Přetaženo coby odpověď arconě na příspěvek
http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=122811#p122811 že mne donutila zase myslet

ale téím mi taky pomohla vyřešit problém s použitím peroxidu vodíku, takže děkuju.
Arcone píše: .... Já nejsem zřejmě nemocná, ale nějaké příznaky "nezdraví" asi mám. ...
Cysty jsou podle mých znalostí druhá linie obrany organismu proti druhotným patologiím, které tělo momentálně nebylo schopno odstranit. Jde především o (kolagen) pojivové tkáně cysty, které tvoří plot, přes který je těžké se zapoudřeným patogenům dostat ven a T-cells atd. (bílým krvinkyám) se dostat dovnitř.

Naprostý nedostatek vitamínů, především C (kurděje), velice rychle dopustí ničení kolagenu plísňovými nákazami, což samozřejmě vzniká za podmínek nesmírného snížení imunity. Plísně pak vedou k odstraňování cystových obalů stejně jako rozpouštění kostí a starých jizev atd. a mimo jiné k úniku zapouzdřených patogenů (pokud nějaké cysty jsou) a eventuelně k totálnímu kolapsu imunního systému pod nášupem všech patogenů. Tudy by mohla vést cesta k odstraňování cyst, ale zatraceně riskantní, pokud by si člověk chtěl rozpustit cysty a ihned vše začít rubat vitamínovou kůrou. Je známo, že kurděje velice rychle mizí na čerstvé syrové stravě, cibule, brambory, kdejaké ovoce. Stejně tak s pádem kurdějí popadaly všechny infekční nemoce dlouho před jakýmkoliv očkováním. Nikomu bych to ale v životě neradil zkoušet.
O to ani nejde. Jde o to pochopit, že patologie jakýchkoliv cyst je zánětlivá záležitost, že produkty zacystovaných organickýc patogenů prochází zapouzdřením ven a někdo to musí uklízet. Sprostě řečeno, ačkoliv můžeme zavřít tygra do klece, nebrání mu to se

