Topení dřevem

[poota]

Při hledání na Netu dá víc výsledků "rocket stove". Základní princip "raketového" spalování je silně zjednodušen, aby se zmenšily rozměry a váha. Zachována zůstává v rámci možností co nejdelší spalovací komora, kterou se dociluje komínového tahu a také nasávání primárního vzduchu pod rošt. Vracení spalin dolů kolem spalovací komory je vynecháno, vyšší spalovací teploty se dociluje případnou tepelnou izolací, nejčastěji mezi stěnami vnitřního a vnějšího pláště. Velmi často se od izolace upouští.
Typická konstrukce se skládá ze svislé spalovací komory, tvořené často jenom plechovkou s pevným dnem, nahoře otevřenou, někdy ještě nastavenou další plechovkou, která je průchozí. Pod dnem ohřívané nádoby je okraj spalovací komory proděravěn, aby plameny mohly vhodně "olizovat nádobu. U dvouplášťového provedení je běžné to, že průměr vnějšího pláště je větší než průměr nádoby a nádoba se do něj staví na dva rovnoběžné průchozí dráty, umístěné několik centimetrů pod horním okrajem. V tom případě lze použít spalovací komoru kratší, tedy jednoplechovkovou, která se dá snadno tepelně izolovat třeba pískem, a nad ní je možné ještě přisávat sekundární vzduch skrz otvory ve vnějším plášti. Přísun paliva je také zjednodušen - většinou se jedná o horizontální poměrně krátkou trubku menšího průměru, která je u dna zaústěna do spalovací komory. Právě toto zaústění a spojení obou trubek poněkud komplikuje výrobu. V přikládací trubce je odspoda asi ve třetině jejího průměru vložen přikládací plech, který přečnívá ve spalovací komoře někdy až k protější stěně. Ve spalovací komoře je hustě děrován a tvoří tak rošt, pod který je nasáván vzduch otvorem pod palivem, které se do ohně posunuje po přikládacím plechu.
V tomto vařiči se topí velice snadno, nejvhodnější jsou tenké třísky a nebo rovnější delší klacíky. Poměrně malý, ale dobře hořící oheň se udržuje v prostoru nad roštem, kam si sám přisává vzduch jak roštem, tak kolem paliva. O oheň je sice nutné se starat s jen krátkými přestávkami, ale "přikládání" spočívá v prostém posouvání paliva po přikládacím plechu a občasném přidání nových klacíků nebo třísek. Nejlíp pochopitelně hoří suché palivo, ale po rozhoření není problém ani s palivem vlhkým.

Výhody:
kvalitnější a čistší oheň ve srovnání s hobo-vařičem nebo dřívkáčem, oheň lze udržovat mnohem déle, než u vařiče zplynovacího, jako palivo se dá použít to, co se najde okolo a nemusí to být nutně suché.
Nevýhody:
větší rozměry a také váha, nutnost péče o oheň, při větší výšce problémy se stabilitou, přece jen náročnější výroba.

http://bisonrma.blogspot.com/2010/08/fi ... stove.html
http://www.youtube.com/watch?v=_-BQMpaW ... re=related

Zdravím - poota

[poota]

Jak se již proláklo na srazu u Jeffa, stalo se mi to, že jsem se rozhodl vyzkoušet si osobně některý z představených vařičů.
Hobo-vařič jsem zavrhnul pro jeho přílišnou jednoduchost a nedokonalé spalování.
Dřívkáč jsem zavrhnul pro jeho závislost na bateriích a očuzování nádoby.
Takže začalo těžké rozhodování mezi vařičem zplynovacím a raketovým. Přiznávám rovnou, že v teoretické rovině jsem rozhřešení nenalezl - a tak jsem se rozhodl, že postavím vařič jaksi hybridní, který by byl schopen jak režimu zplynovacího, tak i raketového. Jak se později ukázalo, tak to mě, jak se u nás říká, "vzkázal blbej pozdravovat" - ale o tom až závěrem.
Zplynovací režim je konstrukčně celkem jasný a bez problémů. U raketového režimu mi vadí nutnost častého "přikládání", takže jsem se ji rozhodl zautomatizovat za pomoci gravitace, což méně honosně řečeno spočívalo ve vytvoření šikmého přikládacího žlábku, po němž by se palivo mohlo do ohně posouvat samo bez doteku lidské ruky. Oba systémy jsem se snažil skloubit tak, aby se vzájemně rušily co nejméně. Krom jistého konstrukčního dobrodružství mi to mělo poskytnout i možnost vyzkoušet a porovnat oba systémy přímo v provozu a na jediném vařiči.
Za další vadu na kráse považuji pofidérní stabilitu relativně štíhlého vařiče, na němž se vznáší poměrně těžký hrnec s vodou, případně široká pánev. Tři široce rozkročené nohy sice zajistí obstojnou stabilitu, ale se skladností je to potom velice špatné. Na přepravu by to bylo asi tak stejně šikovné, jako hrábě do kapsy. Naštěstí mě napadl docela šikovný způsob skládání onoho trojnoží, takže stabilita byla vyřešena. Za nejvhodnější nádobu pro vaření považuji tzv. Pavlíčkáč, což je nádoba s dvojitými stěnami mezi nimiž se pohybují ohřívající plameny, aniž by byly nepříznivě ovlivňovány případným větrem či mrazem. Nejsnadněji se Pavlíčkáč vyrábí z hrnce na vaření mléka.

