Fórum U Pramene

Populárně naučný film

http://video.mail.ru/mail/visitrdv/3/31.html
http://video.mail.ru/mail/visitrdv/3/32.html
http://video.mail.ru/mail/visitrdv/3/33.html

škoda, že to není česky, ale kdo trochu rozumí rusky tak si pošmákne.

na čt2 byl v týdnu pěkný film o vodě, zejména titanová trubice s keramickou membránou, která štěpí jakoukoliv vodu na hho prakticky okamžitě, stojí za pozornost

http://www.uloz.to/8626269/20110409-151 ... t-voda-avi

Tato varianta není oproti té na ČT OŘEZANÁ !!. Je tam mnohem více informací, cca je ten film o 30 minut delší a celkově pěkněji zpracovaný.
Nechápu a ani jsem nedostal od ČT rozumné vysvětlení proč to tak ořezali. Že by protiruská nálada ?

http://www.youtube.com/watch?v=ZAGKlT5eA5w&feature=related

sano píše:

Tak tohle (podobnou tibetskou mísu) mám doma, používám to na revitalizaci vody, voda je chladnější a chutnější .
Dokonce si s tím namotá vodu i manželka, když nejsu doma .
Tibetskou mísu je třeba chránit před úderem protože zvonovina je tepáním předepnutá a tím je mísa vyladěná.

PS: Správný týpek drží tu mísu na dlani a druhou rukou motá ,využije ještě pizoelektrických vlastností šlach u této velikosti mísy je to docela dřina.Motá se minimálně 5minut ,dojde k odplynění a pak to šlape jak má.

Ormus je zvláštny stav hmoty - monoatomárny prvok. Podľa niektorých tvorí prechod medzi duchovným a materiálnym svetom. Vyskytuje sa alebo vo vode ( najmä vo vode pochádzajúcej z artézskych studní ), alebo v niektorých horninách. Najlepšie ho získate ak máte horninu, ktorá sa dá zmagnetizovať. Nie som si istý s nasleedujúcim tvrdením, ale čím viac sa dá hornina zmagnetizovať, tým viac ormusu by v sebe mohla obsahovať.
Moje pokusy získať ormus:

1. najjednoduchšia cesta, ak máte dostatok pitnej vody, je ho získať magnetickou pascou.

Ako vyrobiť magnetickú pascu.
Budete potrebovať
1.asi meter umelohmotovej rúrky, zo zdravotne nezávadného materiálu. Priemer ako je vnútorný otvor v magnetoch z mikrovlnky.
2. Jeden, lepšie niekoľko toroidných matentov z mikrovlnky ( ďakujem Navar ).

3. Rozbočku tvaru T

Umelohmotnú rúrku som rozrezal na 3 približne rovnaké kusy. Do jednej som vsunul žlté umelohmotné lano, ktoré sa používa na ťahanie osobných áut. Zároven som na túto rúrku použil aj vonkajšie škrtenie.
Všetky tri rýrky som nasadil na T rozbočku. Zdola som do T-čka privádzal vodu. Jedno rameno T-čka ( nech je to pravá rúrka ) malo vo vnútri lano a bolo ešte zvonka škrtené. Na druhé rameno - rúrku som nasadil toroidné magnety z mikrovlnky. Boli tri, a súhlasne usporiadané. Záleží len na súhlason usporiadaní magnetov.

Ako to fungovalo: do dolného ramena rozvádzača som privádzal vodu. Normálne by sa rovnomerne delila medzi pravé a ľavé rameno. Ale jedno z ramien- rúrka, bola zaškrtená vloženým lanom a na opačnom ramene - rúrke boli nasadené magnety. Pri primerane pomalom toku vody, magnety neprepustili vodu s obsahom ormusu. Prepustili len vodu bez ormusu. Voda z ormusom nemala inú cestu. musela von cez rúrku s vsunutým lanom, a ešte zvonku zaškrtenom. Zaškrtenie som volil tak, aby cez rúrku s lanom vytekalo približne 10 x menej vody, ako cez rúrku sa nasadenými magnetmi.
Ako som testoval, či vstupná voda má dostatok ormusu? Kyvadielkom. Postačujúce.

Je treba nájsť vhodný zdroj. je ich málo. Záleží zrejme na zložení podkladovej horniny, cez ktorú preteká použitá voda.
Napríklad na nete sa doporučujew voda zo soľou z mŕtveho mora. Mňa ale sklamala. nemala žaden ormus. Takisato voda zo soľou, ktorá sa používa do morských akvárií sklamala. Nechcem zobecňovať. Asi ube záležať na dodávateľovi a na jeho zdroji chemikálií.
čo sa mi osvedčilo, bola lacná morská soľ s obsahom morských rias. Túto som použil na získanie ormusu mokrou cestou. Ale o tejto teraz nebudem písať.
Na začiatok stačí jednoduchá magnetická pasca.
Na čo slúži voda z Ormusom.

