Fórum U Pramene

To minsc:

Píšeš:
Magneto nejsem si jistý jestli tě chápu správně, ale během pokusu se gyroskop určitě nehýbal do stran - byl nějak připevněn na místě.

Jasně, tak si to představuju. Vychylování jsem uváděl jen pro ilustraci řádového rozdílu mezi odporem gyra vůči vychýlení z roviny a odporem vůči posouvání v ose. A o to druhé tady přece jde. Pokud vážíme pracující připevněné gyro, tak nám jde o jeho tendenci padat dolů ve směru osy otáčení (snahu tlačit na misku vah). A tady právě říkám, že ta jeho ochota padat dolů je oslabená těma otáčkama. Jinak by tam Japonci nenaměřili ten rozdíl. Důvod je vlastně geometrický – ideální dráha pohybu versus prodloužená dráha pohybu (kružnice/spirála). A proto ten odpor vůči působení na misku vah a váhový úbytek.

To Slavek:

Píšeš:
Britský Prof. Laithwate demonstroval kolo od motocyklu roztočené na 60 000 otáček kolem horizontální osy a rozdíl váhy roztočeného kola spolu s hřídelí a ložiskem, za které to nutně zvedal rukou (pouze za jednu stranu hřídele) ze stojanu už byl v kilech.

Tady bych ale viděl situaci kvalitativně odlišně: Když je osa otáčení horizontální a otáčky dost vysoké, tak kolo motocyklu vážené na jednom konci hřídele (jak ho držel profesor) podpírá na druhé straně gyro-efekt, jako bys ho opřel o pevnou podložku. Správně by se musela hřídel upevnit na obou koncích do vidlice a celek pak vážit v klidu a v rotaci. Tam si myslím, že by žádný rozdíl nebyl – posouvat rotující těleso v rovině jeho otáčení neznamená nutit žádný jeho bod k delší dráze pohybu, než je ideální kružnice. Resp. o co se na jedné straně dráha prodlouží, o to se na opačné zkrátí (po směru a proti směru rotace). Tendence takto roztočeného kola padat dolů (tlačit na misku vah) je tedy stejná v klidu i v rotaci.

Zdraví )

Magneto

Magneto píše:

Slavek píše: Britský Prof. Laithwate demonstroval kolo od motocyklu roztočené na 60 000 otáček kolem horizontální osy a rozdíl váhy roztočeného kola spolu s hřídelí a ložiskem, za které to nutně zvedal rukou (pouze za jednu stranu hřídele) ze stojanu už byl v kilech.

Tady bych ale viděl situaci kvalitativně odlišně: Když je osa otáčení horizontální a otáčky dost vysoké, tak kolo motocyklu vážené na jednom konci hřídele (jak ho držel profesor) podpírá na druhé straně gyro-efekt, jako bys ho opřel o pevnou podložku. Správně by se musela hřídel upevnit na obou koncích do vidlice a celek pak vážit v klidu a v rotaci.....

Podle mne je naprosto jedno, co kromě profesora dotyčné kolo kde podpíralo. Navíc je dost veliký rozdíl ve slově podpírat a zvedat. Nicméně, konečný výsledek byl ten, že síla profesorem Laithwaitem vynaložená na zvednutí takto roztočeného kola se rovnala zlomku síly vyžadované na zvednutí téhož neroztočeného. Jak a proč, o tom radši spekulovat nebudu. Těch důvodů může být povícero. Vřele však nedoporučuju tohle zkoušet doma bez docela zajímavých bezpečnostních opatření. 60000 RPM při průměru řekněme 30cm bude při roztržení asi stejně účinné, jako protitankový šrapnel. On se s tím na universitě tutově dost potrápil, než si omákl, co které jaké kolo ještě bezpečně vydrží, nemluvě o nutně ďábelsky přesné geometrii kola a jeho dynamického vyvážení. Hádám, že z něj taky první svlikl gumu

Ahoj, Slávek.

