Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[1220]

Zpracovaný světovým autorem:

http://www.filestube.com/8703fdde7fd5a9 ... tails.html

hrdina se zde zachraňuje koncentrací na

"stéblo trávy ozářené sluncem"


K.

[kutil]

.....Ale to je vedlejší. Se strachem máš úplnou pravdu, o to jde všem. Strach je chaos a panika je je chaos na pátou a ze strachu vzniká naprostá většina problémů.

Jinak ale jsem to chtěl nějak srozumitelně předestřít hlavně Kutilovi.
Ahoj, Slávek.

Slávku ahojky, díky tomuto fóru sem získal postupně móc rad do života a odnesl si mnohá ponaučení z chování lidí.....
Dnes už je dobře Snažím se na problémy dívat nadneseně va smyslu "když nejde o život, tak ..." trochu se daří a nějak se mi líp dýchá i když o ten život ve skutečnosti de Ale netýká se to přímo mně a se sobeckým "po mě potopa" se to dá i přežít.
Dá
H.v.
PS- přečet sem si ještě tvůj příspěvek a já mám opravdu strach o budoucnost mých blízkých. Já su tvrdé materialista a ta reálná fakta jsou skutečně deprimující. Budu muset sobecky myslet jen na sebe, abych se z teho úplně dostal-grrrr

[1220]

Musím se trochu smát Honzo.
posledních nejméně 6000 let nebylo tolik lidí na světě jako právě teď ,statistika dokonce říká, že ČESKO NA MATERIÁLNÍ ÚROVEŃ není mezi posledními ani náhodou, a tak Ti asi neřeknu žádnou novinku :
Je to v hlavě
Komunisti si alespoň dělali statistiku, ale Ty už jenom kuňkáš, až se ukuńkáš, a vo tom to teda už není, už o tom není ani smrt
Tibetská kniha mrtvých /každý člověk po šedesátce by si ji měl přečíst/ říká mimo jiné, že člověk je stavěný tváří tvář svému sklonu, svému projevu jako celku,ale i poslednímu obsahu vědomí, nejde utéct, nejde nikam strčit hlavu, podle toho je pak zařazení.
Když se podle toho člověk nedokáže zařídit nemůže se pak ani divit.
Co ale není / doufám prozatím/ v Tvé hlavě ale býti by již mělo :
Faktum, že "převtělování" již proběhlo, a že Tvoje informace žijí právě ve Tvých dětech a vnoučatech a že nemáš nadále důvod ničit přejímanou a nepodloženou negativitou jejich to znamená potažmo svůj další vývoj. Takhle bys jenom šířil jejich malost a skepsi §§§ !!!!!
Věřím , že se s tím dokážeš vypořádat.

[kutil]

Musím se trochu smát Honzo.
Když se podle toho člověk nedokáže zařídit nemůže se pak ani divit.
............
Co ale není / doufám prozatím/ v Tvé hlavě ale býti by již mělo :
Faktum, že "převtělování" již proběhlo, a že Tvoje informace žijí právě ve Tvých dětech a vnoučatech a že nemáš nadále důvod ničit přejímanou a nepodloženou negativitou jejich to znamená potažmo svůj další vývoj. Takhle bys jenom šířil jejich malost a skepsi §§§ !!!!!
Věřím , že se s tím dokážeš vypořádat.

Sakra, ty ale dokážeš potěšit .....
Já vím že nemám důvod být ták móóc negativní, vím že tím škodím svému okolí a proto sem to dal sem abych získal nějakou radu jak postupovat abych svým blízkým neškodil.....Prostě najednou sem nevěděl jak dál
Odtržením se od reality se mi to pomalu začíná dařit a snažím se právě k vůli svým vnoučatům
Ono to pude
enem vydržať
H.

[1220]

Honzo,
ještě navíc značně hypnobilní

K.

[hanka]

:
....Když už zde Karel vzpoměl ty knížky, tak to sem byl v Praze na prodejní výstavě a někdo se ptal zda napíši ještě nějakou knihu.
Byla se mnou manželka a ta rezolutně vstoupila do hovoru se slovy:
NE! tu napíši já, bude se jmenovat "Život s domácím kutilem" a to teprve uvidíte jaký je to horor

Kutile, mám malý dotaz: Napsala Tvoje manželka tu knížku? Já bych si ji s chutí přečetla!