V prvom rade na liečenie. Je to univerzálny prostriedok na regeneráciu organizmu a povzbudenie jeho životaschopnosti. Niekedy, ak máte vodu s kvalitným ormusom, dochádza ak ku vyliečeniu chorôb, o ktorých sa tvrdí, že nie sú liečiteľné.
Zatiaľ mám len málo skúseností, takže o liečení pomocou Ormusu budem písať neskôr.

Zaujímavý je vplyv na rast rastlín. Rastlinky rýchlejšie klíčia, dávajú asi o 30%, vyššiu úrodu. Ak máte dostatok trpezlivosti, a polievate aj ovocný strom niekoľko rokov, tak postupne dochádza na takto zalievanom strome ku gigantixckému rastu plodov. Niektoré plody sú aj 2 x väčšie, ako plody stromov bežne pestovaných.
Fazuľka, ťahavá, fazuľa šarlátová mala minulý rok také veľké kvety, že ju nemohli opeliť čmeliaky. Kvet bol pre ich telíčka jednoducho príliš veľký. Ak člmeliačik pristál na kvete, jednoducho kvet neopelil. Tie kvety, ktoré boli opelené priniesly struky, ktoré boli približne 2 x také veľké, ako obyčajne. TaKto som zalieval dve hniezda fazuliek, desať ďalších bolo kontrolných. Viac ormusu som nemal.

To je všetko.

Základný veb z ktorého som čerpal bol:



http://www.subtleenergies.com/ormus/res ... ortrap.htm

Obrázok magnetickej pasce nádete na stránke:

http://tesla3.com/metaphysic/e_superwat ... _trap.html

sano píše:Pri primerane pomalom toku vody, magnety neprepustili vodu s obsahom ormusu. Prepustili len vodu bez ormusu.

... při separaci se zde zjevně využívá diamagnetických vlastností právě této složky ... přestože někteří na diamagnetismus nevěří ... ... bylo by vcelku zajímavé zjistit, cože je ten ormus vlastně zač ...

... Šaňo, díky moc za příspěvek ... ... +1 ...

To by mě zajímalo pokud bych tím prohnal živou vodu jaké by to mělo grády. Asi by to byl malý panák, a stál by za to, poku by mě to nezabilo.

Pokud na hladkou desku naklopenou na úhel třebas 35° pustím proud vody, poteče mi do nepravidelné sinusovky, proč voda(kapalina) teče jak had a né dle fyzikálních zákonů rovně, nejkratší dráhou s vlivem čehosi, co jsme pojmenovaly gravitace.

Co Vás napadne ?

A co takhle vzlínavost a přilnavost vody a elektrostatický náboj ? Voda si vždy hledá nesnadnější, nejschůdnější cestu,
tak že nevím proč by měla téci absolutně rovně. Existuje taky přirovnání "motýlích křídel" - nic není akorát a symetrické !!
Zemská tíže ( gravitace ) vodu jen nutí, aby se pohybovat na nižší místo a překážky prostě zdolá nesnadnější cestou.

Zdar, Beetoven -

martinq píše:Pokud na hladkou desku naklopenou na úhel třebas 35° pustím proud vody, poteče mi do nepravidelné sinusovky, proč voda(kapalina) teče jak had a né dle fyzikálních zákonů rovně, nejkratší dráhou s vlivem čehosi, co jsme pojmenovaly gravitace. Co Vás napadne ?

Proud vody je poněkud relativní pojem. V toto případě spíše jde o čičůrek. Proud řekněme z dostatečně otevřeného kohoutku pojede velice přímočaře kromě rozptylu.
Takže ten čičůrek.
- vzlínavost, stejně jako přilnavost s tímto jevem nemá kór moc společného, protože v případě vzlínavosti jde o přilnavost a tím o smáčivost, což se očividně na tabulce řekněme skla, kdy se tento jev projevuje, příliš neděje. Pokud bude ve vodě nějaké rozpouštědlo, nebo bude deska z materiálu, který voda snadno smáčí, poteče i čičůrek velice přímo nejkratší cestou dolů, například po již mokré tabulce dřevěné.
- elektrostatický náboj, zde se dá již o něčem uvažovat, ale to je na dost náročný výzkum.
- nesmáčivost, jejíž podstatu možná lze hledat ve statických polích čičůrku vody, nám dává bolehlav. Otázkou totiž je, proč třeba ve skleněné kapiláře voda vzlíná, ale po tabuli skla se jí nahoru moc nechce.

