beldy píše:
No, jedna vec je ista, ak je mozne do toho pichnut ihlou, tak potom by sa dalo zmerat tlak. Staci na striekacku prirobit manometer...
Nazdar Beldy, jak říkám věda by se z toho dala udělat, jen kdyby na to byli lidi.
Měl bych jít na kutě, ale nedá mi to Peťulka s tím povrchovým napětím vody nepospíchá, tak to nakopnu.
Žádné povrchové napětí se u kapalin nekoná.
Koná se Van der Waals force (VDWF), která je velice kvalitativně a kvantitativně rozdílná u každé látky, dokonce i u roztoků. Shrnovat to vše pod jeden pojem je valice legrační a zavádějící. Vzbuzuje to v méně zpytavých dojem, že někdo ví, o čem mluví. Tohle molekulární pole je zodpovědné mimo jiné za smáčecí schopnost kapalin vzhledem k pevným látkám a jiným kapalinám, tudíž i za kapilární elevaci a depresi (třeba u rtuti).
Taky je zodpovědná za to, že kapka vody (a čehokoliv) se vždy snaží tvořit kuličku a nedaří se to jenom tehdy, pokud jsou ve hře další a větší "síly". Jde o jev dosti dobře přirovnatelný ke gravitaci, kterážto je zodpovědná za to, že planety, hvězdy a podobně jsou sférické. Pokud mluvíme o bublině, je to zase totéž v oranžovém. VDWF se opět snaží o to, aby se stěna bubliny smrskla do co největší tloušťky, tudíž zase do plné koule, ale je jí v tom bráněno plynem obsaženým v bublině. O žádné povrchové pnutí opět moc nejde. To, že je to tenké a snaží se to smrsknout je funkce pole té které látky, nebo směsi, nebo roztoku. Různé saponáty přidané do vody zvyšují nejenom sílu těchto polí, ale také je mění kvalitativně. Zatímco technologie a chemie s tím problém nemá, fyzika očividně ano.
Různé mince plovací na hladině vody plovou, protože je voda nesmáčí. Přeloženo do jednoduché češtiny, VDWF vody a řekněme hliníku, či spíše masnoty na hliníkové minci, se nechtějí prolnout a proto mince plave a samozřejmě pod sebou vodní hladinu prohne. Je jedno, jestli jde o kus dřeva odděléného od vody více méně přímo strukturou hmoty, nebo o takovou minci oddělenou od vody zmačknutými, ale neprolínajícími se VDWF poli. Jde o docela prostý hydrostatický výtlak nejen objemu mince, ale objemu mince a vzduchu nad ní, protože voda minci nesmočí a tudíž ji nezaleje. V momentě, kdy se taková dvě pole prolnou, jde mince ke dnu, což je důsledek toho, že voda si to tak nějak molekule po molekuli s mastnotou přeci jenom vyříká, rozpouští ji a eventuelně minci alespoň částečně smočí. Trošinku podobně se chovají i kapky vody na hladině vody, které dokáží relativně pomalu přecházet na styčné plošce do hladiny vody a zmenšují se, až se rozplynou. Tento jev svědčí o tom, že ani stejnorodá pole se nutně okamžitě neprolínají, což by snad někoho mohlo přivést i na podstatu rozdílu mezi kapalinami a plyny, kdyby to Einstein krásně blbě nevysvětlil Brownovým pohybem.
Pokud je mince z dostatečně těžkého kovu, voda ji sice nesmočí, ale gravitace překoná VDWF and mince jde ke dnu stejně. Hliníková a ne zrovna umytá mince neplave na vodě s rozpouštědly, třeba mýdlem (samozřejmě jde i o koncentraci mýdla atd.) Mince (dostatečně lehká) zrovna tak neplave na benzínu, acetonu atd i když benzín acton atd zase tvoří kuličky, pokud jde o jejich kapky. Je nasnadě, že kdyby šlo pouze o jakési povrchové napětí kapalin, tyto mnohé rozdíly by se nekonaly.
Tvrdit, že kapka vody je sferická díky jakémusi povrchovému napětí vody je stejně pošetilé, jako tvrzení, že země je kulatá, protože její povrch je nějak napnutý a drží to celé pohromadě a poněkud kulaté.
Takže ještě jednou,
povrchové napětí kapalin se nekoná. Jde o termínus technicus, který nemá slušné, ba ani neslušné zdůvodnění, je naprosto nevysvětlující cokoliv a neexistuje nikde jinde, než v knihách o fyzice.
S laskavým pozdravem, Slávek.