[kutil]

Kutile, mám malý dotaz: Napsala Tvoje manželka tu knížku? Já bych si ji s chutí přečetla!

Ahojky, já nebudu mít čas ani umřít
Tak tu knížku manželka nenapsala, tlumočil sem jí že by o ni, tedy o tu knížku, byl zájem, ale byl sem odbyt že na to nemá čas, že só přednější věci a že to se mnó nakonec zas až tak moc strašný nebylo!
Vydržela to se mnó přes 40 roků tak na tom asi něco bude
Zaměřila se na vnoučata, najaře máme avizovaný pátý a život de dál ......(PS ....a já v klidu šups do sklepa k PM )

Tak, máš po slibným čtení a zase prd
Vydržať
H.

To je jako s tím filosofem. Milence řekne že musí za manželkou, manželce nakuká že jde k milence a pěkně šup do knihovny

[hanka]

Škoda, mohlo to být zajímavý čtení - život s kutilem z hlediska jeho ženy. To víš, ženy mají na kutilství svých mužů kapánek jiný pohled... .
Já bych ale proti manželově kutilství nic neměla, naopak, s chutí bych se k němu přidala - jen aby si pak nestěžoval na přepracovanost...

Pět vnoučat - to je pro radost. Já mám jenom čtyři - jenom při nakupování vánočních dárků bývám docela ráda, že jich není více ...... vymýšlení dárků pro čtyři různě staré děti tak, aby se líbily, a pak ty dárky taky sehnat, dá člověku pořádně zabrat ... . Ale při jejich rozbalování pod stromečkem, při pohledu do těch šťastných, rozsvícených očí, zažívám tolikanásobnou radost, kolik mám vnoučat - a to stojí za to!

Neměj obavy z toho, že se vnouče narodí do dnešní doby. To jenom nám, hodně dospělým (ale ne starým!), se zdá dnešní doba z našeho pohledu špatná. Lidstvo se rodilo do mnohem horších dob a vždycky přežilo - někdo nespokojený, jiný šťastný - ale nezáleželo to na bohatství. V jakékoliv době záleží vždycky jenom na tom, jak člověk život vnímá, jak k němu přistupuje. Jestli chceme, aby byli naši drazí v životě šťastní, naučme je, aby si uměli sestavit správný žebříček hodnot - tím pro ně uděláme maximum. Když to budeme dělat všichni, změní se i doba, protože naše děti budou podle toho žebříčku hodnot žít.
Jak jsou nastaveny hodnoty na dnešních žebříčcích, to ukazuje dnešní doba. Ale dlouho nevydrží, láskyplných lidí je mnohem více......

Hanka

[Slavek Krepelka]

Škoda, mohlo to být zajímavý čtení ........ Neměj obavy z toho, že se vnouče narodí do dnešní doby.......

+1

Haf haf

[muflon]

Možná už jste někde slyšeli a četli, že i buňky našeho těla mají paměť...a pokud se nezmění zásadně "něco"...jedou stále ve vyjetých kolejích (což je v v civilizované době často právě civilizační nemoc...).

Zajímavá kniha co čtu a která toto také zmiňuje, je...Hana Andronikova: Nebe nemá dno

...popisuje velmi poutavě autobiograficky rodovou zátěž-rodiče rakovina, ona také...vypravila se za šamanem do amazon.pralesů...a pak dál za indiány...(nebudu ale prozrazovat pointu... )

...barvitě popisuje psychiku člověka na hraně života a smrti, a to jaký vliv má psychika na uzdravení a srovnání si hodnot v životě a postojů ke své minulosti a ostatním lidem.... hlavně se tam ale i člověk hořkokysele nasměje nad tupostí dnešní civilizace a jejích hodnot a přístupů....a vede to k zamyšlení ....(pokud jste četli např.knihu Poselství od protinožců- Australských Aboriginců (Abordžinců), tak víte o čem mluvím)...

