitelná tak vnímáme jen její projevy...světlo, teplo, radiové vlny...ještě s tím souvisí gravitace a čas...ale nevím jak....jo a můj osobní názor...ten čas tam hraje nejpodstatnější roli...páč si myslím, že veškerá hmota...a tudíž i energie je anomalie času.
.....zdravím magnetáře martin11 