Z jejího meandrování a to i po svislé tabulce okeního skla by se snad dalo uvažovat o tom, že voda po nabytí určité rychlosti díky turbulenci nějaký ten statický náboj obdrží, ale ten by ji asi měl spíše ke sklu přitahovat díky opačně polarizované indukci ve skle a to by musel být nějak orientovaný stranou, aby se k němu čičůrek na skle přitahoval. Moc se mi to nelíbí, takže ještě zkusím právě tu nesmáčivost.

Čičůrek začíná směrem dolů a naráží na místo menší smáčivosti, řekněme díky mastnému povrchu skla, kde je vrstva mastnoty tlustší než jinde a je odkloněn stranou, jenom aby se opět spustil směrem dolů jakmile se buďto nabuduje jeho váha v nevertikální poloze díky zpomalení čičůrku, nebo dospěje do místa s tenčí vrstvou mastné nečistoty a proces se postupem po tabulce skla opakuje. Jelikož je voda universálním rozpouštědlem, dá se přepokládat, že nečistotu bude rozpouštět a unášet ssebou, takže bude sklo postupně čistit do té doby, než ho bude schopna smáčet kdekoliv. Dokud k tomuto nedojde, bude po skle meandrovat.

Vzhledem k okolnosti, že jistý Viktor Schauberger prokázal rakouské akademii již před Druhou Světovou Válkou, že voda protéká měděnou trubkou zhruba o 30% rychleji nežli trubkou skleněnou, dá se předpokládat, že vodivost materiálu po kterém voda čičůrkem meandruje má také na její meandrování nějaký vliv.

Také bych tuto úvahu nepovažoval za vyčerpávající, protože i poté, co umejeme tabulku skla třeba práškem na prádlo a pečlivě opláchneme, nejeví moc chuti se nechat smáčet vodou a dost dlouho to trvá, než si na sebe s vodou zvyknou. Dá se tedy předpokládat, že povrchová pole vody a skla si na sebe musí nějakou chvíli zvykat, nějak se vzájemně upravit, či spíše že voda nějak upraví povrchové pole skla a teprve poté dojde k dobré smáčivosti skla vodou a jev mizí.

Nyní bych si dovolil Martine otázku já. Proč to diskutujeme ve vlákně rezonance?

Ahoj, Slávek.

martinq píše:Pokud na hladkou desku naklopenou na úhel třebas 35° pustím proud vody, poteče mi do nepravidelné sinusovky, proč voda(kapalina) teče jak had a né dle fyzikálních zákonů rovně, nejkratší dráhou s vlivem čehosi, co jsme pojmenovaly gravitace.

Co Vás napadne ?

Především mě napadne totéž, co Slávka, a to je: co to má společného s rezonancí?
Takže to v dohlednu přesunu někam k vodě.

Moje vysvětlení jevu je "z jiného soudku".
Míra, či velikost meandrování by měla záviset na sklonu desky - čím blíže bude vodorovině, tím výraznější by mělo meandrování být.
Nevím přesně, jak to vyjádřit dostatečně srozumitelně, ale zkusím to tak, že voda se snaží mít vždycky co největší energii. Když jí sklon terénu dodává té energie dostatek, tak teče přímo. Když je svah mírnější, tak se snaží tutéž vzdálenost "vzdušnou čarou" protéct co nejvyšší rychlostí, protože právě tou rychlostí se ochlazuje, čímž získává energii. Nebo možná naopak - ochlazuje se získáváním energie. Té "vyšší rychlosti" dosahuje tím, že neteče přímo, ale obloukem, takže protéká delší dráhu. Našemu uvažování se to zdá tak trochu "naruby", ale jistou logiku to má. Pochopitelně voda teče vždycky dolů, takže ve směru sklonu terénu. Jestliže se od tohoto směru odchýlí, tak se po jisté době musí vracet zase k protilehlé úvrati. Při meandrování řeky ještě hraje roli rozdílná hustota vody u obou krajů, která způsobuje naklánění "vodního válce", který rozhoduje o tom, u kterého břehu se bude materiál ukládat a u kterého odebírat. Tyto jevy probírá velice důkladně Viktor Schauberger zároveň s vysvětlením, jak se na těchto jevech podílí orientace vodního toku vzhledem ke světovým stranám a jak je ovlivňuje rozdílné zastínění obou břehů.

