Möbiova smyčka

[A(&F)]

... nějak si ten jednoplošník neumím představit ... ... takže pokud myslíš tu poválečnou s "keramickým zakrouceným vířičem vody", ano tak potom myslím "šroub z pračky" ... ... má babička ji také měla a říkávala: "Naja, alte gutte ..... " ... ... teda: "Stará dobrá valcha, tak jak na ní vyperu, to žádná pračka nekokáže" ... ale to asi bylo tehdejším technologiemi, které jednou pro vždy úplně vytlačily osvědčený "ultrazvuk" z procesu praní ... ... jak dokládají dochovalé textilie pro denní nošení, tak před vynálezem pračky nemusel nikdo řešit "že je špína zažraná" ... ...

PeS: ... a jak by se vlastně chovalo pole u klasické pyramidy přičemž postavené na špičku (=hlavou = špičkou dolů) ??? ... :evil::evil: ...

[A(&F)]

...... Zatím vytvářím variace Möbiovy smyčky z mědi, ale mám pocit, že pokud by byly ze železa, mohl by se zapojovat do hry i magnetizmus. Možná by bylo zajímavé porovnat vlastnosti dvou běžných cívek protékaných stejným proudem a o stejném počtu závitů, ovšem jednou z mědi a podruhé ze železa.

... ten se do procesu zřejmě zapojuje i tak, ... protože "není kouře bez ohně" ... ...

... ale ty Tvý "kondenzačně šroubovitový soustřednice" ( ) mne přivedly na jinou myšlenku ... což takhle z plocháče vytvořit eletricko-magnetickou obdobu Hilsch-Raugeho trubice (kopírovat dráhu vody) ??? ... ... na "vstupu" ji napájet vf energií ... a "teplý" + "studený" výstup by se realizoval formou laděných vyzařovacích antén ... ????? ... no to je ale "broskvovina" ... ...

[poota]

... ale ty Tvý "kondenzačně šroubovitový soustřednice" ( ) mne přivedly na jinou myšlenku ... což takhle z plocháče vytvořit eletricko-magnetickou obdobu Hilsch-Raugeho trubice (kopírovat dráhu vody) ??? ... ... na "vstupu" ji napájet vf energií ... a "teplý" + "studený" výstup by se realizoval formou laděných vyzařovacích antén ... ????? ... no to je ale "broskvovina" ... ...

Nein broskvovina!
Ten elektrický vortex je docela zajímavý - naznačuje, že by měl být "vstup" někde na vnějším plášti - a dva výstupy, oba naproti sobě někde u přechodu mezi vnějším a vnitřním pláštěm. Rozdíl mezi oběma výstupy by se zřejmě dal "ladit" posunováním vstupu mezi oběma konci.

Zdravím - poota
P.S. Z dostatku až nadbytku Tvých nápadů soudím, že máš v hlavě dokonale prázdno - od Dronta to není urážka, ale výraz naprosto upřímného obdivu

[A(&F)]

... áno, souhlas ... nějak tak ... ale i s tou vnitřní spirálou ... viz obr.



... nepřipomíná Ti to něco ??? ... ...

R.E.P.S.: ... když u nás rodě byli samý abstraktní umělci ... asi jsem od nich něco podědil ... ... nebo že by to snad bylo tou "sloní pamětí", kterou jsem zmínil Akordovi ... ... ??? ...

(... i u mne "Skromnost budiž nadále mojí pýchou" ... ... )

[poota]

... áno, souhlas ... nějak tak ... ale i s tou vnitřní spirálou ...

Vono ji to tam má, akorát že je ten "studenej konec" napojenej zase na tu vstupní spirálu - leda že by se to tam střihlo

Zdravím - poota

[A(&F)]

... anebo tak ... ...

... znáš tenhle vtip (sice už to tu někde na fóru je, tuším v rámci diskuze Karlem, no snad to neva): ... víš jak zašiješ u kalhot díru na koleni, když tam schází kus látky ??? ... jednoduše, ... tou dírou prostrčíš ruku dolů až ke spodnímu konci nohavice, chytneš jí a protáhneš nahoru ven, právě tou dírou, kterou potřebuješ zacelit ... a v místě, kde se stěny dotýkají okrajů díry to sešiješ ... chodit se v tom sice nedá, ale zato máš "Möbiovy kalhoty" ... ... ...

[poota]

Když už se tu objevil takhle pěkný obrázek - vylíhnul se mi takový nápad, jak by se to dalo docela obstojně zkomplikovat. Kdyby se na ten vstup nasadil středový vývod ploché spirály, kterou by tvořilo smotané přívodní potrubí od kompresoru, tak by se docílilo poměrně snadno ještě jedné rotace napříč toho rotujícího proudu.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Nazdar vespolek.

Jenom bych si dovolil poznamenat, že toto schemátko je poněkud nepřesné.