Kamna4.jpg

Protože je mi silně proti srsti jen tak postavit hrnec s drahocennou potravou na okraj vařiče, což je výsledek mých neblahých zkušeností, vytvořil jsem spojovací systém, který spočívá v tom, že jak dno hrnce, tak i okraj vařiče mají jakási cimbuří, která do sebe navzájem zapadají, aniž by bránila obtékání vnitřní nádoby.
Pokud bude někde popis ne zcela názorný, bude možné si ho upřesnit přiloženými fotkami.
Plechovky nepovažuji za dostatečně solidní materiál, takže výchozími polotovary se staly dvě kamnové roury, jedna o průměru 100 mm a druhá 120 mm. Problém optimální výšky jsem vyřešil rozhodnutím, že z jedné metrové roury lze vytvořit čtyři kusy o délce 250 mm. Já sice pracuji v centimetrových rozměrech, ale používání milimetrových rozměrů tomu dává punc daleko vyšší přesnosti, než to ve skutečnosti má. Vnitřní roura je o 25 mm kratší než vnější. Vnější plášť má na horním okraji vytvořené výše zmíněné cimbuří, nad spodním okrajem výřez pro přikládací žlábek a na spodním okraji tři držáky překlápěcích noh. Pak už jenom 6 děr pro šrouby, nesoucí vnitřní plášť.

Kamna.jpg

Vnitřní plášť je zespoda uzavřen víčkem od bonbonů, které nese na třech šroubech děrovaný rošt. Mezi dnem a roštem je řada otvorů pro přívod primárního vzduchu, který se nasává z mezikruží mezi oběma plášti. Nad roštem je další řada otvorů, kterými se podle režimu buď přisává další primární vzduch nad rošt a nebo jimi proudí větší část dřevoplynu do mezikruží, kde se míchá se sekundárním vzduchem na hořlavou směs. Pod horním okrajem je řada otvorů, kterými proudí do spalovací komory sekundární vzduch. Sekundární vzduch v mezikruží částečně snižuje teplotu spalovací komory a současně se tím předehřívá. Nahoře je mezikruží uzavřené, aby veškerý vzduch proudil do spalovací komory. Nad roštem je ještě ve stěně uzavíratelný výřez pro zasunutí přikládacího žlábku.
Vnitřní plášť je nesen celkem 6ti šrouby a jeho poloha je vymezena pomocí matiček, což je jednodušší, než distanční sloupky.

Kamna6.jpg

Kamna7.jpg

Pro zplynovací režim se nasype suché drobné palivo, které se shora zapálí - až přestane kouřit, je možné vařit bez očouzení. 1,5 litru vody se vaří za 5 až 8 minut, při vlhkém palivu až za dvojnásobek. Od okamžiku varu do vyhasnutí ohně je k dispozici ještě 15 až 20 minut na vaření. V tomto systému není možné začít přikládat dřív, než je dole pouze žhavá vrstva. Pokud se přiloží dřív, plamen zmizí a z vařiče se stává vyvíječ hustého čpavého dýmu.
Pro raketový režim se otevře okénko ve vnitřním plášti a do výřezu se zasune přikládací žlábek. Ve spalovacím prostoru na roštu se vytvoří napřed hořící vrstva drobnějšího dříví a do ní se žlábkem posunou třísky nebo klacíky. Gravitační samopřikládání se bohužel nekoná, zřejmě má žlábek nedostatečný sklon. Osobně to považuji za silný nedostatek a konstrukční selhání, nicméně harakiri kvůli tomu páchat nehodlám. Za další konstrukční nedostatek považuji neuzavřený otvor ve vnějším plášti, který poněkud ruší funkci ve zplynovacím režimu. Ohledně harakiri viz výše.
Celkově můžu hodnotit tento pokus asi tak, že plně splnil ověření obou systémů spalování, item že prokázal jak vhodnost používání Pavlíčkáče, tak vhodnost řešení skládacích noh jak z hlediska stability, tak i skladnosti. Plně se osvědčil i háček, kterým se zajišťuje třetí noha, která tím drží i obě ostatní v rozložené poloze. Stejně důležité je i drátěné oko, zajišťující nohy ve složené poloze. Bez těchto dvou prvků se stává vařič při jakékoli manipulaci zcela nevypočitatelným zlomyslným organizmem, poťouchle vytvářejícím naprosto nepředpokládatelné a přitom neřešitelné situace.

