Činjekce
Dnes byl jinde na fóru vznesen dotaz ohledně účinnosti mleziva, jinak colostrum. Juknul jsem na to a co upoutalo mou pozornost je totéž, co jsem se dopátral u surového, nepasterizovaného mléka a s tím syrovátky a vůbec relativně tepelně neupravených mléčných výrobků z téhož. Předmětem jsou přítomné protilátky proti víceméně současnému biopatogennímu napadení dárce mléka, třeba krávy, nebo kozy.
Odborná literatura tvrdí, že colostrum je u telat nejůčinnější během první hodiny po narození, díky jakési "póréznosti" telecího žaludku, který propouští protilátky hlavně během první hodiny po narození, ale celkově do prvních 24 hodin života telete.

Ty protilátky jsou jednak krátké souslednosti DNA, ale zároveň jsou klasifikovány jako bílkoviny. Literatura tvrdí, že pozdější dodávání mleziva je neúčinné, a už vůbec neúčinné při jeho požívání lidmi pro jeho pověstné léčivé účinky. To už však zdůvodňují tím, že žaludeční šťávy dospělého jedince tyto protilátky ničí. Takže vzhledem k tomu, že zatím “panenský” žaludek telete se ještě s bílkovinami nesetkal, dá se celkem spolehlivě předpokládat, že neprodukuje co? HCl. Tvorba žaludečních šťáv se musí nejdříve nějak nastartovat poté, co telecí žaludek zjistí přítomnost bílkovin. Jaký pórézní žaludek? Zde se také objevuje další fenomén, a to nedostatek HCl v žaludku nemocných lidí, kterýžto nedostatek se logicky zasluhuje o "póréznost" jejich žaludku a tím účinnému využití protilátek přicházejících s požívaným organickým nepasterizovaným mlékem, colostrem atp. Tím pádem je sice ortodoxní teoretizování o nemožnosti účinnosti colostra atd. založené na předpokladu lidí s dostatkem HCl v žaludku pravdou, ale ta se nevztahuje na vážně nemocné, takže je to argument pitomý. Stejně tak je pitomost testovat léčivé účinky colostra na lidech s dostatečnou žaludeční funkcí a ujišťovat se, že je to k ničemu. Jejich argumenty jsou mimo mísu.
Jak se to dostalo do urinoterapie? Jednoduše. Kdejaké testy na protilátky jsou páchané na čurině, což znamená, že čurina tyto protilátky obsahuje. Že nám už může být jasné, že i protilátky které přijdou pitím čuriny jsou nutně vystaveny HCl v žaludku, je účinnost ústního užívání čuriny opět závislá na zdravotním stavu člověka a asi aj momentální kondici a množství vypité čuriny. Co mne dostalo a stále mi leželo v žaludku však byla praktická účinnost činjekcí, které si tu pár z nás vyzkoušelo proti parasitům, a to velikým parasitům. Zatímco relativně dlouhodobé ústní užívání se znatelně neprojevovalo, pár činjekcí mezi nima nadělalo očividnou paseku a stejné lze očekávat i u jiných biopatogenů. Zde se nám také objevuje problém s výbornou účinností testů podávání ústní čuriny telatům napadených motolicí. Jako býložravci nutně produkují po přejití na běžnou stravu méně HCl než všežravci a masožravci a účinnost bude dost jiná než u lidí.
Otázkou je, proč ty činjekce tak dobře zabraly? Autohemoterapie se zmiňuje o sice vynikající, avšak přeci jen pouze cca 75% účinnosti a relativně dlouhodobého využívání. Totéž platí pro její alternativu injekcí odstředěné krevní plasmy. Tož jsem si opět dovolil zašpekulovat.
Antibodies (protilátky) sice produkují kmenové buňky, ale ty protilátky se zároveň chovají jako viry. Nejdříve mě napadlo, že při svalové, či podkožní injekci, možná dochází k nakažení zasažených buněk vlastní protilátkou, tedy že jde o jakousi autonákazu, ale nějak mi to nesedělo, protože bych pak očekával zánětlivé reakce a ty jsme nepozorovali. Taky by asi tělo mělo starost takovou infekci nějak řešit, stejně jako by mělo starost řešit už logicky jakoukoliv dannou infekci pokud by byly tyto antibodies našemu tělu také infekční. Tuto možnost jsem tedy odstřelil jako nemožnost a dále kroutil hlavou nad tím, proč se činjekce jeví tak účinné.
Jenže jsme se zde už také dozvěděli, že moč obsahuje mimo jiné epithelial (kožní a nervové) kmenové buňky shazované ledvinami do moče. Tím se nám objevuje roztok, naše vlastní čurina, který obsahuje jak protilátky proti kde čemu co nás trápí, tak i kmenové buňky, které jsou samostatné a nepodléhají ještě celkové organizaci a pravidlům našeho těla a tudíž nejspíše jsou náchylné i k "nákazám" našimi vlastními protilátkami. No a píchnuté do těla, tedy svalu atp. dostanou podmínky (teplo a živné prostředí vůbec) produkovat replikací protilátky stejně, jako v jiných buňkách produkují viry virovou nákazu, dokud nakažené buňky "nákaza" neroztrhne, nebo neztratí tuto schopnost jiným způsobem, nejspíše odstraněním makrofágy z lokality, kam v rámci celého organismu nepatří. Tento princip by totiž zajistil protilátkám nejen vyhnutí se ničivému vlivu žaludečních šťáv, ale zároveň by zajistil dochvilné namnožení našich vlastních protilátek našimi vlastními kmenovými buňkami, v našem vlastním těle. To ani nemluvě o tom, že I svalová činjekce nabudí tvorbu makrofágů, podobně jako HCl, autohemo a plasma injekce.
Samozřejmě se mohu mýlit, ale faktem je, že činjekce pracují podle mne úžasně a pracovaly by ještě úžasněji a to proti kde čemu, kdyby se lidi nebáli je aplikovat. Navíc jsou téměř bezbolestné oproti svalovým HCl injekcím, nepoškozují ani zdaleka tolik svalovinu jako HCl a kromě vercajku jsou úplně zadara. Nicméně HCl je stále vynikajícím prostředkem na udržování sterility vercajku.
S laskavým pozdravem, Slávek.
VAROVÁNÍ
Je naprosto nutné dodržet zásady čistoty, jinak si lze činjekcí pořádně zavařit.
a) Před odebráním čuriny je naprosto nezbytné pořádně omýt genitále mýdlem.
b) Všechny nádoby před použitím vysterilizovat - vypláchnout peroxidem, vodkou, lihem atp.
c) Otřít místo vpichu lihem, peroxiodem, vodkou atp.
Vím o čem mluvím. SDK
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.