1) Vstup musí být škvírový, kulatý nefunguje. To znamená, že přicházející vzduch je rozbit na chaotickou turbulenci v momentě kdy prolétá vstupní škvírou do dutiny vortexové trubice. Účelem škvíry je dostat vstupní objem do rotace co nejtěsněji k vnitřní stěně trubice.

2) Teplý výstup nemůže být kuželovitý. Musí být zase škvírový, i když tentokrat kruhový, zase při stěně trubice, aby sbíral jenom ohřátý vzduch, který se nejvíce ohřívá při stěně trubice, což se projevuje i na její teplotě.

3) Výstupní otvor má ideálně prostup do vnitřku trubice a jeho průměr, zároveň s množstvím odpouštěného teplého proudu na teplém konci reguluje jeho teplotu. Zde je třeba podotknout, že studený výtok je studenější než vzduch před trubicí i když je teplý výtok kompletně uzavřen díky ztrátám teploty skrzevá stěnu trubice.

To co jsem zde popsal není teorie, ale zkušenost z mnoha pokusů s různými konfiguracemi tohoto vynálezu i s použitím různých materiálů.

Co se týče rotace vzdušného proudu uvnitř trubice, je vírová a směrový komponent o kterém Petře mluvíš, je v něm v každém případě obsažen také. Ta ukázaná páska není kvalitativně zcela representativní. Ono ten proud uvnítř má těch os rotace a pohybu několik. Zde je třeba pododtknout, že proudění je také provázeno zvukovým efektem od hlubokého "houkání" až po vysoké pískání, záleža na průměru a délce trubice, velikosti vstupního a výstupního studeného otvoru a průtoku vzduchu trubicí (a hádám teplotě). V zásadě nejde kvalitativně o výšku tónu, nebo jeho hlasitost, ale o jeho přítomnost. Pokud není vůbec přítomen, nedochází k efektivnímu rozdělení teplot vzduchového proudu trubicí. Tento zvuk nenaskočí ihned po spuštění vzduchu, musí se moment počkat, ale špatně udělaná trubice (což se mi vyrobit nikdy nepodařilo) nefachá. S tím facháním to totiž záleží hodně taky na průtoku a co nefachá za určitých průtoků při otevření vstupu, fachá za jiných. Zajímave je, že jakmile se jednou prútok ustanoví s "píšťalou, lze ho měnit bez ztráty píšťaly a pak už fachá s jakýmkoliv alespoň mnou testovaným průtokem v kterékoliv trubici kterou jsem kdy sestavil. U velikých průměrů, řekněme přes 100mm, přestává být píšťala slyšet, ale chladící efekt je pořád znát. Hádám, že jde zvuk pod hranici slyšitelnosti až už kmitočtem, nebo hlasitostí.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Využil jsem jenom docela pěkný obrázek k tomu, abych prezentoval myšlénku, kterak docílit rotace kulatého proudu média ještě před tím, než začne rotovat kolem jiné osy. Samozřejmě to lze využít i u vortexu/jablkoidu, a to dokonce i pro několik souběžných "proudů". Ty iniciační ploché spirály nemusí být nutně zcela dokonale ploché s kolmým vyústěním uprostřed, ale mohou směrem ke středu přecházet do kónusu, v němž bude přechod do kolmého směru méně násilný, tedy i s menšími ztrátami. Přechod do kolmého výtoku lze řešit i skříní se spirálovým přechodem.
U ploché spirály považuji za největší přednost to, že při stejné rychlosti proudění média se neustále zvyšuje úhlová rychlost média. Toto úhlovou rychlost je možné zvyšovat i několikrát za sebou, ovšem při stále stejné rychlosti pohybu média, a to prostým přesazením spirál. Budou-li se proudy média v sousedních závitech spirál nějak ovlivňovat, bude docházet k pulzům v celém rozsahu spektra.
Spirálami navzájem kolmými lze vybudit dvojitou i vícenásobnou rotaci.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Nazdar Petře,

Koukám na těch pár vět už půl hodiny a jaksi si nedokážu udělat v hlavě představu, co máš těmi popisy na mysli. Nicméně shledávám myšlenku roztočení vzdušného proudu do dutiny dost zajímavou a pokoumám, jak toho docílit. Nějak se to musí, a tím mám na mysli vstupní štěrbinu, překopat. To schema je dost mimo. Kdo dal tohle na Wikipedii nemá tuchy, jak se to skutečně chová. Něco pomaluju a přihodím na vlákno vortex tube . Nepřihodím, nenašel jsem ho. Hold ho založím.

Ahoj, Slávek.

[poota]

Koukám na těch pár vět už půl hodiny a jaksi si nedokážu udělat v hlavě představu, co máš těmi popisy na mysli. ..

Ajajajajaj

Tak já to zkusím ještě jednou a budu to psát pomaleji.