Kamna8.jpg

Přes tyto uváděné přednosti musím, ač nerad, konstatovat, že z provozního hlediska považuji tuto konstrukci za nedotaženou a realizaci dvou systémů na jednom vařiči právě tímto způsobem za nepříliš šťastný nápad. Ačkoli je vařič oběma způsoby použitelný, lze mít za to, že k dokonalosti má ještě velmi daleko.
Po poměrně špatné zkušenosti s kombinováním dvou systémů spalování v jediném vařiči jsem se s konečnou platností rozhodl, že vyrobím vařič další, který bude kombinovat všechny čtyři způsoby spalování tak, že si nebudou navzájem čímkoli překážet. To znamená, že bude možné použít Hobo-systém, Dřívkáč na ruční pohon, zplynovací režim a nebo raketový systém se samopřikládáním. Bylo by hezké, kdyby se mi to podařilo do jarního srazu, ale odmítám cokoli slibovat. Nicméně pokud se najde někdo, kdo by to měl zájem také realizovat, a případně i rychleji, rád mu poskytnu potřebné podklady.

Zdravím - poota

[martin11]

pozdra poslat ukázku jak se u Jeffa na srazu předvedl výše popisovaný vařič.
na první fotce je zapalování, nejlépe ..a rychle podpalovačem. Jde to však i bez podpalovače. Další foto je z diskuse našich "skalních " Foristů na d užitečností a hlavně účinností tohoto zařízení a poslední fotka je ...TESTOVÁNÍ , kterak bezdomovci zařízení mohou využít .

Nádhera a jednoduchost řešení s ohledem na situaci v energetice nám přímo velí, aby každý, podotýkám každý, měl svůj " POOTA vařič" připravený... doma ve skříňce...po ruce. S láskou si na nás vzpomenete , až si za mrazivé zimní noci na balkoně vašeho paneláku uvaříte na několika málo kouscích větviček z parku kafe nebo trochu polívky
pozn. redakce....když budete mít ještě navíc i nějaké klacíky v zásobě, tak už ke štěstí nebude chybět vůbec nic. jen dejte pozor na požární bezpečnost, ale to je snad jasné. takže....vyhrabat starej "pískací hrnec...a .....

před časem jsem ještě na toto tema diskutoval....jak si vlastně škrtnout....t.zn, udělat oheň bez sirky bylo by dobré i toto pořešit.....navrhuji, malý lučík nějakou tyčku a kousek troudu.....
otevírám znova tuto diskusi....protože ....sice mám vařič....ale jak zapálit martin 11

ps. fotografie jsou ve 3D...prohlížet červeno modrýi brýlemi....pozor...levé oko červené -pravé modré

[aNONym]

Mimo téma (offtopic)

před časem jsem ještě na toto tema diskutoval....jak si vlastně škrtnout....t.zn, udělat oheň bez sirky bylo by dobré i toto pořešit.....navrhuji, malý lučík nějakou tyčku a kousek troudu.....
otevírám znova tuto diskusi....protože ....sice mám vařič....ale jak zapálit martin 11

Lindeho zapalovač http://upramene.cz/forum/viewtopic.php?p=71572#p71572 . Non

Nebo snad Dieselův?

[poota]

před časem jsem ještě na toto tema diskutoval....jak si vlastně škrtnout....t.zn, udělat oheň bez sirky bylo by dobré i toto pořešit.....

Velice zajímavé téma, ale vzhledem k jeho předpokládatelné rozsáhlosti navrhuji pro něj založit separátní vlákno a pokračovat na toto téma tam.

Zdravím - poota

[laik]

Ahoj poota
Jaké teda zatím dle tvého výzkumu jsou závěry ohledně nejlepíího způsobu topení???..
já že chci stavět nějaké topido doma a zatím mě vychází jako nejlepší, něco na způsob raketových kamen.... ale z delším šikmím přikladacím otvorem třeba na dřeva delky až 1m
pokusím se po sesbírání více info. vytvořit nějaký návrh a dám zde poté k posouzení.....
líbí se mě u těch kamen i třeba že nemusí mít postavenej komín.....

[poota]

.. Jaké teda zatím dle tvého výzkumu jsou závěry ohledně nejlepíího způsobu topení???...