Nazdar Slávku,

Píšeš:
Nicméně, konečný výsledek byl ten, že síla profesorem Laithwaitem vynaložená na zvednutí takto roztočeného kola se rovnala zlomku síly vyžadované na zvednutí téhož neroztočeného.

Myslel jsem to takhle:
Dejme tomu, že budeme vážit zavěšením za siloměr.
Vážení za jeden konec hřídele při rotaci kola ukáže stejný výsledek jako stejně uspořádané vážení bez rotace, kdy ale druhý konec hřídele bude spočívat na pevném podkladu. Souhlasím, že to bude zlomek váhy celého kola, ovšem jen díky tomu podepření, které je v prvním případě "jaksi neviditelné" - důsledek gyro-efektu.
Naopak vážení zavěšením za oba konce hřídele současně by v obou případech ukázalo plnou váhu kola.

Zdraví

Magneto

Pan profesor.Tohle "to" je snad udělaný z činky nebo to tak vypadá

[youtube][/youtube]

Tady je ještě jeden, od jiného pána,na zkouknutí,ona ta volná osa i něco unese.
[youtube] [/youtube]

Dobrý den, vracím se k tématu druhého pólu gravitace. Doufám ,že neruším vaše setrvačníky.

V debatě s doktorem vonQ jsme dospěli k bodu, kdy mě popíchl tím, že kámen z Austrálie by se v mém dvoupólovém modelu gravitace u nás vznášel. Přimělo mě to k sestrojení planety s magnetickou gravitací a na ni jsem hodil magnetický kámen. Kámen jsem následně koulel po povrchu planety a nikde se mi nevznášel. Naopak, všude to vypadalo, že magnet disponuje pouze přitažlivou silou. Vše je z pásky na magnetické uzavírání praček, nebo ledniček.

My víme, že když tu hmotu rozkrájím na pidimagnetky a dva z nich budu natáčet vůči sobě, budou se i odpuzovat. Otázka je, jak to dokázat v homogenně se tvářícím prostředí pásky, kde jsou jednotlivé minimagnety chaoticky poskládány. Byl by to možná klíč k tomu, jak totéž prokázat o gravitaci.
Kdyby někoho napadlo, jak to provést, prosím napište.

la píše:Tady je ještě jeden, od jiného pána,na zkouknutí,

Není nad ndhernou demonstraci, či dvě, jaký víme všichni kulový. Už vidím dvě kola proti sobě na společné pevné hřídeli s motorem na každé straně těsně u každého kola zavěšené na tenkém vlasci nebo, se středem hnaným vrtulí jako helikopréra a břemenem zavěšeným na hřídelích na odvrácených stranách těch kol. Jak by se to hovalo si netroufám odhadnout, ale mít garáž, tak to spáchám. Je očividné, že otáčky se dají dohnat průměrem kola a že to nemusí jít do nějakých drastických desítek tisíc otáček.

Z tohodle videa je i patrné, že kolům "vyhovuje" spirálový pohyb při zatížení strany kol. Uvědomíme-li si, že osa země je nakloněná k rovině ekliptiky a že její sklon se dvakrát do roka vzhledem k centru orbitu mění, zatímco cestuje spolu se Sluncem po jakési deformované spirále, můžeme si uvědomit, že z těch planetárních náklonů, doby orbitů, orientací planetární ekliptiky, počtu dní planety atd. by se dalo asi dost věcí zjistit i maticky, pokud bychom se alespoň do potřebné míry zbavili Newtonovského pojetí gravitace, která očividně neplatí pro rotující tělesa, kterými jsou všechny planety a všechny Slunce a galaxie a a a. U měsíců, asteroidů a vesmírného "kamení" všeobecně už to může vypadat poněkud jinak a zde ta newtonovská fyzika gravitace asi nějakou platnost má. Z toho mi taky leze, že to jak se ty vesmírné systémy chovají bude nějaký hybrid mezi Newtonovskou gravitací a tímhle gyroskopickým chováním rotujících těles. Pokud by tedy někdo měl pocit, že gravitace a setrvačnost nemají společný jmenovatel, žije dle mého úsudku v bludu.