Když foukáš vzduch do hadice, tak se tou hadicí jenom sune dopředu, ale žádný jiný pohyb nekoná.
Když tu hadici smotáš do ploché spirály, tak se sune do zatáčky a pořád stejnou rychlostí. Jak jsou závity čím dál tím kratší, tak polovičně dlouhý závit proběhne za poloviční dobu. Rychlost pohybu vůči stěně hadice zůstává stejná, ale 360 stupňů oběhne za poloviční dobu, takže úhlová rychlost je dvojnásobná.
Uprostřed je z nejmenšího závitu vyvedena hadice kolmo, takže dojde k tomu, že se v ní proud pohybuje tou hadicí dopředu, ale zároveň ho setrvačnost kroutí kolem jeho podélné osy!
Existují samozřejmě i dokonalejší způsoby, jak převést spirálový proud do kolmého směru - třeba skříň, ve které je na středovou kolmou dutinu "do ztracena" jakoby namotán ten poslední nejmenší závit spirály.
V kolmo vystupující části hadice tedy máme dopředu postupující a přitom i kolem své osy rotující proud. Další pokračování hadice můžeme zase smotat do nějaké spirály, ať už opět ploché, kónické či válcové, nebo ho napojit tangenciálně na nějakou třeba válcovou nádobu. V každém případě se nám podařilo docílit dvojité rotace.
Raději přidávám ještě obrázek.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Ok. To je jasný. Jenže ta vstupní štěrbina to dost zboří. Tady je schema, už jsme to tu stejně zahulili a na nové vlákno toho není.

Na tom schematu je podle skutečnosti nejvyšší teplota hned za vstupem a snižuje se směrem k teplému konci. Sbírat se musí, pokud se sbírá, kruhovou štěrbinou a teplý výtok se reguluje kohoutem za kruhovou štěrbinou. Je třeba si uvědomit, že ta namalovaná mobiovka je idealizací, Vzduch se od vtoku k výtoku neustále rozpíná všemi směry až na místa, kde se musí měnit směr. Tam dochází k dynamickému tlaku a tlakovým (a teplotním) gradientům. Proto je taky trubice a vzduch při stěně pláště nejteplejší hned za vtokem, kde se poprvé mačká proti stěně skoro do kružnice. Dále se progresivně podélně natahuje a ztrácí orbitální rychlost a chladne, jak se rozpíná a jak se snižuje tlak proti stěně. Na jedné menší trubici z mědi jsem si na tom místě poněkud připálil prsty, když jsem to "koštoval" rukou. Oproti tomu wikipedickému schematu se skutečný tepelný gradient dost liší.

Co se týče kroucení vstupu, asi bych se časem podíval na možnost použít serii (lajnu) kulatých direk s tangenciálním vstupem v kovovém bloku místo té vstupní štěrbiny, ale to už je pro frézaře. Co to udělá si nedovolím předpovídat, ale něco to určitě udělá.

Ahoj, Slávek.

Tahle věc pramenitá mi nechce teďka naládovat to schema.

[Slavek Krepelka]

Tahle věc pramenitá mi nechce teďka naládovat to schema.

Konečně

[poota]

Docela chápu, že se Ti nechce dělat ten vstup s kulatým průřezem - jenže v té placaté štěrbině to asi moc neroztočíš.
Ještě jedna věc - když máš nejvyšší teplotu řekněme v třetině - nebylo by lepší odebírat teplý výfuk tam? Dát třeba dovnitř ještě jednu trubku, která vytvoří mezikruží o stejném průřezu jako má ta štěrbina. Případně ji udělat axiálně posuvnou pro ladění. V ní se může pohybovat axiálně píst, kterým bys naladil i správnou délku prostoru. Teplý výfuk někde z mezikruží buď vnějším pláštěm a nebo průřezy ve vnitřní trubce dovnitř za posuvné dno.
To jenom tak, že některé poměrně jednoduché věci se dají docela dobře zkomplikovat

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Docela chápu, že se Ti nechce dělat ten vstup s kulatým průřezem - jenže v té placaté štěrbině to asi moc neroztočíš.

No právě.

Ještě jedna věc - když máš nejvyšší teplotu řekněme v třetině - nebylo by lepší odebírat teplý výfuk tam?

Nenech se mýlit schematem. Největší trubice jakou jsem sestavil a testoval, měla průměr cca 35mm a délku někde kolem dvou a půl metru. Zase nejteplejší hned za vstupem a rozeznatelně teplejší než vzduch v šopě pouhých cca půl metru od vstupu. Odpouštění teplého konce nemělo na prodloužení teplé zóny veliký vliv a na teplotu chladného výstupu taky ne. Ten chladný moc chladný nebyl. Trubka byla nerezová, což je relativně špatný tepelný vodič, ale tenkostěnná a podle mého odhadu schopná vyzařovat a absorbovat teplo gradientů vzduchu.

S laskavým pozdravem, Slávek.