Zatím jsme ještě neprobrali všechny způsoby topení a soustředil jsem se hlavně na jejich využití v souvislosti se stavbou přenosných vařičů. Předpokládám, že pak budou na řadě běžně prodávané typy kamen a kotlů, a bylo by vhodné, kdyby se k tomu vyjadřovali lidé, kteří je používají a mají s nimi zkušenosti.
Vybírat "nejlepší způsob topení" nebude sranda.
On by totiž měl být "na míru" konkrétní situaci. To znamená třeba to, jaký komín a v jakém stavu je k dispozici. Další je palivo - podle ceny, dostupnosti, perspektivy. Záleží i na způsobu topení - jestli to má vyhřát jednu nebo dvě místnosti a nebo celý dům, jestli se dá přikládat jenom jednou za den a nebo průběžně, jestli se topí pořád a nebo jenom přes víkend, jestli se pořád "topí" a nebo mezi tím jenom temperuje. Podle toho se dá vybrat mezi teplovzdušným nebo teplovodním systémem a taky případně vybrat způsob akumulace a regulace.
K Tvé situaci - na tuhle zimu už asi nějaké zásadní změny nejspíš nestihneš.
Takže se zatím neukvapuj, mám dojem, že bychom se tady společně mohli během nepříliš dlouhé doby dobrat nějakých závěrů, podle kterých by sis mohl vybrat sám. On když Ti poradí někdo naprosto úžasné topení, které je to nejlepší na světě, tak se Ti může snadno stát, že je nejlepší jenom v jeho situaci a pro tu Tvoji může být úplně špatné. Ale snažil se Ti poradit úplně nejlíp.
K raketovým kamnům - ten "vnitřní komín" je úžasná výhoda. Nemuset stavět komín a pak se o něj starat je opravdu lákavé. Ale uvědom si, že je to vázané třeba na to, že nemůžeš regulovat rychlost spalování jinak než přikládáním. Takže se topí nárazově a rozkládá se to na delší dobu akumulací do několika metráků až tun materiálu.
Topení kulatinou o délce až 1,5 metru jsem viděl řešené úpravou klasických Peter. Spočívalo to ve vybourání toho šamotového deflektoru těsně před odvodem do komína, aby nepřekážel. Pak se odstraní všechny tálky, takže je spalovací otvor shora otevřený. Na tu díru měl dotyčný připevněný nástavec ve tvaru roury, nahoře uzavíratelné. do té roury shora házel dlouhá polena, která dole postupně odhořívala. Tenhle systém přikládání se mi líbí, ale myslím, že pro úpravu by byly daleko vhodnější Clubky, které mají odhořívání spodem, takže se rychlost hoření dá lépe regulovat. A asi by bylo vhodnější ten nástavec udělat snímací - tím by šlo do kamen přikládat i dvoumetrová polena. Sejmul by se nástavec, nasunul shora na poleno a potom se poleno zasunulo do kamen a nástavec upevnil.
To jenom abys měl zatím o čem přemýšlet

Zdravím - poota

[kutil]

Mimo téma (offtopic)

Kucí ahóój,
su nějaké maród, hrabu se v archívu a hledám co bych vám sem k temu topení dal.
Nejvíc se mě osvědčil ten systém s vyrovnávací nádrží
H.v.


Edit: ... ahoj Honzo, ... dobrý, ale možná bys systém mohl doplnit např. o bimetalový spínač (resp. rozpínač) ... stojí pár korun a nemusíš potom špekulovat se střídou sepnutí čerpadla ... můžeš tam klidně mít dva s různými teplotami přes přepínač (denní a noční režim), popř. přepínané přes ty hodiny, co tam už máš ... Anri ... ...

[poota]

Říká se mu též dvojité spalování a označuje se často zkratkou CB v názvu kamen. V první komoře je poskládané hořící palivo, ke kterému se zespoda roštem přivádí primární vzduch a ke spodku plamenů vzduch sekundární. V mnoha provedeních je rošt vynechán a dřevo hoří na rovné ploše - v tom případě je většinou primární i sekundární vzduch sloučen do jediného, čímž se zjednoduší ovládání. V této komoře se hlavně dociluje teploty kolem 600 stupňů, která je potřebná k vývinu dřevoplynu, který je společně se spalinami odkláněn deflektorem k "průletu" druhou komorou. V první komoře je typicky nedostatek vzduchu, a navíc vznikající dřevoplyn, který se zde do spalin přidává, tento nedostatek vzduchu ještě zvyšuje. Výsledkem by byl hustý čpavý kouř, kdyby zde nebyl další fígl. Tím je přimíchávání terciálního vzduchu do spalin, kterým se docílí dodatečného spálení právě toho kouře.
Terciální vzduch se nedá nijak regulovat, je nasáván většinou mezi dvojitou zadní stěnou první komory, čímž ji částečně chladí. Zároveň se tím předehřívá a získává na rychlosti, kterou proudí z trysek přímo do proudu spalin. Tyto trysky bývají většinou realizovány jako řada malých otvorů ve vodorovné ocelové trubce u spodního okraje deflektoru. Po přimíchání čerstvého předehřátého vzduchu se hustý kouř změní na velice ochotně hořící směs plynů, která kolem deflektoru pokračuje do druhé komory, nad kterou bývá plotna pro vaření. Tam se předá větší část tepla a čisté spaliny o teplotě kolem 180ti stupňů pokračují do komína. U tohoto typu kamen je důležité jejich rozhoření na jmenovitý výkon a teprve potom je možné jejich výkon snížit i při zachování čistoty spalování. Pokud se nedocílí teploty, potřebné pro vývin dřevoplynu, tak kamna hoří úplně stejně jako jednokomorová včetně naprosto běžného kouře, vyšší spotřeby paliva a většího množství popela. Je to způsobené tím, že pro přijatelné hoření se přidává takové množství primárního i sekundárního vzduchu, které zajistí dlouhé žluté plameny. Ovšem dřevoplyn se vyvíjí v dostatečném množství a kvalitě jenom za nedostatku vzduchu a má správně shořet až za tryskami.

