Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

Jak vzniká choroba.

Choroba může vzniknout, když:

- Jsem přesvědčen, že jsem udělal chybu, a na základě toho se odsuzuji a pochybuji o sobě.
- Stojím proti tomu, jaký jsem.
- Žiji v disharmonii, protože nejsem takový, jaký ve skutečnosti jsem, hraji jinou melodii, vydávám falešný tón, neladím s melodií života, s písní ve svém nitru. Vždy, když představuji nějakou roli, hraji na nesprávné klávesy.
- Jsem proti něčemu. Proti tomu však mohu být jen v případě, že mi něco vadí na mně samotném.
- Žiji v nedostatku, nežiji v plnosti života a v celistvosti své podstaty. Jakmile nepřijmu část své osobnosti a nezměním ji, stylizuji se do určitých rolí, nebo se řídím cizími vzory chování, žiji v nedostatku sebe sama a tím v disharmonii.
- Žiji v hříchu. Pokaždé, když se distancuji od toho, jaký skutečně jsem, žiji v hříchu, a tudíž i v disharmonii.
- Nemiluji. Protože pokud nemiluji, nemám rád ani sám sebe, neberu se takový, jaký jsem, říkám „ne“. Každé „ne“ však vyvolává nemoc.
- Jsem nenaplněn. To znamená, že mi chybí část mého Já, nežiji v plnosti života, protože se úplně nepřijímám.
- Žiji jinak, než vlastně chci a považuji za správné, protože pak obelhávám sám sebe, nežiji v realitě a ocítám se v disharmonii s tím, jaký jsem.
- Nežiji, když toku života nedovolím bez překážek volně plynout svým nitrem. Opravdu žít znamená být cele sám sebou se všemi aspekty a bez jakýchkoli výhrad.
- Mám něco nevyřízené, nemohu třeba někomu něco odpustit, něco mu vytýkám, vyčítám, nebo ho dokonce obviňuji. Když mám s někým něco nevyřízeného, měl bych se zeptat, kde mám nějaký nesoulad sám v sobě, kde si něco vyčítám, kde se cítím vinen.
- Nejsem lehký a čilý, když mě něco tíží. K tomu patří i problémy, které jsem dosud nevyřešil, ačkoli ke mně již nepatří, co však ještě žiji, čeho se pevně držím, co mě tíží, protože to na mě váže energie, které brání životu volně proudit.
- Se pokouším být „normální“. Pak nežiji podle své podstaty, ale nýbrž podle vnějšího světa.
- Neplním a neřeším životní úkoly. Úkol je vždycky něco, co mi ukládá život, abych se dostal o krok dál.
- Nežiji v míru sám se sebou, případně se svým okolím, jsem-li nespokojen se sebou nebo s ostatními.
- Nejsem svobodný. Když se řídím míněním, představami a přáními jiných.
- Nežiji tady a teď, protože život se odehrává jen v přítomnosti. Pokud žiji z minulosti, žiji minulost, která je již mrtvá. Jestliže žiji v budoucnosti, žiji v době, která ještě neexistuje. Žít mohu jen v přítomnosti, protože ta znamená život, proudí a každým okamžikem se mění.

[Slavek Krepelka]

Promiň Slávo, byla to taková upřímnost pokud došlo nějakému ublížení, tak se mooc omlouvám těm ublíženým.
ŠTĚSTÍM BY BYLO ZACHOVAT MLČENLIVOST. To máš pravdu Díky.
když se dokážu polepšit, jenom dobře
Adios
k.

Ajajaj, Karle,
odpovídal jsem všeobecně, Tvůj vzkaz byl poslední. Zvykl jsem si jít přes citaci, páč se mi jinak párkrát podařilo založit nové vlákno a nechtěně, a pokud jde o všeobecný, citaci gumuju.
No, nevygumoval. Takže omluva na mé straně, absolutně jsem tím nic nemínil. Jenom mne něco napadlo, jak jsem to tak pročítal, a pocítil jsem nutkání to naťukat. K ublížení nedochází a docházeti nebude.

Kdo nechce ublížit neublíží a kdo chce, tak hlavně sám sobě.

Takže dál močálem černým podél bílých skal.

Ahoj, Slávek.

[hanka]

Problém je tu pro mě.