Za další, pokud si srovnám v hlavě, kolik asteroidů nás míjí v dostatečné blízkosti na to, aby protly atmosféru přes cca 1/8 oblohy, což je řádově nejmenší vzdálenost od povrchu zemského kolem 70km, při průměru Země cca 12744km, snad by mělo být jasné, že náhoda v tomto případě není vůl a že neexistuje. Naopak, co nutně existuje je nějaký princip pole, který nás ochraňuje před trefou do značné míry. Zde mluvíme tedy o nějaké odpudivosti, možná jaksi podle Lenze, která s Newtonovskou gravitací nemá nic společného a dá se považovat za odpudivý efekt.

Také by bylo zajímavé si ověřit výrok Prof. Laithwaite o odstředivé síle orbitu kola. Při oběhové rychlosti během jeho demonstrace jde o tak malou velikost odstředivé, že ji cítit asi dost dobře nemohl, ale není nad změření. Tento druhý experiment se zavěšením na špagátě ji cítit už očividně měl. Ve videu to není u první demonstrace vidět naprosto nepochybně díky pohybu kamery, ale pokud si na ten špagát dá člověk bacha a nevočuje nic jiného, vypadá to, že tam je. V momentě, kdy Prof levi přidá na odvrácenou stranu kola závaží, odstředivá síla orbitu je jasně patrná.

Děkuju Láďo. Ahoj, Slávek.

Nazdar Slávku,

Píšeš:
Není nad ndhernou demonstraci, či dvě, jaký víme všichni kulový. Už vidím dvě kola proti sobě na společné pevné hřídeli s motorem na každé straně těsně u každého kola zavěšené na tenkém vlasci nebo, se středem hnaným vrtulí jako helikopréra a břemenem zavěšeným na hřídelích na odvrácených stranách těch kol. Jak by se to hovalo si netroufám odhadnout, ale mít garáž, tak to spáchám.

...si snad děláš prdel

V obou demonstracích se odehrává přesně, co říkám - druhý konec hřídele neviditelně podpírá gyro-efekt - žádná pevná podložka, jen výslednice sil.

Dvě kola proti sobě znamenají jen zdvojnásobení gyro-efektu. Směr rotace je mu putna, vychýlení osy si bude bránit 2x silněji.

A s tou garáží to jednou určitě spáchej - budeš mít Monty Python´s Flying Circus. To je jen fór

Zdraví

Magneto

django1 píše: Otázka je, jak to dokázat v homogenně se tvářícím prostředí pásky, kde jsou jednotlivé minimagnety chaoticky poskládány. Byl by to možná klíč k tomu, jak totéž prokázat o gravitaci. Kdyby někoho napadlo, jak to provést, prosím napište.

Ono to v podstatě prokázáno jest. Každá částice hmoty má magnetický moment, tedy přednostní orientaci v magnetickém poli. tato orientace je u nezmagnetizovaných objektů chaotická. S tou orientací magnetického momentu v magnetickém poli jde "kolmá" orientace elektrického pole k magnetickému a s tím je dost jasné, že elektrické pole materiálů je stejně polárně rozházené jako je orientace magnetických momentů.

To samozřejmě poukazuje na "chaotičnost" polarit elektrických polí vystupujících z materiálů podobně jako magnetické pole vystupuje ze Tvé pásky. Zde podle mne věda mluví o přilnavosti (Van der Waals poli). Van der Waals je stejně záhadná síla jako je gravitace a přitom lze docela snadno usoudit, že její původ lze nalézt v chaotickém uspořádání elektrostatického pole materiálů. Pokud se ale to chaotické pole, či lépe řečeno některé jeho složky vzájemně vytěsňují, pole nutně narůstá na objemu a přechází v nějakých strukturách na pole podstatně většího objemu, než co lze podchytit jako pole přilnavosti.