JotulCB.jpg

Na obrázku je částečný řez kamny Jotul CB.
Tato kamna jsou specifikována jako "sálající", to znamená, že teplo do okolí předávají hlavně sáláním. Dalším typem předávání tepla je konvekcí, což je realizováno tak, že se sálavá kamna obloží materiálem, který vysálané teplo zachytí, naakumuluje a zvolna předává okolnímu vzduchu. Pro plášť se používají například keramické kachle a nebo mastek.
Akumulační předávání tepla je řešeno na stejném principu, ale vrstva hmoty je markantně větší a neohřívá se jenom sáláním, ale také různě vedenými sopouchy. Problémem je udržení dostatečné teploty spalin pro průchod komínem. Tento problém odpadá u raketových kamen, u kterých je možné spaliny "vychladit" úplně.
Dalším typem předávání tepla do okolí je teplovzdušný systém. U něj je zvětšena teplosměnná vnější plocha kamen žebrováním nebo trubkami a vytvořen přirozený tah ohřívaného vzduchu. Tím se docílí zdarma vydatné proudění vzduchu v místnosti a zároveň je plášť kamen vydatně ochlazován. Nejznámějším řešením jsou kamna Bullerjan, která používají plášť ze silnostěnných trubek a dvoukomorové spalování. Kromě poněkud svérázného vzhledu, který nemusí lahodit každému oku, mají také nepříliš známou nevýhodu, která paradoxně vyplývá právě z jejich největší výhody - vzduch ve vytápěném prostoru promíchávají tak důkladně, že v prašném nebo zakouřeném prostoru původně navzájem oddělené vrstvy vzduchu promísí do dokonalé "mlhy".

Bullerjan.jpg

Pro "přenos" tepla do dalších místností se používá také ohřívání topné vody ve výměníku, který je součástí kamen a nebo se dá dodatečně namontovat.
Obvykle ovšem kamna nepředávají teplo pouze jediným způsobem - proto je deklarován jenom ten, který převládá.

Zdravím - poota
P.S. ještě malá ukázka rozdílu v hoření jednokomorovém a dvoukomorovém:
http://www.youtube.com/watch?feature=pl ... sc2nNqYmV8

[NAVAR]

Děkuji Pootovi za založení velmi pěkného vlákna neb dřevo je mi materiál velmi blízký.
Jenom pro doplnění a možná by se mohlo hodit jak je z energetického hlediska dřevo cenný materiál.
Zde jsou tabulky výhřevností: http://vytapeni.tzb-info.cz/tabulky-a-v ... veho-dreva

Kdo che tak se může podívat. Pro zjednodušení: Kilo jakéhokoliv dřeva jenom s vemi malými rozdíly má výhřevnost cca 13MJ což je při 100% účinnosti spalování cca 3,6kW. Cenu elektrické energie každý zná, takže dejme tomu kilové polínko má cenu tak 15-20kč a pokud by jsme jej spálili a úpřevedli na energii mechanickou tak dejme tomu ři 25% účinnosti jsem schopni vyrobit energii ve stejné hodnotě jako jí dodává ČEZ.
Doufám že jsem se moc nespletl.

[poota]

Mimo téma (offtopic)

.. Cenu elektrické energie každý zná, takže dejme tomu kilové polínko má cenu tak 15-20kč a pokud by jsme jej spálili a úpřevedli na energii mechanickou tak dejme tomu ři 25% účinnosti jsem schopni vyrobit energii ve stejné hodnotě jako jí dodává ČEZ. ..

I kdybychom měli její cenu větší, tak se nám to vyplatí, pokud si ji budeme vyrábět sami pro sebe a nezávisle na "drátech".
Jenom to chce dostávat tu elektřinu z tepla nějak "šikovně".

