Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

Psychosomatická onemocnění.
Již Sokrates asi před 2400 lety prohlásil:“Neexistuje žádná choroba těla oddělená od duše“ a Platon, nejslavnější Sokratův žák, si postěžoval: „Největší chybou při léčení chorob je skutečnost, že existují lékaři těla a lékaři duše, protože ty dvě věci nelze od sebe oddělit.“ A stále ještě se na ně odděleně pohlíží, nyní máme specialisty pro každou jednotlivou část těla a tomu také odpovídají příslušné následky.
V případě, že jsme vůbec ochotni považovat psychosomatiku za možnou, hledáme vědecké důkazy. Není snad dostatečným důkazem, že zčervenáme, když jsme v rozpacích, a pláčeme, když jsme smutní, jásáme radostí nebo zbledneme leknutím? To nám pak srdce spadne do kalhot a na hlavě se nám ježí vlasy. To, co prožívá naše duše, zasáhne i tělo. Toto působení může být pozitivní nebo negativní, může nám přivodit nemoc a utrpení nebo přinést zdraví a štěstí.

Následky zablokované životní energie.

Podíváme-li se na průběh nějakého děje, poznáme, že každý čin začíná nejprve nějakou myšlenkou a představou. Díky myšlenkám a představám dochází potom k vegetativní přípravě těla – například ke zvýšení krevního tlaku, silnějšímu prokrvení nebo ke zrychlenému pulzu. Zároveň tělo reaguje zvýšenou nervovou aktivitou. To pak vede k aktivování příslušných svalů, které mají provést zamýšlený úkon.

Každý prožívá svou chorobu jinak.

1. Pokud je energie (zlost, agrese, sexualita, záměrné jednání) blokována v myšlení, vede to k bolestem hlavy z napětí, k poruchám spánku a duševním poruchám.
2. Je-li energie blokována na úrovni tělesných funkcí, dochází k vysokému krevnímu tlaku a nakonec k vegetativní dystonii.
3. Pokud je energie blokována na úrovni nervů, je následkem neuralgie trojklanného nervu, roztroušená skleróza nebo pásový opar, nervový tik nebo zánět sedacího nervu.
4. Je-li energie blokována v oblasti svalů, může to vést k onemocnění pohybového aparátu, jako je revma, dna, úraz nebo ochrnutí.

Jestliže je životní síla na určitém místě blokována a nepodaří se mi tuto blokádu odstranit, nutím život, aby mi uštědřil příslušnou lekci. Osud mě tak přiměje k tomu, abych udělal potřebný krok.

Osud je nejlepší terapeut, vyléčí nakonec každého a každý si může sám vybrat, jakým způsobem se chce poučit – zda cestou poznání nebo obvyklou cestou nemoci a utrpení, protože když nejsem ochoten poučit se z poznání, nutím osud, aby mi dal „doučování“.

Řečí symptomů mi tělo říká nejen to, že jsem sešel z cesty, ale i to, kde jsem vypadl z řádu a tím také, co je třeba dělat, aby byla harmonie znovu obnovena.

[hanka]

Veškeré životní okolnosti jsou odrazem mé podstaty a mohu je změnit pouze tím, že změním sám sebe. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo trvale neposlouchá, co nelze přeslechnout, se nemůže divit, když ho jednoho dne sluch a zrak opustí, protože nepracuje-li někdo sám na sobě, bude pracováno na něm.

Ego a duše mají skutečně rozdílná přání. Ego chce pohodlí, duše vývoj. Je to jen mé rozhodnutí, komu budu naslouchat. Neposlechnu-li své pravé Já, neuskutečním-li „vnitřní přání“, pak zrazuji své vlastní Já, „léčitele v sobě“, svého „vnitřního mistra“. V tom případě mi „vnitřní mistr“ pošle poselství a použije k tomu řeč symptomů.

Každá choroba může vzniknout jen tehdy, když mezi centrálou v mozku, která vydává příkazy, a orgáný nebo částmi těla, které těmto oblastem mozku podléhají, dojde k informační poruše nebo v extrémním případě dokonce k informačnímu výpadku, jelikož každý orgán nebo každá část těla je přímo spojená s určitou oblastí mozku a dostává odtud informace. Tato část mozku však má také na starosti zpracování a řešení určitých problémů a konfliktů. Je-li nějaká část mozku neustále zatěžována takovými konflikty, nemůže už podřízenou část těla nebo orgán správně řídit. Narušené nebo dokonce chybějící informace vedou proto k poruchám tohoto orgánu nebo této části těla a člověk onemocní.