Věci a život nejsou buď takové, nebo onaké, nýbrž takové, jaké si myslíme, že jsou. Už Ježíš říkal: „Každému se stane podle jeho víry.“ Tato stará pravda neztratila nic na platnosti. Dnes by se dalo říct: Vědění zjišťuje skutečnosti, víra skutečnosti tvoří.
Obraťte se na okamžik do sebe a pozorujte své myšlenky. Co si právě teď myslíte a především, jak v tomto okamžiku myslíte? Také v této chvíli jste schopni budovat svou budoucnost, ať už to víte nebo ne, ať to děláte záměrně nebo nevědomky. Avšak v každém okamžiku můžete změnit směr svých myšlenek, a tím i celý život. Nikdo jiný než vy nepřemýšlí ve vaší hlavě a nikdo se do toho nemůže plést, pokud mu to nedovolíte.

Máte svobodnou volbu. V kterémkoli okamžiku můžete začít vědomě určovat svůj život, a tím své zdraví, a dát svému osudu nový směr. Myšlenky a činy, pro které se teď rozhodnu, budou určovat můj zítřek. Je lhostejné, co bylo, co jsem udělal špatně, TEĎ mohu všechno změnit. Pokud však neudělám potřebný krok, nutím život, aby mi poslal problém. Problémy jsou vždycky úkoly, které mi život určil, pokaždé v sobě nesou nějaký dar.
Problémy jsou tedy úkoly a pokaždé nás vyzývají, abychom něčeho zanechali. Život může „vymyslet“ různé druhy problémů. Problém se může objevit třeba jako partner, životní událost nebo dokonce i onemocnění. Vždy nás však konfrontuje s energií, která člověkuv té chvíli pomůže přiblížit se o krok sám sobě. Partner může mít například určité vlastnosti, které se nám líbí a které patří k našemu pravému Já, dosud je však nežijeme. Nebo má vlastnosti, které se nám nelíbí, kvůli kterým se rozčilujeme. Má nás to však vždycky upozornit na nějaký nedostatek, na problém v našem nitru, na to, že bychom měli do sebe nahlédnout a zvážit, co v nás bychom měli uvést do harmonie. Život nás tedy problémem „tlačí“ k tomu, abychom poznali část svého nitra, abychom byli více sami sebou.
Pokud se ale úkol splní, to znamená, že je problém vyřešen, pak se musíme problému zbavit. Nemůžeme se držet toho, co k nám nepatři. To je zákon, který funguje vždycky. Také nemoc je něco k nám nepatří. Jsme-li nemocní, znamená to, že visíme ještě na něčem, na co si hrajeme, co ve skutečnosti vůbec nejsme. Druh onemocnění je informací o tom, čeho se nechceme vzdát.

[rival]

V diskusi s Animalem můžete pokračovat zde http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1833 Animale, tvé další příspěvky v tomto vláknu budou mazány...

Animale, výše uvedené stále platí... Vidím, že chvilku člověk poleví a jsi zpět. Už jednou tě zakladatelka tohoto vlákna vykázala a není mi známo, že by změnila svůj názor.

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

V diskusi s Animalem můžete pokračovat zde http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1833 Animale, tvé další příspěvky v tomto vláknu budou mazány...

Animale, výše uvedené stále platí... Vidím, že chvilku člověk poleví a jsi zpět. Už jednou tě zakladatelka tohoto vlákna vykázala a není mi známo, že by změnila svůj názor.

Chlapče , keď že ludská hlúposť nepozná hraníc tvoj prístup k poznaniu ma neprekvapuje . Animal

[hanka]

V diskusi s Animalem můžete pokračovat zde http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1833 Animale, tvé další příspěvky v tomto vláknu budou mazány...

Animale, výše uvedené stále platí... Vidím, že chvilku člověk poleví a jsi zpět. Už jednou tě zakladatelka tohoto vlákna vykázala a není mi známo, že by změnila svůj názor.

Děkuji, Rivale, myslela jsem, že jsi omezení zrušil.

Když už tady Animal je, a nebude ničit tohle vlákno urážkami, tak to s ním ještě zkusím . Nerada bych toho litovala - prosím, Animale, zdrž se v tomto vlákně urážení lidí, i negativní názor se přece dá říct bez urážek.

Děkuji, Hanka.

[rival]

Děkuji, Rivale, myslela jsem, že jsi omezení zrušil.

Když už tady Animal je, a nebude ničit tohle vlákno urážkami, tak to s ním ještě zkusím . Nerada bych toho litovala - prosím, Animale, zdrž se v tomto vlákně urážení lidí, i negativní názor se přece dá říct slušně.

Děkuji, Hanka.

Dobře. Beru tvé rozhodnutí na vědomí... a držím palečky... .

