Von je spíše problém, že člověk se jaksi intuice zbavuje dobrovolně, na základě
lního řízení destruktérů této planety. 90% doktrín zde na hliněné kuličcce, je polopravda s hierarchickou strukturou ega. S tím se nikam nedohrabe nikdo. A jak praví základní poučka chaosu, ale ne ta fyzikální, zloděje držíš za ruku, však říkáš mu bratře (lehce nadneseno).
Pár postřehů k věci:
Bentonit : Opravdu hlína podobná rychlosádře, světloucenašedlá. Při styku s vodou seprudce sráží v plastelinu. Na co se přilepí, tak to nepustí jen oplachem, proplachem, mechanickým otěrem. Nejvoděodolnější, nejhrubší, mezi zuby skřípe tak, že vam vstávají všechny chlupy po těle, a občas navodí bolest porušení skloviny..
Kaolín: Lehce rozmichatelný, pri styku s vodou má tendenci se srazit v hrudky, ale ty se proplachem rozpustí na prášek. Prášek mezi zuby skřípe, bez pocitů poručení skloviny.
Superkřemelina (legenda v předchozích přízpěvcích) Stejné jako kaolín, ale jemnější, spíše mezi zuby vrže jako vata.
Kaolín a superkřemelina, pro mě zatím naprosto žádný rozdíl.
Bentonit, velmi nepohodlné do terénu, mixuju v ústech s vodou. Hadi se ho bojí stejně jako křemíku.
Pár dalších nadílek ale menších bylo. Ještě mám tak 2-3 velmi mazané hady. Prchají pravděpodobně do jater, ale dostali pořádné dávky včera, za naprosté žízně jsem je kropil kaolínem celý den za hladu. V levém žebru se náhle zamrskalo jako bych tam měl kapra
Normálně jsem se lekl. Možná je tedy o jednoho méně. Koncertování si už nedovolují, zjišťuju je stahy bricha, kdy po stažení a nepovolení mručí a pohybují se. Úplně vdechnout bricho nejlépe předkloněn. To mi funguje.
Pár postřehů pro maminky dětí:
Dnes už se to tak nějak nenosí, pač hračky jsou moderní. Já požíral plastelinu jako malé dítě a moc mi chutnala. Máma mě za to hubovala, občas, když plastelina zmizela, jsem dostal nařezáno. Proč jsem jedl hlínu jako děcko?
Dal jsem si oběd v parku, pač jsem nedaleko pracoval. Sedím na lavičcce a jím papriky. Sleduju děcka. Polovina z nich bezděk, štárá šušínky, a lup do papule mlask a je tam. Mňam. Dělal jsem to jako děcko taky. Proč to děti dělají. Vzpomněl jsem si na mravence, co ho spase ovce (toxoplasma), když jsem celou dobu odparazitovávání tahal z nosu stále stejné útvary larev. Někdy z černou hlavičkou jakoby ouško jehly. Ach, ten mikroskop by bodnul maminy co? Je možná lepší spíše nemlátit děcka po pazourkách ale prohlédnout si jejich šušínky.
Jako děcko jsem okusoval omítku. Tenkkrát se líčilo první malování vždy vápnem. Sklepice, když nemá vápník, vyzobe vám omítku v celém kurníku. V žaludku všech slepic doma chovaných, jsme nacházeli písek. Slepice není blbá, teda je ale o techto věcech nepřemýšlí, a dělá je automaticky. Proč? :-)
Je velmi mnoho věcí, čím se člověk může pobavit, pokud je to humor a ne egoismus bohorovenství, může si odnést vělké poučení z malých věcí. Může růst a přemýšlet. A může přemýšlet správně. Dovedete si představit co by to znamenalo pro ty, co nás řídí, či snaží se neustále vyučovat polopravdy? :-)
Hodně štěsti a zdraví všem.
Tento přízpěvek lze s klidem roznést na kopytech jako naprostou hovadinu.