Teprve tehdy, je-li konflikt odstraněn, může informace opět volně proudit, tělo se reguluje samo a symptom opět zmizí. Avšak vlivem informačního výpadku může dojít ke vzniku nevratných poškození. Zůstane-li konflikt neřešen, vznikne v příslušné oblasti mozku utkvělá představa, která člověka zaměstnává ve dne v noci. Přenost informací úplně a trvale zkolabuje. Nemoc se tak stává chronickou, tělo dává neustále signál, že došlo k poruše, a bolestivě se domáhá toho, aby byla tato porucha odstraněna.

Správná výživa.

Jestliže chce člověk svému tělu pomoci, je třeba s tím začít co nejdříve, protože jen tak si uchová po celý život kondici a zdraví. První na řadě je přitom strava.
Rozlišujeme tři úrovně, které by měly být, pokud to člověk myslí vážně, optimální.

1. Správná materiální potrava: To znamená nejíst nesprávné jídlo v nesprávnou dobu a v nesprávném vědomí, protože: Jídlo, které konzumujeme, nás bude soudit!
2. Správná psychická potrava: Nerozčilovat a nevztekat se, odstranit stres, strach a pocity viny a nezraňovat jeden druhého, ale vesele a klidně kráčet životem.
3. Správná duchovní potrava: Pozitivně myslet, mluvit a jednat, protože nač člověk své vědomí zaměří, tím se také stane. Stejně důležité je i číst, poslouchat a dívat se na správné věci.

Tímto postojem posilujete svůj psychický imunitní systém, a to je klíč k trvalému zdraví, protože každý je dnes tím, co si myslel včera, a bude zítra tím, co si myslí dnes.

[lajos]

Body 2. a 3. by mohli mít podporu všech nás znalých-uznalých, já jsem pro 100%. První bod je ošemetný, občas se rád nažeru čehokoliv, co mám rád, co mi chutná neb v čem zrovna chci hřešit, bývám také souzen, zatím ne tak přísně

[hanka]

... První bod je ošemetný, občas se rád nažeru čehokoliv, co mám rád, co mi chutná neb v čem zrovna chci hřešit, bývám také souzen, zatím ne tak přísně

To buď rád, jsi ještě mladý, to se teprve načítá !

[hanka]

Každý z nás je jedinečný.

Každý z nás je pánem obrovského vesmíru, vesmíru svého těla.
Každé tělo má přibližně sto bilionů buněk, každá buňka je galaxie sama pro sebe, skládající se z nesčetných atomů, každý atom se podobá sluneční soustavě se Sluncem uprostřed (atomovým jádrem) a planetami z protonů, elektronů a neutronů. A vy jste jediný myslitel v této obrovské říši. Jakoukoli vaši myšlenku předává vědomí okamžitě každé jednotlivé buňce a rozhoduje tak o zdraví a nemoci těla.
Snažte se, abyste v obrovské říši vašeho těla vládli jako moudrý panovník! Protože VY svůj osud zvládnete, VY ho musíte snášet a jen VY ho můžete změnit.

Dejme se dohromady.

Tělo nemůže onemocnět bez příčiny, je jen projekční plochou vědomí. Je jako promítací plátno, které samo nemůže vytvářet žádné obrazy.
Myšlenky jsou filmem a vědomí rozhoduje o tom, jaký film se právě promítá. Nemá smysl vyřezávat do promítacího plátna díry, když se člověku film nelíbí (operace) nebo promítací plátno neustále natírat bílou barvou (léčba symptomů).
Pokud člověk žije ve skutečném sebevědomí, nemůže tělo onemocnět, protože vznikají jen zdravé, dokonalé obrazy. Tělo svou nemocí signalizuje: Nejsi tím, kým skutečně jsi. Chybí ti především láska k sobě samému, k tvému pravému Já.

Choroby se mohou stát naším přítelem a pomocníkem, abychom znovu našli sami sebe a žili ve vědomí našeho pravého Já.
Proto by také nejhorší nemocí bylo, kdybychom už nemohli onemocnět, protože choroby nám poskytují informace, že jsme sešli z cesty a jak dalece jsme se z ní vzdálili. Nápravy by pak už nebyly možné.
Měli bychom být tedy vděčni za poselství našeho těla, využít šance a vrátit se okamžitě na správnou cestu a být stále více tím, kým skutečně jsme – komplexním vědomím.

[hanka]

Tři způsoby jak se vypořádat se symptomy.