Pole přilnavosti je něčím komplikované a to nějakými rozdílnými vlastnostmi těchto polí, které dávají vznik jak jejich "objemu" tak "kapilární depresi". Samotný objem všech polí poukazuje na možnost, že zde může docházet prakticky ke vzájemnému vztlaku podobných, či naprosto stejných polích stejně jako ke vztlaku polí homgenních (jako je superkonduktivní Meisnerovo pole) v polích nehomgenních, jako je pole permanentního magnetu, nebo elektrické cívky a vice versa. Elektrifikace nevodivého předmětu řekněme třením jenom pokazuje na to, že toto chaotické elektrické pole lze několika známými způsoby buďto porovnat do více méně shodné orientace, nebo přesvědčit jednotlivé "zdroje" pole aby změnily elektrickou polaritu. Indukce elektrického pole pak naznačuje, že jde povšechně spíše o tu druhou možnost, i když ne nezbytně výlučně. Odsud je již jen krůček k tomu, abychom se dohádali, že pole přilnavosti a pole gravitační se liší pouze intenzitou přitažlivého (a odpudivého) projevu a že se jedno a totéž pole jaksi vrství. Zde bych si dovolil připomenout i Boydův statisticky empirický zákon planetárních orbitů.

Složky chaotického elektrostatického pole, které se díky své velice specifické neshodnosti ohýbyjí navzájem tak učinní těsně nad materiálem a projeví se jako přilnavost. Složky, jejich vzájemné působení je podstatně slabší utvoří další a podstatně méně intenzivně pilnavou vrstvu a zde začínáme mluvit o gravitaci. Bohužel pro nás je tato situace komplikována ještě více méně radiální geometrií pole mězi planetami atd. to se nedá ani snad popsat, je toho dost.

Nicméně, ty magnetické momenty alespoň pokazují na to, že elektrická pole částic jsou v materiálech skutečně chaoticky polarizovaná a je jen na Tobě, jestli si to chceš připustit jako důkaz toho, že gravitační pole ke zapříčiněno chaotickým uspořádáním elektrostatických polí částic materiálů. Mně nic lepšího nenapadá a už leta to tak vidím. Pro Ty, co se hrabou do "orgonu" snad jenom to, že všechny "hrany, ostří a špice" materiálů lze vidět jako zářiče orgonu a že v souvislosti s tímto konceptem jsou kak zářičem, tak přijímačem a že orgon a gravitační pole, či spíše jeho vybrané složky jedno jsou. Věda a tak zvaní pavědi si navymýšleli příliš mnoho termínů což je ještě pochopitelné. Problém však je, že mají v hlavách zabudováno nikoliv to, že pojmenovávají různé projevy více méně stejné příčinnosti, ale to, že pojmenovávají různé příčinnosti samotné.

Ahoj, Slávek.

Magneto píše: V obou demonstracích se odehrává přesně, co říkám - druhý konec hřídele neviditelně podpírá gyro-efekt - žádná pevná podložka, jen výslednice sil.

Hmm, a o co jako se ten gyro efekt opírá, když váha celýho toho herberku zavěšená na jedné straně je jen zlomkem celkové váhy v klidu? Navíc to vypadá, že záleží i na délce páky hřídele. To ani nemluvě o tom, že to má tendenci orbitovat, tudíž měnit orientaci osy, i když zatím jenom v horizontální poloze hřidele a že ta tendence není vyloženě akcelerativní a eventuelně se po dosažení specifické ryclosti orbitu ustálí? Dále to, že extra váha na odvrácené straně kola tu orbitální rychlost mění.
Slávek.

Magneto píše:To minsc:

Píšeš:
Magneto nejsem si jistý jestli tě chápu správně, ale během pokusu se gyroskop určitě nehýbal do stran - byl nějak připevněn na místě.

