poota píše:Pomalu ale jistě se dostáváme k tomu, že existuje práce fyzikální a práce nefyzikální. .....
Zdravím - poota
+1
Vrtulník stojící nad věží Sv. Víta práci nekoná.
Vrtulník zvedající se nad věží Sv.Víta práci koná.
Vrtulník klesající na věž Sv.Víta práci nekoná, ba naopak, gravitace koná práci na vrtulníku.
A vrtulník žere a žere chemickou energii.
Problém je v definici práce a jejím vztahu ke spotřebě energie, nikoliv v tom, co nás stojí energii. Problém není ani v tom, co nás stojí energi, ale v mechanismu energie samotné a v jejím původu.
Existují totiž formy energie, které nevykazují při projevu působení silou jakékoliv ztráty (A) a jsou formy energie, které ty ztráty vykazují (B).
Mezi A se řadí gravitace, Van der Waals force (což je zase gravitace) magnetismus, což není gravitace, ale je s gravitací v úzké závislosti. No a B je to, co Newtonova fyzika jakž zakž zvládá, tedy interakce uzavřených polí (doleji).
Po Newtonově fyzice přišla další fyzika, která nám tvrdí, že energie a hmota jsou vzájemně přeměnitelné, tedy Einsteinovská fyzika, relativně nová. K té se připojuje kvantová, ještě novější a strunová, ještě novější, a tyto už naráží, i když zdaleka neřeší, na velice staré, ba pradávné fyziky, které se nám mnoha způsoby snaží vysvětlit, že vesmírná energie patří do skupiny A, je bez ztrátová a dává vznik všem hmotným i nehmotným, pozorovatelným i nepozorovatelným projevům v nás i kolem nás ve vší své nesmírné rozmanitosti.
Takže, dohadovat se s fyzikáři, kteří žijí jak Janečkové zazděni v jeskyni Newtonovské fyziky je stejně zbytečnou a navýsost vyčerpávající prací, jako držet v předpažených rukou bibli. Magnetismus je energií kosmickou, jejíž výměna je bez ztrátová ve vztahu k magnetu. Magnet je napojený svou strukturou, ba je přímo součástí, stejně jako všechna hmota, kosmické energie. Po zmagnetizování magnetu, jak pan Akord podotknul, něco z této vnitřní energie kolující v každé hmotě zdánlivě bez vnějšího projevu, začne z fyzicky hmatatelného a viditelného povrchu čouhat ven a dá se vhodným systémem mechanického rotačního seskupení využít pro získávání energie kategorie B z kategorie A.
Nic nemá a nevydává energii, nelze ji vyrobit, či zničit, protože vše co existuje jsou jenom její různé formy v různých závislostech.
Zatím co podstaty forem energie B jsou jen nepatrnými, lokálně předatelnými, jakž takž počitatelnými a navenek oddělitelnými a zdánlivě lokálně ziskovými a ztrátovými projevy interakcí forem A, podstata forem A je zatím z pohledu fyziky nepostižitelná, protože je jak universálně, tak lokálně pro všechny praktické účely okamžitě komunikovatelná, sdílená, všudypřítomná a naprosto nevyčerpatelná. Proto taky máme Boehmovu strašidelnost okamžité interakce dvou fotonů vyzářených anihilací dvou elektronů, či rozpadem jednoho, nemluvě o projevech metafyziky.
On i ten Newton měl jednu věc velice dobře podchycenou ve svém zákonu "akce a reakce". Nic nezmění směr bez působení něčeho jiného. Toto je důvod, proč existují uzavřená pole z nichž je nejpatrnější ukázkou pole magnetické. Severni a jižní pól vyzařují (ve skutečnosti jde o cirkulaci) kazdý jiné harmonie magnetického záření, které se vzájemně ohýbaji principem vzájemně se prolínajícího vlnění. Jde zde o číňany popisovaný princip Yin a Yang, jde o princip toků severních a jižních magnetů Eduarda Leedskalnina, jde o princip jednoho setu prostorových frekvencí energetických strun vlnění vzájemně působící na druhý set harmonií prostorových vlnění.
Velmi zhruba to přirovnám k hejnu užovek a anakond, které se prolíná s hejnem zmijí a hroznýšů v protichůdném směru toků, kteréžto toky jsou si vzájemně samy sobě prostředím. Užovky s anakondami se plazí doprava skrzevá zmije a hroznýše a hroznýši se zmijemi se plazí do leva skrzevá anakondy a užovky, bez vody a bez povrchu země, bez potřeby jakéhokoliv dalšího prostředí. Toto jsou pole ze kterých je umotána veškerá kmota, i když jejich tvary jsou poněkud různorodé. Proto jsou strunovitého charakteru a proto je idea nějakých kulových atomových částic navýsost pošetilá, stejně jako idea jednotlivých atomů a atomových částic. Vždy jde o síť těchto polí (květ života) s jenom zhruba definovatelným vymezením jednotlivých strun toků. Hmota je tvořena magnetickými spletenci toků gravitačních. Gravitační toky pak podle podmínek mohou dávat projevy gravitační, elektrostatické a orgonové, stejně jako metafyzické (které však také mohou přejít do magnetických, tedy materiálních).
Tíha, tedy to, co dalo gravitaci její jméno je ve skutečnosti jenom efekt deformace zakřivení uzavřené části pole gravitačního záření. Jak to předložil poněkud zmatečně Albert E. s jeho "zakřivením" prostoru. Znázornit se to dá ohnutou pružinou. Struna je vždy řidší vně oblouku. Tyto oblouky prostupují veškerou hmotu a mechanicky působí na hmotu podobně, jako brždění automobilu přitláčí předek auta k zemi. Jelikož však jde o protichůdné toky, vysledek je vektorová síla působící jenom směrem přímo dolů, ke zdroji gravitace, tedy gravitační mase, pokud je pole celkem homogenní. Toto je ale jenom jeden z principů. Druhým principem je pronikání energeticky nevybalancovaných gravitačních strun, tedy řekněme užovek, anakond a navíc kober směrem od Země a pouze hroznýšů a zmijí k Zemi z prostoru v radiální orientaci. Stejně jako se toky prostorových strun záření vzájemně prolínají, prolínají i hmotu a vzájemné "tření" způsobuje akceleraci hmoty ke zdroji silnějšího gravitačního radiálního záření.
To by stačilo. V každém případě není jedinný důvod, kromě vlastní neschopnosti a zabedněnosti se domnívat, že magnetické pístové motory a jiné netradiční zdroje energie jsou utopické.
Haf haf, Slávek.