Všechno, co je obsaženo v našem vědomí, má svou obdobu v těle a obráceně a všechno je koneckonců jen symptomem. Ten, kdo například nechce pokračovat ve vztahu, má ho velmi rychle plné zuby, a tím i fyzický důvod k tomu, aby se k druhému nepřibližoval. Musíme si položit otázku, k čemu nás chce přimět právě tento symptom. Připíšeme nemoci nějaký smysl a pak ho poznáme.
Stejně jako radost můžeme navenek vyjádřit smíchem a smutek pláčem, může se útěk před problémy projevit také jako nízký nebo vysoký tlak. Strach může vést k úplnému ochromení, ale i k panickému útěku. O druhu projekční plochy opět rozhoduje náš individuální postoj k problému.

Každý extrém tedy svědčí o problému. Nesmělý člověk má s vejtahou jedno společné. Oběma chybí sebejistota a bezproblémovost se ocitá uprostřed extrémů.
Všechno je tedy jen symptomem a každý symptom je poselstvím, informací. Jakmile porozumíme jeho řeči, můžeme udělat to, co je nezbytné, a symptom zmizí. Symptom je náš přítel a pomocník, který nás buď donutí trpět, nebo v některých případech dokonce i zemřít, nebo nám pomůže vyrůst a uzrát, a tím dosáhnout určitého stupně poznání a svobody, který by bez krize nebyl možný.
Především však platí to, že musíme poselství o poruše rozumět. K tomu většinou dochází na třech stupních:

1. Podvědomé vypořádání
V této fázi cítíme zesilující nepříjemný pocit. Máme problémy sami se sebou. Pocity hledají výraz, a když ho nenajdou, zůstane pocit bezvýchodnosti. Pokud tento podvědomý proces nezvládneme, dojde k onemocnění.

2. Uvědomělé vypořádání
Symptomy nás nutí k uvědomělému vypořádání. Připadáme si nejprve jako oběti, jsme přesvědčení o tom, že jsme měli smůlu, až nakonec poznáme, že porucha není vnějším nepřítelem, nýbrž naším osobním přítelem a partnerem, který nám přichystal nějakou důležitou informaci. Jak to slovo samo napovídá, duchovní obsah nabyl formy. Uvědomíme si, že je nesmyslné symptom potlačovat. Musíme ho pochopit a řídit se jím. K tomu patří objevit sám sebe, odhalit to, co bylo dosud skryto, vypořádat se sami se sebou.

3. Názor
Toto vypořádání vede vždy k většímu poznání sebe sama a ke vzniku nových názorů. Poznáváme, co je třeba dělat, a v souladu s tím změníme náš postoj a životní zvyklosti. Choroba vedla k tomu, že teď trochu lépe rozumíme životu, symptom je už tedy zbytečný. Nemocí jsme totiž uzráli.

[hanka]

CESTA K UZDRAVENÍ – BUĎ SÁM SEBOU!

Každá choroba, každé neštěstí je vždy známkou toho, že nejsme sami sebou. Zvykli jsme si chovat se tak, abychom měli úspěch, abychom došli uznání a aby nás ostatní měli rádi. Jsme takoví, jací jsme, protože nás druzí chtějí takovými mít, a výsledek nazýváme hrdě „naše osobnost“. Přitom v hloubi duše cítíme, že něco není v pořádku, necítíme se dobře, jsme nespokojení, nenaplnění, ačkoli máme zdánlivě úspěch. Naše duše je smutná, protože ji nutíme do určitého vzoru, programu, role a naučených způsobů chování, které k nám ve skutečnosti vůbec nepatří.
Takovým způsobem znásilňujeme sami sebe a divíme se, proč jsme nemocní a nešťastní. Naše duše však kráčí vedle nás, aby žila sama, neboť jejím posláním je být sama sebou. Je načase, abychom si konečně začali projevovat úctu, pozornost a lásku, jakou si zasluhujeme.

Nemoc je známkou ztracené jednoty. Dokud jí nedosáhneme, potřebujeme nemoc jako poselství. Přitom každý prožívá svou chorobu jinak.
Materialista vnímá své onemocnění jako nesmyslné a tělo jako něco, co mu kazí zábavu a s čím může mít buď štěstí, nebo smůlu.
Věřící člověk označí svou chorobu jako následek přestoupení náboženských zákazů a prosí za uzdravení.
Ezoterik bude mít tendenci vidět své onemocnění jako působení zákonů karmy.
Vzdělanec vidí chorobu jako přirozený následek bakteriální nebo virové infekce.
Duchovně zralý člověk však rozezná nemoc jako účinek, který vychází z příslušné příčiny. Je mu jasné, že nemá smysl odstranit jen účinek, tedy symptom, ale že symptom zmizí sám, když se zjistí a odstraní příčina. Ví, že jeho vědomí zná vlastní tělo do nejmenších podrobností a ptá se záměrně své intuice na radu.