Jasně, tak si to představuju. Vychylování jsem uváděl jen pro ilustraci řádového rozdílu mezi odporem gyra vůči vychýlení z roviny a odporem vůči posouvání v ose. A o to druhé tady přece jde. Pokud vážíme pracující připevněné gyro, tak nám jde o jeho tendenci padat dolů ve směru osy otáčení (snahu tlačit na misku vah). A tady právě říkám, že ta jeho ochota padat dolů je oslabená těma otáčkama. Jinak by tam Japonci nenaměřili ten rozdíl. Důvod je vlastně geometrický – ideální dráha pohybu versus prodloužená dráha pohybu (kružnice/spirála). A proto ten odpor vůči působení na misku vah a váhový úbytek.

Asi už trochu chápu. Ale i kdyby to bylo tak jak říkáš (jakože není), tak to ten váhový úbytek vysvětlit nemůže. Protože to co popisuješ je jenom síla která se snaží bránit změně, zmírňující tu původní sílu a tím pádem měnící tu výslednici. Ale k tomu váhovému úbytku potřebuješ nikoliv zmírňující sílu, ale sílu která bude prostě působit opačným směrem, a to trvale ( a samozřejmě v závislosti na otáčkách, jak bylo vidět). Podívej se na to ještě takhle: mohla by ta síla (bránící změně), kterou popisuješ, při velkých otáčkách zcela vyrovnat sílu gravitace ? Asi ne, protože by museli být buď nekonečně velké otáčky nebo nekonečně těžká rotující hmota, a ani jedno nedává smysl. Jenže když se podíváš na ten graf, tak jde snadno spočítat, kdy se hmotnost dostane na nulu. Bude to při 3,27 respektive při 3,95 Mhz. Kdežto v případě o kterém tady mluvíš, by nemohly být v tom grafu ty čáry tak rovné jak jsou, ale vypadaly by jako exponenciála.

Slavek Krepelka píše:

Magneto píše: V obou demonstracích se odehrává přesně, co říkám - druhý konec hřídele neviditelně podpírá gyro-efekt - žádná pevná podložka, jen výslednice sil.

Hmm, a o co jako se ten gyro efekt opírá, když váha celýho toho herberku zavěšená na jedné straně je jen zlomkem celkové váhy v klidu? Navíc to vypadá, že záleží i na délce páky hřídele. To ani nemluvě o tom, že to má tendenci orbitovat, tudíž měnit orientaci osy, i když zatím jenom v horizontální poloze hřidele a že ta tendence není vyloženě akcelerativní a eventuelně se po dosažení specifické ryclosti orbitu ustálí? Dále to, že extra váha na odvrácené straně kola tu orbitální rychlost mění.
Slávek.

Ty vole !!! (to nemyslím zle ), gyro-efekt se o nic fyzického neopírá !!!, Je to jenom výslednice sil - odpor rotujícího tělesa vůči vychýlení osy !!! A to je stejné jako pevná opora. Nechápeš to??? Na vlastní kůži jsem si to vyzkoušel v Deutsches Museum v Mnichově - tam to maj jako expozici pro školáky !!!
A délka páky (na straně profesora) jen určuje lehkost, s jakou se tou soustavou dá manipulovat.
Potom, jak jsem tě zažil, mám divnej pocit - normálně tady exceluješ v mnohem komplikovanějších věcech, ale teď najednou nerozumíš takovéhle jednoduché věci...

Sorry

Díky za odpověď.

Zdraví

Magneto

+1 Nerozumí ani komplikovaným. Odborníci naněho kašlou. K.K.Rída P.S. sorry, neudržel jsem se

Magneto píše: gyro-efekt se o nic fyzického neopírá !!!

O co se tedy opírá? Je to Voodoo, nebo něco lepšího? Slávek.

Našel jsem pár zajímavých příkladů,který by vědové rádi hodili do koše,ale záleží jak kteří,to Youtube je poklad. Je toho celý seriál.
[youtube][/youtube]