krz mříže ven.
Je dobré si uvědomit, že je vše pouze otázkou času, kdy cysty přejdou z nezhoubných forem na formy zhoubné, protože naše vlastní tkáň uvnitř cysty je díky zapouzdření nucena eventuelně buďto odumřít, jednak na otravu produktů patogenu a jednak díky nedostatku živin, nebo se přizpůsobit svým životním podmínkám. Jednotlivé buňky se začnou vymykat systemické kontrole, přecházejí na individuální kontrolu a eventuelně společenskou kontrolu biofilmu konkurujícímu a žijícímu ze zbytku našeho organismu. Jinými slovy, jejich podmínky je donutí buďto zemřít, nebo se změnit v rakovinné buňky a tkáně což sebou nese i změnu jejich genetického kódu, viz Bruce Lipton a další. Je velice dobře známo, že lze nasadit cizí rakovinné buňky do různých organismů, například myší s oslabenou imunitou, a že vyvolají rakovinu v těchto organismech. Není tedy důvod se domnívat, že například rakovina vzniklá ze zapouzdřené lidské tkáně nenakazí samotný zapouzdřený patogen, řekněme vlasovce. To je pro rakovinnou tkáň stále svinec a je celkem logické, že se zařídí tak, aby svinec zničila, pokud ho nepředělá (nenakazí, nepřeinformuje) na symbiotické rakovinné buňky. V obou připadech pak ale pathogen z nádoru mizí a nelze ho již zjistit, protože ztratí jak formu, tak i genetický podpis, pokud jeho buňky přežijí.
Na straně druhé je velice dobře ověřeno, že bakteriofágy zapouzdření projdou stejně jako viry a že bílé krvinky mají vynikající schopnost se kolagenem prokousat právě pomocí produkovaného peroxidu vodíku. Na to jich je ale třeba veliká armáda, tudíž mobilizace, a tudíž nadpočet bílých nad to, co si tělo drží jako běžný stav. Pokud se však nejen jejich počet, ale i aktivita nějak zvýší zvenku, řekněme autohemoterapií, nebo injekcemi HCl a i mnoha dalšími, avšak daleko nebezpečnějšími metodami (HCl i vlastní krev a konec konců i vlastní moč do svalu injekcemi jsou naše vlastní a v danných množstvích neškodí, na rozdíl od jakýchkoliv farma jedů), jde ještě taky o informatiku a hrubé materiály.
Pokud jim to není jasné, bílé krvinky si musí uvědomit, co mají ničit a to hodně často není případ. Zde jde o imunní efekt kdy makrofágy a vůbec bílé krvinky se časem naučí některé patologie, především pak ty, které jsou nějak izolovány v cystách, ignorovat. K tomu celkem logicky dochází kvůlivá snížení zánětlivých procesů v těle (v podstatě alergických reakcí), které samy o sobě mají v přemrštěné formě silně patologické následky, jak se snad nemarkantněji potvrdilo během epidemie Španělské chřipky 1918, kdy se obětmi stávali v naprosté většíně mladí a silní jedinci. Co se týče informatiky, vše nasvědčuje, že bile krvinky se časem naučí ignorovat spoustu patogenů v krvi, či v některé části, či částech těla, ale pokud patogen vpravíme jinam a imunní system je v dostatečně dobré, až vynikající kondici, už i tím navýšením bílých krvinek, dochází k imunní reakci všude jinde v těle a tím k odstraňování i velice zabydlených infekčních patogenů včetně zacystovaných.
Jenže aktivita a hlavně účinnost bílých krvinek je podmíněna nejen jejich množstvím vyvolaným stimulanty, ale také dostatkem nerůznějších katalyzátorů, trávících enzymů, HCl v krvi a tím i v žaludku. Zde se jeví vitamin C jako kritický a jeden z nejdůležitějších vitamínů, především díky své schopnosti tvořit a i neutralizovat v zacyklené podobě základní fyziologický oxidant, peroxid vodíku (H
2O
2), který je také hlavním nástrojem bílých krvinek, sloužící k průniku kolagenem, tedy pojivovými tkáněmi, stejně jako k oxidaci organických i anorganických patogennů. Je tedy celkem rozumné se dívat na podpořené autoimunní léčení, kam spadá injekční HCl terapie, H2O2 terapie a to i ústní, termální terapie, která podporuje naše chemické reakce stejně jako horečka a má i antivirální schopnosti, autohemoterapie a injekční urinoterapie, nejen samostatně, ale ve spojitosti s dobrou výživou. Ta hraje v danných případech kritickou roli, protože ta dává tělu material na “munici”.
Zde se mi při tom skleněném meditování objevil taky problem s H
2O
2 terapií a se stavem pacientů s narušenými pojivovými tkáněmi. Peroxid je velice agresivní okysličovadlo a z funkce bílých krvinek, které ho používají na leptání kolagenu, vyplývá, že dodávání samotného H
2O
2 může mít za následek selhávání pojivových tkání, především v místech sekundárních plísňových napadení. Pokud jde o cévy, může docházet ke krvácení, což je přesně případ jednoho našeho člena. Zde se tedy nabízí šance si nechat udělat testy na kolagen, nebo se rovnou mimo jiné začít cpát namletou chrupavkou čehokoliv.
Tím neříkám, že jde nezbytně o plíseň v postižených orgánech, ale cosi to je a o plísních mám definitivní povědomost. Na straně druhé, zvýšení dávek a to specielně organických sloučenin Vitamínu C nic takového pokud je mi známo nikdy nezpůsobuje, právě naopak, dokáže roblémy s plísňovým napadením kolagenu velice rychle řešit. I to je logické, protože k produkci H
2O
2 a i použití dochází velice lokálně na mikroskopické úrovni a podle naprosto lokální potřeby. Ačkoliv H
2O
2 terapie dokáže v naprosté většině zázraky, ve vzácných případech může být i nebezpečná a to i ústní.
Jinak co se týče cyst a pohlavních orgánů, které běžně začínají strádat a projevovat se patologicky jako první, specielně u žen, je nesmírně důležitý dostatek jódu a selénu, které jdou ruku v ruce a poskytují kritický material nejen štítné žláze, ale právě i pohlavním orgánům, které jsou u žen daleko větší než u mužů. Navíc štítná žláza řídí hormonálně prakticky všechny další hormonální funkce v těle, od slinivky přes nadledldvinky, žaludek, slezinu, játra atd.
Tím snad je nad slunce jasné, že technochemo léčení je zločin proti lidskosti. Všechny tyto vědomosti jsou zakotveny především v klinických zkušenostech, ale i v laboratorních výsledcích ortodoxního vědismu a většina již po dlouhá desetiletí. Některé z těchto vědomostí sahají hluboko do osumnáctého století. Z toho také vyplývá, že umělé zabijácké prostředky nejsou k léčení vhodné kromě podpůrné funkce a zde se opět tlačí do popředí používání naší vlastní imunní složky, kyseliny solné, tedy HCl, která funguje nejen jako vynikající imunostimulant, i krevní a tkáňový trávící enzym tím i zabiják organických patogenů nejrůznějších kvalit, od virů po bakterie, který ale také dokáže, byť i nepřímo, způsobovat okysličování těžkých kovů tím, že je jich sloučeniny mění na chloridy, které už H
2O
2 zvládne.
Celkově se dá říct, že jedinně podporou vlastní imunity, byť i vyvolanou umělou mobilizací některých složek naší imunity a poskytnutím vynikající výživy, lze vyléčit jakákoliv nemoc kromě nechuti žít. Dokonce lze autoimunně vyléčit i mentální choroby, viz Dr. Hoffer a další. Zde se samozřejmě ještě také připojuje duševní přístup pacienta, který sám o sobě dokáže nejen mobilizovat imunní systém, ale také upravovat fyzické a elektro-chemické pochody v těle včetně genetiky do miry, o jaké se téměř nikomu ani nesní. Tělo je jen “pes” a poslušný služebník, i když nebetyčně inteligentnější než celý náš vědismus a my všichni dohromady, akorát že toho našeho každého jednoho psa od malička naše vynikající společnost učí a cvičí místo nás a hlavně blbě, především pak ignorovat naši vlastní vědomou vůli a naši duši. I to lze ale opravit a Mirzakarim Norbekov (Zbavte se brýlí ...) je snad nejucelenější a přitom stručný a jasný přehled poskytující i metodologii.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.