Zdravím - poota

[NAVAR]

Mimo téma (offtopic)

Ještě se mi ozval Anri,
uvedu to ještě na správnější míru. Anrimu jsem napsal toto:
asi jsem se blbě vyjádřil protože tam není započtená cena dřeva. Ale díky za korekci, občas ulítávám. Jednoduše řečeno pokud z kila vyrobím při 100% účinnosti 4kWh, tak při účinnosti 25% vyrobím 1kWh takže 1kg dřeva odpovídá asi 5kč za elektriku což je zhruba cena od Čezu (nevím přesně nesleduji to jenom platím jak mourovatej:-)
Kubík smrkového dřeva váží asi 500kg spíš rovnaný metr váží 500kg a když ho koupíš za pětistovku tak tě kilo vyjde na korunu takže dokonce při účinnosti 25% vyrobíš kilovatu za korunu.
Nejlepší je ovšem dřevo ukrást ve státním lese a mít to grátis
Dostat elekřinu z tepla ven jde velice šikovně a ještě zbyde dost teplé vody na vytápění. Ta šikovnost se jmenuje parní stroj, ne ten starý ale ty co vyrábí Petr Šedý. Zde je možno část tepelné energie použít na výrobu elektrické energie a všechnu páru z výstupu k vytápění, celková účinost je při dobře zaizolaovaném kotli a nastaveném systému hodně vysoká tuším že kolem 80% ale to bych možná kecal.
Když už jsem v off topic tak ještě uvedu to že jsem původně chtěl tento stroj vzít na sraz aby to ostatní viděli v reálu. A úplný off topic je ten že jsem jenom kecnul hospodě tak mi málem rozbili hubu že si vymýšlím a dělám si z ních doslova prdel.
Další věc že se jim strašně pomstím Vezmu vařič, kotlík a stroj a na místo vody dám do kotle RUM, ony ty alkoholové páry v malém lokále udělají své.

[poota]

Jedná se o zatím nejdokonalejší spalování dřeva, ale také nejnáročnější na použité zařízení. Silně zjednodušeně by se dalo říci, že se jedná o zdokonalené dvoukomorové spalování. Ve skutečnosti při tomto spalování dochází k několika dalším chemickým pochodům, které mají na svědomí větší účinnost. Podrobněji bývají popisovány v souvislosti s výrobou dřevoplynu, určeného pro další zužitkování. Já je raději popisovat nebudu, protože jim sám nerozumím, a nerad bych podobné pocity méněcennosti vzbuzoval i v dalších osobách, které se také ničím neprovinily. Aby tyto pochody probíhaly správně, je potřeba, aby plyn vznikal za nedostatku vzduchu a následně procházel vrstvou žhoucího dřevěného uhlí.
U zplynovacího vařiče také prochází vytvářený dřevoplyn žhavou vrstvou, ale tam je toho docíleno tím, že palivo odhořívá shora dolů. Protože se palivo spodem nedá přidávat a ani horem odebírat popel, pracuje pouze s pevně danou náplní, která určuje i dobu hoření.
Pro nepřetržitý provoz s průběžným přikládáním je se splněním této podmínky potíž v tom, že žhoucí vrstva je dole na roštu. Odtamtud se relativně snadno odstraňuje průběžně vznikající popel a shora se vlastní vahou přisouvá další palivo. Pro pyrolytické spalování je tedy nutné obrátit tok spalin tak, aby byl odsáván skrz rošt dolů a teprve potom obrácen nahoru do komína, kde vytváří potřebný tah. Ten je jednou z nevýhod, protože i při průměru 150 mm musí být zhruba trojnásobný, to je 30 Pa. Pro dvoukomorové spalování stačí při průměru 120 mm jenom 10 Pa.
U pyrolytického spalování se nespaluje dřevo, ale dřevoplyn, pro jehož spalování je vhodnější tryska, které se zde říká hořák. Pokud je dřevoplyn smíchán se správným množstvím vzduchu, což zajišťují trysky terciálního vzduchu, shoří v něm prakticky všechny spalitelné částice, protože teplota spalování se pohybuje kolem 1000^oC. Tato teplota je sice výhodná pro spalování, ale současně také velice tepelně namáhá všechny materiály, se kterými přichází do bezprostředního styku, což je právě hořák a dohořívací prostor. Na tyto komponenty jsou vhodné pouze žáruvzdorné oceli a keramika, které jediné snesou takové teploty bez poškození i dlouhodobě. Při jejich amatérské výrobě je nutné počítat s jejich nízkou životností a nutností častých výměn. U trysek terciálního vzduchu je situace o trochu lepší, protože ty jsou chlazené protékajícím vzduchem. Aby nedošlo k nedorozumění - terciálním vzduchem nazývám ten poslední, který se k hoření přidává a bývá většinou jako třetí. Někdy se vynechává sekundární vzduch a tento "můj terciální" se pak nazývá sekundárním.

Horak1.jpg

Na obrázku jsou běžně používané hořáky, na dalším obrázku je znázorněn vylepšený hořák EKEN, který má stěny dohořívacího prostoru chlazené terciálním vzduchem, který je tím zároveň předehříván.