Zdravý selský rozum často souvisí i s vnitřní přirozenou intuicí, a znamená lépe naslouchat sám sobě, druhým a věcem co se dějí okolo nás, ...a umění vybrat to podstatné a ten ostatní balast dokázat odhodit a oddělit...(nejlépe bez nějakých velkých emocí).
zajimava diskuse na tema Nemoc jako řeč těla (ohledně komunikace naší psýchi s organickou hmotnou částí-tělem :
http://www.dedekkorenar.cz/diskuze/tema/765.html

I když Andronikova popisuje že byla zralá na psychiatrii( na psychiatrii je zralá spíše naše dnešní doba a civilizace ) - z hlediska toho co se považuje za normalitu osobnosti, je dnešní "normální" většina lidí nenormální... ,
její popis je nejen výpověď o osobním životě ale i o vyrovnání se s minulostí a hledání sama sebe...

[hanka]

V tomto seriálku vás chci seznámit s knížkou Kurta Tepperweina CO TI NAPOVÍ NEMOC. Mě silně oslovila, doufám, že i vám budou její rady ku prospěchu.

Poselství Tvého těla.

Život k nám promlouvá mnoha jazyky. Řečí životních okolností, řečí našich problémů nebo řečí našich přání. Řeč symptomů našeho těla je jen jednou z mnoha forem vyjádření, které život používá, poselství je však stejné. Posílá nám neustále poselství, a to nejen o různých symptomech nemocí, ale také o tvaru našeho obličeje, o naší mimice, gestikulaci nebo chůzi. Nejenže můžeme z našeho obličeje poznat nemoci, tělo vypovídá i o našem charakteru. Umožňuje nám vidět to, co zůstává jinak skryté, a když příznaku nevěnujeme pozornost, pak nám pošle bolest, aby nás na poselství upozornila. Musíme se naučit jeho řeči rozumět, poslouchat jeho rady, a tak budeme v souladu s životem.
Lidský duch dosáhl velkých výkonů. Ovládáme to největší i to nejmenší, jen ne to nejbližší, naše tělo. Pořád ještě nejsme schopni uchovat si naše zdraví a přes veškerou vědu se naše představy o nemocech rovnají víře v duchy u primitivních národů. Jen s tím rozdílem, že zlé duchy nahradily viry a bakterie, které napadají nic netušící a samozřejmě naprosto nevinné lidi.
Nemoci existují stejně dlouho, jako lidstvo samo, ale většina lidí na chorobu pohlíží jako na ránu osudu, rozmar přírody nebo prostě náhodu, která člověka postihne, zatímco druhého stejnou náhodou ušetří. Nemoc považují za poruchu, kterou je třeba co nejrychleji zase odstranit, aby mohli žít stejně nesprávně, jako dosud.

To, co běžně označujeme za chorobu, však není vlastní onemocnění, ale jen jeho symptom, jeho tělesný projev. Choroba sama je spíše disharmonií ve vědomí člověka, známkou, že vypadl z přirozeného řádu. Je to porucha celého člověka, nejen jeho těla. A je také zároveň výzvou, abychom opustili dosavadní cestu a obnovili disharmonii ve vědomí. Každá choroba je apelem života na nás, úkolem, který je třeba řešit tak, že změníme směr našeho myšlení a rozšíříme naše vědomí.

Jde-li o naše auto, když se náhle rozsvítí kontrolka oleje, víme okamžitě, co máme dělat. Nemusíme kvůli tomu tankovat benzín ani kontrolovat tlak v pneumatikách, nemusíme nechat dobít autobaterii nebo dolít vodu do chladiče, nýbrž doplnit olej. Nikoho by nenapadlo, aby povolil žárovku kontrolky nebo dokonce odpojil kabel, protože ví, co by se stalo. Na začátku by se samozřejmě dosáhlo účelu. Kontrolka oleje by skutečně přestala svítit a auto by jelo stejně dobře jako předtím, ale ne moc dlouho. Objevily by se nové "symptomy". Po určité době by začal být chladič následkem zvýšeného tření moc horký a teplota vody na teploměru by stoupla do červené oblasti. Kdybychom tomu nevěnovali pozornost nebo zafixovali ručičku v zelené oblasti, bylo by opět všechno na určitou dobu zdánlivě v pořádku. Auto by jelo, nic by nesvítilo. Zanedlouho bychom však zaslechli zvláštní rachot pod kapotou, a kdybychom měli smůlu, začaly by nám kolem hlavy lítat písty.