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

Nepoteším Vás . Toto adminové "exempore" bola naozaj posledná kvapka ktorá rozhodla že "moji" ludia sú pre mňa naozaj dőležitejší ako moje "rozdávanie sa tu" v tomto vlákne pre Vás . Takže vod včuleky Vás tu nechávam "žiť" už len s "vaším poznanim". Animal

[hanka]

Mimo téma (offtopic)

Nepoteším Vás . Toto adminové "exempore" bola naozaj posledná kvapka ktorá rozhodla že "moji" ludia sú pre mňa naozaj dőležitejší ako moje "rozdávanie sa tu" v tomto vlákne pre Vás . Takže vod včuleky Vás tu nechávam "žiť" už len s "vaším poznanim". Animal

Je to Tvoje svobodné rozhodnutí.

[1220]

určitě lze říci slušně, vykládej to ale pavoukovi v pavučině když jde o mouchu, ani ovčák se nad ovečkou nesmiluje, protože by umřel hladem
Prostě i Drsoul musí dostat najíst .
Jsou prostě oblasti, přesněji časovaná vývojová pásma, kde alternativa tohoto typu nepřipadá v úvahu.Teprve když subjekty těchto oblastí projdou beze zbytku celé pásmo, nemine je tato alternativa. Chudoba- to znamená pobyt v těchto oblastech kvůli nedostatečné zkušenosti cti netratí. Cti netratí také proto, že bez této zkušenosti nesvítí zelená pro pochod dál, taktéž cti netratí proto, že v této naší realitě se toto pásmo vyskytuje. Bez této oblasti by svět prostě nebyl úplný a navíc by byl mnohem nestabilnější než je.

Protože mám v osmi lžičkách medu 2 lžičky jedu,(možná jěště víc) nemohu zakládat vlákno o duchovních cestách.
Dnes se ale stalo, že mi zůstala za nehty knížka, :

http://www.olgabufkova.cz/files/duchovn ... _bryli.pdf

a už se nedivím třeba Slávkovi, co na tom rusákovi vidí.
U mně došlo málem k ......... spodního prádla.
Kdo se dokáže zařídit podle této výzvy bude vítězem.

A jak říká klasik .
Střežte svoje duše.
však ono to půjde

Posuďte sami zde je ukázka :

[jarda ovčák]

Je lepší být blbcem, ale živým, zdravým a šťastným,než chytrákem.......Nádherné myšlenky od nádherného člověka.
Norbekov je skvělý člověk a velikán.Mám ho v knihovně na záchodě mezi biblí,pomologií a milotickým hospodářem....
Přesto běhá po světě obrovské množství obrýlených, vč členů mé rodiny. Jsou shnilí to dočíst, natož něco dělat... Raději si koupěj brejle z titanu a supersklama za desítku, než aby hnuli řití a ušetřili můj život...
a život ovcí.
Je to škoda Karle, MĚL bys zakládat duchovní vlákna.Když to neuděláš ty, tak nikdo druhý. Ale nesmíš laťku klást příliš vysoko, páč pro mnohé bude v nedohlednu.

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

Je lepší být blbcem, ale živým, zdravým a šťastným,než chytrákem......

Tak tak chlapci , presne o tom to celé je . ... , moj človek tento Norbekov . Animal

[hanka]

Já sám jsem cestou i cílem.

Známkou toho, že nejsem úplně přístupný životu, je vůle. Chtění stojí mezi mnou a naplněním.
Dokud se chci něčeho pevně držet, jsou mé ruce obrazně řečeno stále zavřené. Nemohu plnost svého bytí přijmout, nejsem přístupný darům života, nejsem připraven sám na sebe.
Jestliže jsme však sami sebou, jsme otevření a připravení na plnost života a úspěch nám spadne do klína, jsme naplněni sami sebou a tato plnost odpovídá našemu vlastnímu Já. To je zákon rezonance.
Každý okamžik nabízí novou šanci (zákon milosti), protože v každé další minutě existuje nové tady a teď a nová možnost být sám sebou.

