Taky jsem takhle začínal, ale brzo to nestačilo. Zůstat jen na téhle cestě se občas projevilo jako zrádné, nebo až záludné. ...A(&F) píše:... zkoumání magnetismu je především o praktickém pokusničení (tj. zjišťování orientace a síly pole) ...

Správně je, pokud je teorie v souladu s praxí...A(&F) píše:... anžto teorie je jedna věc a praxe pak druhá...


Ale Anri, no tak...A(&F) píše:... (kdy než jsem o ní před pár dny začal opět mluvit, tak si její vliv doposavad zřejmě ani neuvědomil ... nebo snad ano ? ...) ...




Když tak mluvíš o těch experimentech, jak hlavně o tom je magnetismus... Asi bych nikomu neradil, takhle to vnímat a takhle to uzavřít. Ty experimenty by měly pouze posloužit k tomu, procvičit si určitý cit k magnetismu, ale to je jen taková podpůrná stránka věci. Na tom se stavět magnetismus nedá, protože saháš jen na nějaký hrubý výsledek (velikost síly - navíc se značně zkresleným směrem působení a nebo třeba zobrazovací fólie, která Ti ukáže taky jen půl pravdy). Ale to, jak to pole doopravy vypadá, proč tak vypadá a proč se chová tak, jak se chová, tam jsi s pokusničením na konečné. To, co vnímáš třeba pomocí vzniklé síly, ať už je to třeba i vyvažováno na vahách, to je jen takový vnější omak... mechanika oblaku plynu, který je zavřený v nějakém pouťovém balónku a Ty ten balónek pomačkáváš...

Abyste mě nepochopili špatně, nehodlám nějak snižovat význam pokusničení. Každý by na něm měl začít. Ale jde o vývoj jen poměrně malé sekce v pochopení magnetismu - hlavně jde o trénink toho lidského citu k magnetismu, jestli to tedy mám raději rovnou zopakovat.

Ale každý jdeme nějakou cestou a ušlechtilý je samotný ten zájem, snaha o přemýšlení a naše odhodlání. Ne konkrétní cesta, kterou se vydáváme.