Horak.jpg

O hořlavosti či nehořlavosti materiálů hovoří hasiči v tom smyslu, že hořlavé je naprosto všechno, že je to jenom otázka teploty - pokud je dostatečná, hoří beton úplně stejně snadno, jako třeba ocelové traverzy. To je poznámka hlavně pro ty, kdo si myslí, že stačí použít jenom železo nebo šamot.
Dokonalost pyrolytického spalování je vykoupena nutností splnit několik podmínek pro jeho správné fungování. O nutnosti správně dimenzovaného komína jsem se již zmiňoval. Některé kotle se spokojí i s "normálním" komínem, ovšem za cenu toho, že mají elektricky poháněný větrák, který tah podporuje. Další podmínkou je dokonale suché dřevo, to znamená takové, které bylo na vzduchu aspoň dva roky - a nebo je uměle vysušené na 20%ní vlhkost. Vyšší vlhkost dřeva prudce snižuje účinnost spalování a většinou je důvodem, proč někomu pyrolytický kotel nesplní jeho očekávání.
Pyrolytické spalování může probíhat pouze v kamnech, které jsou zahřáté na "provozní" teplotu - to znamená, že napřed je nutné je na tuto teplotu roztopit. V roztápěcím režimu pracují jako běžná jednokomorová kamna, to znamená, že pod rošt (pyrolytickou trysku - hořák) přichází primární vzduch, nad palivo sekundární vzduch a spaliny odcházejí horem skrz otevřenou "zkratovací" klapku přímo do komína.

Pyrokamna.jpg

Jakmile se vytvoří dostatečná vrstva žhoucího dřevěného uhlí a komín má dostatečný tah, tak je možné kamna naložit a uzavřít "zkratovací" klapku i přívod vzduchu, který proudil přes spodní komoru hořákem nahoru. Tím se tah komorou obrátí dolů, roztápěcí sekundární vzduch začne fungovat jako primární, kdy určuje množství žhavého jádra a tím i výkon kamen. Jinak je horní, spalovací či krakovací komora těsně uzavřená a stejně tak musí být uzavřená i spodní komora, ve které dochází k hoření plynu a obsahuje i popelník. Do hořáku proudí tryskami terciální vzduch, takže plyn pod hořákem hoří a obrací se přes dohořívací prostor nahoru do komína. Cestou ještě ohřívá horní krakovací komoru.

Pyrokamna1.jpg

Přiložené obrázky jsem s laskavým svolením autora "vykradl" z vynikající knížky Jana Navrátila "Domácí kutil a ... dřevoplyn", která je velice cenným zdrojem informací, rad a nápadů. Jako ostatně i další dvě knížky téhož autora "Domácí kutil a ... teplo domova" a "Domácí kutil a ... tepelné čerpadlo".
Pyrolýzní spalování dřeva má podle mého názoru, i přes svá úskalí, přece jen velkou budoucnost. Hořák EKEN naznačuje, jak se dá snížit tepelné namáhání hořáku na úroveň, stravitelnou i normálnějšími materiály. Vnitřní "komín" raketových kamen zase ukazuje, jak by se dal zvýšit tah běžného komína na potřebnou úroveň i bez přídavného ventilátoru - a určitou cestou by mohlo být i šikmé sklonění hořáku. Výrazným zlepšením by mohlo být i nucené dosoušení paliva, které by se mohlo realizovat třeba jako odvětrávaný přikládací předprostor.

Zatím mám za to, že jsem probral většinu známých způsobů spalování dřeva, takže teď bych byl rád, kdyby mě kdokoli může, tak doplnil nebo i opravil některé moje chyby. Také bych byl rád, kdybyste sem začali přidávat i konkrétní komerční nebo vlastní výrobky, jejich nákresy a fotky, jakož i vaše dobré nebo špatné zkušenosti s nimi. Existuje i značné množství "obojživelných" topidel - tím myslím na uhlí i dřevo. U těch nás v tomhle vlákně zajímají hlavně jejich vlastnosti při spalování dřeva. Za případnou spolupráci předem děkuji.

Zdravím - poota

[poota]

Vrátím se ještě k sice "primitivním", ale přece jenom docela zajímavým způsobům polootevřeného spalování dřeva.
Podíváme se na tzv. Dakotské ohniště, které je vhodná do rovinatého proschlého terénu s nedostatkem větších kamenů. Velice vtipným způsobem řeší umístění nádoby na třech malých kamenech, přičemž zajišťuje jak její umístění dostatečně vysoko nad plameny, tak i čisté hoření. Za značnou výhodu je považováno i to, že oheň nekouří, není z dálky příliš patrný a po dokončení topení lze ohniště i s popelem rychle, dokonale a beze stop zlikvidovat.
"Výroba" je jednoduchá - do země se vyhloubí díra o průměru přibližně 20 až 30cm a asi 30 až 40cm hluboká. Přesné rozměry závisí na použitém nářadí, dosavadních zkušenostech a rozměrech nádoby. Se strany vykutáme šikmý nebo zahnutý otvor ke dnu ohniště, kudy bude do ohniště proudit vzduch. Kolem ohniště rozmístíme tři kameny, na kterých bude později stát nádoba. Nehodláme-li vařit, můžeme kameny vynechat. Do ohniště dáme drobnější topivo, které zapálíme a dále přikládáme klacíky, které by se měly zhruba vejít do průměru ohniště. Díky vzdušníku hoří oheň čistě, po vyhasnutí stačí obě díry zahrnout vykutaným materiálem.