Následující příklad to trochu objasní. Auto je neživá hmota, nepohybuje se samo. Existuje, ale potřebuje někoho, kdo ho ovládne a uvede do provozu. Stejně je tomu i s námi lidmi. Vždy jsme byli a vždy budeme. Jen o tom, zda „žijeme“, rozhodujeme my sami. Musím ovládat sám sebe, musím jít do sebe, být sám sebou, stejně tak, jako se posadit do auta, abych mohl vůbec nastartovat. Proto také tolik duchovních učitelů vyzývá k tomu, abychom se vydali cestou do svého nitra a mohli tak „jet“, to znamená, abychom mohli žít ze svého nitra jako naše pravé Já.
Stejně jako při jízdě autem musím dávat i tady neustále pozor, abych se přizpůsobil okolnostem a situacím, například silničnímu provozu. U jízdy autem člověk také nemůže žít minulostí nebo jet už v budoucnosti. Musí být cele přítomen tady a teď, jinak dojde k nehodě. Nemoc není nic jiného, než „nehoda“.
Tento příklad ukazuje, že jsme součástí života a že musíme žít v souladu s naším okolím. Musíme se v každém okamžiku přizpůsobovat místu a času, v němž se nacházíme, a být sami sebou, protože okolnosti jsou poznamenány tím, jací jsme. Život se řídí duchovním zákonem „Jak uvnitř, tak i navenek“. Jestliže jsem agresivní „řidič“, budu se potkávat se samými agresivními účastníky silničního provozu nebo v případě, že jsem agresi potlačil, potkám se se svým „stínem“.
Bohužel dnes je to tak, že klinická medicína se zabývá téměř výlučně nemocí a pracuje stejně jako automechanik v dílně. Opravuje teprve tehdy, když se něco porouchá. Že však, když se něco rozbije, je často na vině řidič a že by se mu mělo důkladně promluvit do duše, aby nejezdil tak divoce a včas doplňoval olej, na to myslí málokdo, není to přece jeho úkol. Lékaři se starají jen o hmotu, o „auto“, o tělo. Avšak auto nenese žádnou vinu na tom, že rezaví, majitel o ně prostě jen málo pečoval. Stejně je to i s tělem. Dokonce i ten, kdo používá homeopatika, opakuje stále stejnou chybu. Dává své auto do „přírodní“ dílny, která je šetrná k okolí. Ale i přírodní léčebné postupy jsou ve své podstatě „hasičskou medicínou“. O podstatné se nestará nikdo, o vnitřní bytí, o vlastní lidské Já, o duši, o božské jiskry, o to, co skutečně jsme.
Obvyklý druh pomoci ještě všechno zhoršuje, protože si člověk po opravě pomyslí: Tak, teď už je zase všechno v pořádku. A chová se tak jako předtím, aniž by se změnil.
Mnozí již správně poznali, že cílem může být jen to, když se posílí zdravotní uvědomění lidí, ještě však „opravují“ něco na autě místo toho, aby zdravě žili a uzdravili se tím, že budou plně sami sebou.

[hanka]

Je to v podstatě jednoduché, a přece pro mnoho lidí tak těžké. Nemůžeme od sebe oddělit tělo a psychiku – auto a řidiče. Jedno bez druhého nemůže fungovat, nemůže existovat. Tělo a duše tvoří jednotu, tělo je jen viditelným projevem sebevědomí. Každý pocit, který člověk cítí, najde své vyjádření na projekční ploše těla. Tělo ukazuje, jaké energie se v něm pohybují. Uveďme pár příkladů:

- Naskočí nám husí kůže při nějaké vzrušující představě (vlasy se nám ježí na hlavě).
- Pouhá představa nějaké namáhavé činnosti nám dokáže zvýšit krevní tlak, ačkoli jsme ji fyzicky vůbec nevykonali.
- Špatná zpráva nás „udeří do žaludku“, nemůžeme ji „strávit“.
- Jiná nám „jde na nervy“, zatěžuje naše bytí, proudění, dopadá na nějakou oblast našeho těla (ledviny jsou promítací plochou partnerských problémů).
- Při hněvu „nám vře žluč“.
- Skryté agrese musí ven, zaútočí na nás hořkostí, protože stojíme v opozici.
- Srdce nám bije radostí až v krku, nebo „spadne leknutím do kalhot“. Nálady nebo obraz, který jsme si o sobě vytvořili, kolísají nahoru a dolů, nesetrváváme ve středu svého vlastního Já.

Úkol tedy spočívá v tom, abychom byli sami sebou, a to ve všech oblastech našeho bytí, jak ve sféře profesní, tak i soukromé, společenské a tělesné. Tam, kde nejsme sami sebou, nebo si myslíme, že sami sebou být nemůžeme, trpíme nějakou chorobou. Tato nemoc se projevuje navenek jako porucha, nedostatek nebo disharmonie.