Nikdo by s autem nedělal takové nesmysly, avšak s naším tělem, které nemůžeme, když ho zničíme, prodat jako ojeté, děláme právě tohle. Samozřejmě, že to nemůže dobře dopadnout a také to dobře nedopadne. Jakmile se "uzdravíme" z jedné nemoci, pošle nám tělo nemoc novou. Nemůže jinak, protože vlastní chorobě není věnována pozornost. Když jsem nezaplatil splátku, nepomůže spálit upomínku.

[hanka]

Vnitřní smysl nemoci.

Vnitřním smyslem nemoci je, abychom se vzpamatovali, k čemuž nás v případě nouze donutí onemocnění. Vyžaduje, abychom naslouchali hlasu rozumu a změnili to, jací jsme, a to dříve, než bude pozdě. Skutečné vyléčení tedy nespočívá v potlačení příznaků, nýbrž v pochopení a znovuobjevení narušené harmonie. K tomu přirozeně nestačí nasadit pilulky a injekce, a to ani v případě, že jde o homeopatické prostředky.
Záleží naopak jen na tom, abychom znovu pochopili, co nám chce naše tělo říci a samozřejmě také o tom, abychom ho poslechli. Tím, že uvedeme do pořádku naše myšlenky, city, řeč a jednání, obnoví se znovu i tělesná harmonie a zdraví. Může to být sice nepohodlné, ale je to jediná cesta ke skutečnému uzdravení těla i duše.

Nemoc je náš přítel a pomocník.

Nemoc tedy není jen naším nepřítelem, ale může se stát i naším přítelem a pomocníkem. Organismus nám totiž nemocí neříká jen to, že jsme se vydali špatným směrem a začali se chovat v životě nesprávně, ale i to, že musíme změnit cestu, na níž se nacházíme. Druh symptomu nám také ukazuje, kde organismu něco schází a co je třeba dělat, abychom se i vnitřně úplně uzdravili. Musíme se jen naučit jeho řeč, abychom mu porozuměli.
Řeč symptomů je prostá a podléhá opakujícím se zákonitostem. Jakmile je pochopíme, je v naší moci udělat nezbytné kroky ke skutečnému uzdravení, protože jinak nás osud vystaví strastiplnému poučení na základě zkušenosti. Pokud jsme však ochotni poučit se z poznání, nemáme zapotřebí nejprve onemocnět, abychom našli sami sebe.
Pak si také uvědomíme, že vyléčit člověka neznamená obnovit dřívější stav, protože právě ten přece způsobil, že byla nemoc nutná. Léčba znamená rozšířit vědomí a vydat se na novou, správnou cestu. Dokud se člověk tohle nenaučí, potřebuje nemoci.

[1220]

Ano vypadnul z přirozeného řádu,
a pakliže spadnul hluboko, neví která bije.
Jsou vlastnosti, které člověka osvobozují a pomáhají k návratu, když jsou použité v pravý čas a na pravém místě.
Tytéž vlastnosti nepoužité, nebo použité v nesprávný čas k ničemu dobrému nejsou, a hlubina kde se můžem ocitnout se zvětšuje.
Bez těla nám to holt v této vrsvě nejde , že ano.
Pěkně je to zpracované na :
http://www.okemboha.mysteria.cz/vlastnosti.htm

nemoc je opravdový přítel a nejen to:
nikoli nadarmo se říká :" Čím hůř tím líp " popř "Co mně nezabilo, to mně posílí."
K.
--------------------------------------------------------------------
Pokud někomu kdo dokáže smýšlet zásadně jenom v materiálních intencích vadí v odkazu užité názvosloví, může si dosadit za slovo Božský slova pokrok, vzestup , popř život, směřování vzhůru, a za slovo Satanistický slova sestup, tuhnutí, smrt, směřování dolů .
pardon .....

[hanka]

Díky, Karle, vystihuje to úplně všechno !

[hanka]

Kdo opravdu jsem?