http://www.youtube.com/watch?feature=en ... XDlSjZ5fgQ

Zdravím - poota

[poota]

Vzhledem k tomu, že mne přenosný vařič, který jsem předváděl na podzimním srazu, příliš neuspokojil, rozhodl jsem se vytvořit prakticky další, pokud možno dokonalejší variantu. Při konstrukci jsem využil zkušeností s první verzí, a to jak pozitivních, tak hlavně těch negativních.
Cílem další varianty není jenom možnost "uvařit vodu", ale vařit třeba i trvale pro rodinu, a to pokud možno za všech podmínek. Těmi podmínkami mám na mysli získávání paliva. Zatím probírané systémy vyžadují každý trochu odlišné palivo, které v daných podmínkách nemusí být vždycky k dispozici.
Například zplynovací režim vyžaduje palivo drobné, tedy nakrátko nalámané klacíky, štěpky a nebo peletky, ovšem v každém případě suché - vlhké palivo hoří špatně až třeba i vůbec.
Hobo-systém stráví delší klacíky, které mohou být i mírně vlhké, ovšem za cenu kouření.
Dřívkáč si poradí i s palivem mokrým, ale za cenu stálého intenzivního přívodu primárního vzduchu, který se "ručně" relizuje dost obtížně a zaměstná jednu pracovní sílu.
Raketový systém vyžaduje palivo ve formě tenkých polínek nebo silnějších nepříliš křivých klacíků.
Přihlédnout se musí i k tomu, že zplynovací režim je dávkový, to znamená kamna se před zapálením naplní a hoří jen do shoření náplně, to je asi půl až třičtvrtě hodiny. To na uvaření může stačit, ale taky nemusí. Raketový a Hobo-systém pracují s postupným přikládáním, takže mohou hořet libovolně dlouho, ovšem za cenu průběžného přikládání.
Z poněkud dlouhého úvodu by mělo vyplynout, že kamny na jediný způsob spalování není možné vyhovět všem požadavkům, takže další varianta bude umožňovat všechny tři zmiňované způsoby spalování. Systém dřívkáče nezavrhuji, ale pro jeho nárok na trvalou elektrickou nebo lidskou energii ho považuji za nepříliš praktický, takže je jím možné krátkodobě podpořit Hobo-systém třeba v režimu roztápění vlhčího paliva.
Rozdíly v konstrukci.
Systém tří překlápěcích noh se osvědčil jak z hlediska skladnosti, tak i stability, takže s určitou modifikací zůstane zachován.
Rošt bude umístěn poněkud výš a přibyde regulace primárního vzduchu, která je potřebná zejména pro zplynovací režim.
Řešení terciálního vzduchu zůstává zachováno s drobnými nepříliš podstatnými změnami.
Pro raketový systém je zvolena svislá přikládací šachta, která by měla podstatně prodloužit interval přikládání a zároveň je zkoušena možnost regulace intenzity spalování v tomto režimu. K tomu je vytvořen popelník, usnadňující vybírání popela a zároveň i zapalování, a sloužící i jako regulační klapka primárního vzduchu.
Pro Hobo-režim jsou přidána přikládací dvířka v horní části dohořívacího prostoru, aby bylo možné oheň udržovat i při vaření v hrnci, na pánvi, plotýnce a nebo roštu.
Pro všechny režimy byl prodloužen dohořívací prostor, takže kamnáty jsou poněkud vyšší. S tím souvisí i pozměněné skládání noh, které již nejsou na konci zahnuté do pravého úhlu, takže se o zem opírají ve větší vzdálenosti.
Ještě chci připomenout, že se bude jednat o vaření "jednoplotýnkové", čemuž bude nutné podřídit i používané recepty tak, aby se jedno jídlo připravovalo pokud možno v jedné nádobě postupným přidáváním ingrediencí. Dobrým příkladem jsou třeba boršče, eintopfy, přesnídávkové polévky a "splašené" pánvičky. Předpokládám, že pro vaření na kamnátech bude po praktických zkušenostech vhodné vytvořit zvláštní kuchařku, nejlépe ve speciálním vlákně.
Tolik zatím stačí na to, aby bylo jasné, že projekt nezávislého vaření nebyl opuštěn, ale naopak se na něm intenzivně pracuje a na jarním srazu bude jasné, nakolik jsme pokročili.

Zdravím - poota