[hanka]

Pokud jsme vypadli z našeho pořádku, život nám vždycky předá poselství. Může k tomu dojít prostřednictvím životních okolností, nemoci, partnera nebo pomocí jiného „zrcadla“. Jak však můžeme těmto poselstvím rozumět? Jak nám poselství pomáhají přiblížit se sami k sobě?
Vezměme jako příklad poselství těla. Klíč k pochopení je celkem prostý. Pomohou nám přitom následující otázky:

- Jaký orgán, jaká část těla (jaká oblast života) je postižená, nemocná, vykolejená, není už zdravá?
- Jakou funkci má choroba, jaký úkol? K čemu ji potřebuji, s čím mi pomůže, a to především na fyzické úrovni? Potom byste se měli zeptat: Co tomu odpovídá na psychické úrovni? Jak mi pomůže nebo do jaké míry mi zabrání, abych našel své pravé Já? Jestliže mé myšlení plyne automaticky, choroba je součástí role, návyku, je to něco, nad čím bych se měl znovu zamyslet a eventuálně to změnit? Nepatří snad ta „funkce“už ke mně nebo by měla fungovat jinak?
- Jaké následky plynou z tohoto poznání? Je ta „funkce“ zastaralá, neproudí už, měl bych se jí zbavit, nebo ji znovu přijmout za vlastní? Měl bych s ní jen zacházet uvědoměleji, změnit ji, přijmout, aktivovat, předávat dál…?
- K čemu mě nutí „poselství“, symptom? Mám se zklidnit, nebo se stát aktivnější? Má být v mém životě více pohybu nebo pozornosti, jsem přetížen, nebo nevytížen? Mám rozpoznat „roli“, která mně není vlastní, mám se změnit, aby mě to přestalo bolet? Je to jen starý program, vzor, který mě chce přimět, abych ho poznal a zbavil se ho?
- Co musm udělat, abych byl víc sám sebou?
- Do jaké míry jsem nebyl sám sebou?
- Udělal jsem něco, co jsem vlastně udělat nechtěl, nebo jsem to chtěl udělat jinak?
- Čeho mám zanechat, co mám změnit nebo přijmout?
- Jaké následky plynou z těchto poznatků?
- Kde jsem si udělal více jasno, jak to mohu ve svém životě využít, jak mohu své poznatky převést do praxe?
- Jakými slabostmi nebo jakým fyzickým nebo psychickým nedostatkem trpím?
- Co mi to říká o mně samotném? Do jaké míry nejsem sám sebou?
- Jak se to projevuje v jiných oblastech?
- Jaký doopravdy jsem?
- Jaký postoj k tomu zaujímám? Je správný, nebo se k tomu vůbec nehodí, vychází z nějaké staré zkušenosti, z nějakého starého mínění? Jak se teď stavím ke svým zkušenostem nebo ke svému onemocnění? Mohu na svém názoru trvat?
- Co mi brání v tom, abych byl, myslel, žil, jak sám chci? Jaké existují překážky v uzdravení a existují skutečně, nebo si to jen namlouvám?
- Jsem přesvědčen, že nemohu svůj osud změnit? Jaký „zázrak“ by se musel stát, aby se změnil? Mohl bych to považovat za možné
- Věřím vůbec ve své uzdravení, nebo mi chybí víra v sebe?
- Co mi brání, abych věřil sám v sebe a ve své schopnosti? Vychází tento postoj z mínění a názorů jiných lidí? Jsem příčinou svého malého sebevědomí jen já sám? Jaké jsem učinil zkušenosti, které mi brání, abych věřil sám sobě? Co by se muselo stát, abych zase začal v sebe věřit?
- Co by mi pomohlo? V jaké oblasti? Co by se muselo stát, abych se opět „uzdravil“? Co pro to mohu udělat? Nemohu snad vzít všechno do rukou sám?
- Co odpovídá této „pomoci“ na jiných úrovních? Měl bych snad začít tam? Žiji snad přespříliš na jedné jediné úrovni? Kde si myslím, že to není v pořádku, že je to špatné, že to neladí?
- V které oblasti „churavím“ nejčastěji? Jaký problém jsem dosud nevyřešil?
- Projevuje se „porucha“ jednostranně, dělá ze mě zaujatého člověka? Jsem jednostranný (nebo naopak příliš mnohostranný)? Nachází se u mě příliš mnoho, nebo příliš málo?
- Jaká „kombinace“ se u mě vyskytuje, jak jsou spolu staré role, programy, vzory, myšlenkové obrysy navzájem propojeny, jak se podmiňují, jak se navzájem mění, jak se aktivují?