Bez ohledu na tom, v jakém stadiu se onemocnění nachází, vždy za ním stojí nevyřešený problém, „životní úkol“ a neschopnost nebo odmítání správně reagovat na určité požadavky života. Jak ale mohu najít správnou odpověď, když ani nevím, kdo skutečně jsem? Zkusili jste se už někdy vážně zeptat sami sebe, kdo vlastně jste? Hledíte-li do zrcadla, můžete říci: To je mé tělo. Tělo je hmota. Hmota nemůže myslet, cítit, nemůže si pamatovat a rozhodovat se, toho je schopno jen vědomí.

Vy však myslíte a cítíte, jste schopni si pamatovat a rozhodovat se. Jste tedy vědomí, nikoli tělo. Vaše tělo je jen fyzickým výrazem vašeho vědomí, jeho zrcadlením. Ukazuje navenek, jak uvnitř myslíte, cítíte, zkrátka jací jste.

Poznáváme tedy, že naše pravé Já je zdravé, protože vědomí není ani staré, ani nemocné. Když tomu nemůžete vzhledem k vašim symptomům uvěřit, pak si to prakticky objasněte. Udělejte si hned teď malý test, který vám ukáe, že každá změna vašeho vědomí má okamžitý účinek na vaše tělo.

Test těla.

Na tento test byste měli být dva. Držte paži nejprve vodorovně v upažení, přičemž je lhostejné, zda použijete pravou nebo levou ruku. Poproste druhou osobu, aby vaši paži tlačila dolů asi tak v místě zápěstí, abyste zjistili, kolik síly v ruce máte. To je základní test.
Myslete teď na nemoc nebo problém, který vás momentálně trápí. Pak poproste druhou osobu, aby vám zatlačila na paži stejnou silou ještě jednou. Pokud si skutečně představíte chorobu nebo problém, paže vám klesne, protože pouhá představa nějaké nemoci nebo problému dokáže blokovat velkou část životní síly.
Teď si představte, že jste zdravý a veselý, nebo myslele na řešení vašeho problému. Když provedete test znovu, zjistíte, že jste silnější než při předchozím pokusu. Ačkoli jste myslel na stejnou situaci, která vás minule oslabila, teď vás naopak posílí, protože jste myslel pozitivně, tedy na řešení problému.
Téhož efektu můžete dosáhnout, když si řeknete: Jsem pouze vědomí. Znovu poproste druhou osobu, aby vám zatlačila stejnou silou na paži. Ruka je silná. Vědomí totiž nezná žádné choroby ani problémy, je zdravé, a jakmile si tuto skutečnost uvědomíte, jste silný, protože životní síla může bez překážek proudit.

Člověk je duchovní bytost osvobozená od zrození, chorob, stáří a smrti. Skutečnost, že jsme se narodili, že onemocníme, zestárneme a nakonec zemřeme, s tím nemá nic společného, protože nezasáhne naše vlastní Já, ale jen naše tělo. Je však naší povinností udržovat tělo v dobrém stavu, dokud se nedokončí i naše duchovní „zrození“. Náš stvořitelský příkaz zní, abychom zůstali zdraví, šťastní, abychom žili plným životem a zůstali mladí, i když zestárneme. Za tímto účelem musíme uvést naše myšlenky, city, řeč a jednání do souladu se vším, co bylo stvořeno.

Tělo je vždycky projev, nikoli příčina. I takzvané choroby stáří jsou jen informací o nevyřešených úkolech života. Často jsme svědky toho, že lidé, kteří po celý život churavěli, netrpí najednou ve stáří žádnou chorobou, nebo dokonce přímo rozkvetou. Choroba a utrpení jsou následky zneužití svobody. Když už tělo není nástrojem, který by bylo možno použít, musí ho duše opustit bez ohledu na to, zda je úkol splněn či nikoli. Duše potom pokačuje ve svém bytí na jiné úrovni.

Mnoho lidí se ptá, jak může Bůh lásky vůbec dopustit, aby existovalo utrpení. Unikne jim přitom, že utrpení není tím, co by si Bůh přál nebo co by se mu líbilo. Avšak místo toho, aby poznali řád, věří v náhodu, štěstí nebo smůlu. Pravou příčinou nemocí a utrpení je vždy myšlení, a to nesprávné myšlení.