Zdravím - poota

Voda je jediná sloučenina kyslíku s nekovem, která je za standardní teploty kapalná. Všechny ostatní sloučeniny jsou plynné (např.CO₂ nebo li oxid uhličitý). Zatímco voda je kapalná až do 100 °C, oxid uhličitý přechází do plynného stavu již při teplotě -78,5 °C. Přitom je molekula oxidu uhličitého dvakrát těžší než molekula vody. Voda se tak zcela vymyká normám, neboť molekuly kapaliny jsou s přibývající hmotností méně pohyblivé a odpařují se čím dál obtížněji. Ve srovnání se všemi ostatními chemickými sloučeninami typu H₂X, kde X je libovolný prvek krom kyslíku, se nachází bod varu vody o 150 °C výš, než by se dalo očekávat. Kdyby voda vřela při očekávaných -50 °C, nebyla by nikde na Zemi kapalná voda a už vůbec ne led a tím pádem ani život v podobě, v jaké ho známe.

Mezi anomálie počítáme i to, že se voda neohřívá rovnoměrně na rozdíl od všech ostatních kapalin. Pokud dodáváme kapalině rovnoměrně teplo, rovnoměrně se ohřívá. Voda nikoli. Abychom ohřáli vodu z 0 °C na 35 °C, potřebujeme dodat poměrně málo tepla. Pro dosažení vyšších teplot, musíme dodat tepla mnohem více. Toto chování vody je rovněž velmi příznivé pro život na Zemi. Poté, co roztají ledy, ohřejí se vodní toky mnohem rychleji, než kdyby v nich proudila jakákoli jiná kapalina, což je důležité především pro vodní živočichy. Po zimě se jim rychle obnoví optimální životní prostředí.

Zde je několik dalších anomálií, které ve své knize zmiňuje Paturi [2006, s. 79-80]:
* „Takzvaný kritický teplotní bod vody činí 347 °C, a je tak o víc než 250 °C vyšší, než by se dalo očekávat. Od kritického bodu už není kapalina tekutá ani pod maximálním tlakem, nýbrž zůstává v plynném stavu.
* Voda – na rozdíl od chemicky podobně stavěných kapalin – má mnohem větší „viskozitu“, jak se nazývá vazkost nějaké kapaliny. Kapaliny se stávají při stoupajícím tlaku vcelku viskóznější, zhruba řečeno „tužší“. Voda chladnější než 35 °C naproti tomu při vzrůstajícím tlaku řídne.
* Voda potřebuje mnohem větší přívod tepla než jiné kapaliny, aby se odpařila.
* Když ohříváme nějakou látku, její molekuly se pohybují rychleji, častěji se srážejí a jejich vzájemné vzdálenosti se zvětšují. U vody to neplatí! V určitých rozmezích teploty se vodní molekuly při ohřátí k sobě přiblíží a shlukují se tak, že molekule přibývají sousedi. Také to je nanejvýš podivné.
* Většina kapalin zmrzne rychleji, když je poblíž bodu mrazu vystavíme vysokému tlaku. Voda se chová přesně obráceně: tlak snižuje bod mrazu vody.
* Obyčejně lze teplou kapalinu zkomprimovat obtížněji než studenou. Vysvětluje se to rychlejším pohybem molekul při ohřátí. U vody je to do teploty 46,5 C přesně obráceně. Čím je teplejší, tím snáz se dá stlačit.
* Rychlost šíření zvuku v kapalinách zpravidla klesá se stoupající teplotou, u vody se však zvyšuje až do teploty 73 C.

(zdroj: ... http://is.muni.cz/th/199512/pedf_b/MASA ... ERZITA.txt )

sano píše:Moje pokusy získať ormus:
1. najjednoduchšia cesta, ak máte dostatok pitnej vody, je ho získať magnetickou pascou.

Původně jednoduchou magnetickou past s jedním prstencovým magnetem jsem ještě trochu zkomplikoval, aby bylo možné využívat i "odpadovou" vodu. Domnívám se totiž, že magneticky je vodu možné ovlivnit obdobně jako stejnosměrným proudem, a pokud to bude voda protékající, tak i bez nutnosti oddělení membránou.
Z toho důvodu jsem vymyslel (to je jen takový slovní obrat, kterým Dronti obcházejí vysvětlování toho, že je to samo napadlo ) použití dvou téček a dvou prstencových magnetů pro docílení rozdělení nejlépe pramenité vody na celkem tři druhy. Na nákresu shora přitéká vstupní voda, nejhořejším škrceným výtokem odchází voda s ORME a dole po průchodu mezi magnety a skrz ně na jednu stranu voda "kyselejší" a na druhou "zásaditější".

Zdravím - poota

... proveden dodatečný "auto-cenzurní-edit" ... viz další příspěvky ... ...

poota píše:...... dole po průchodu mezi magnety (odchází) skrz ně na jednu stranu voda "kyselejší" a na druhou "zásaditější".

... nějak mi uchází princip proč by se tak mělo dít, jelikož magnetické pole použitých toroidů je stejné přes obě půlky spodního téčka ... ...