Mnoho lidí neví, co by měli pro sebe udělat. Přitom je nejlepší udělat vždy to nejjednodušší.
Kdyby lidé s nadváhou méně jedli, pijáci méně pili, kuřáci přestali kouřit, lenoši se trochu více pohybovali, pozitivně mysleli, četli dobré knihy a dívali se na krásné věci, mohli bychom zachránit víc životů a odstranit víc nemocí, než se všemi drahými postupy dnešní medicíny!

Pokud se tedy máme uzdravit a zůstat zdraví a přejeme si, abychom dostali nové tělo za naše staré, musíme nejdříve vypudit z našeho vědomí všechny myšlenky na nemoc a stáří.
Klíč k radosti ze života není mládí, protože mládí je zároveň nedostatkem zkušeností, který by se asi nikdo nechtěl opravdu vzdát. Skutečným klíčem k radosti ze života je vitalita, a ta není vázána na určité stáří.
Všichni chtějí zestárnout, ale starý nechce být nikdo. Smyslem života určitě není být co nejstarší a přitom nemocný a nešťastný, protože většina lidí dnes nežije déle, jsou jen déle nemocní.

[1220]

Co je smyslem života ?
Uhašení žízně po životě a návrat do jednotnosti, která obsahuje :
VŠE -NIC
Dnes už se to ví.
Udělat to ale to už je jiná kapitola.
Existencionalista samozřejmě pozve Cocholouška a pak se tomu diví pospolu s většinou davu.
Někteří vezmou do ruky kameny ..........
Někteří o tom ale nemluví a odejdou.Byli zde a odešli.
Pak jsou i zde a zárověň jinde ...........jako naše inspirace k lepšímu........
Tělo však nemají a na klávesku psát nemohou.
Co ale mohou je psát přímo do našich srdcí.
K.

[jarda ovčák]

Smysl života je přeci naprosto jasnej a souvisí se všema patálioema života lidského.... Bejt šťastnej....
Všechno ostatní je irelevantní. Pokud je člověk naplněn štěstím, může jej předávat dál potřebným i svým potomkům a v lásku změnit.... Nešťastný, nebo ještě hůře latentně bezemoční mlok nedokáže ani milovat, ani štěstí rozdávat....
Souvisí to hodně s našimi předky....
Pokud měli více potomků, NEDOKÁZALI předat v potřebném množství i kvalitě potomkům schopnost milovat a umění lásky a štěstí.Pak nebylo z čeho brát a každá generace chudla a ubývala na lásce a štěstí.
Z nás se mnohdy stali bezemoční salamandři,kteří si bojí prdnout, aby nebyli souzeni. Máme strach milovat, abychom nebyli divní a nevymykali se průměru.
Bojíme se křičet radostí, abychom nebyli pro blázny... Máme strach gumovat autem, abychom nepřišli o vzorek, jezdit na motorce po zadním, abychom neupadli, milovat, abychom nezahořkli.....
Je to o štěstí a hlavně o strachu. Myslím že už to psal karel.
Strach a láska, to bude meslím alfou a omegou mnohého, zejména psychosomatických obtíží. Tahle to vidím já.
Ale meslím, že se vopakuju....

[1220]

Určitě to tak lze i vzít, pokud si nebudeme plést sebeuspokojení s roztažeností, apod.
Vůbec to má moc odboček.
Čistá radost jen ze sebevyjádření nikdy na úkor ostatních , apod, ne že by nebyla možná .......
Boj za kvalitní zabezpečení potomků dělá z lidí omezená zvířata a potomci to láskyplně kopírují, třeba......
No třeba taky ne ve vyjímečných případech.
Jedno pojetí archetypů psal někde Slávek , na druhý nedosáhnem , na to beze strachu, ????
Taky se opakuju
Střed bytosti je středem i ostatních bytostí, to je tzv zlatá cesta středu , kde se lidi potkají když můžou.


a dost

K.

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

Chlapci uznávam , pekne Vám to píše . Enem že čo s takého šťastia alebo lásky alebo pravdy alebo.zdravia alebo.. , keď nie je založené(á) na úprimnosti može vzeiduti ? Šťastie ? Láska ? Pravda ? Zdravie ?... ? Poznáte krom seba vo svojom okolí niekoho kto je k sebe úprimný ? Ste si istý že i Vy sami ste k sebe samotnému naozaj úprimný ? Ak ano , máte šťastie , máte lásku , máte pravdu , máte zdravie , máte... . Ak nie , máte len "film" ktorí sa nie vždy točí len podla vášho "scenára" . Takže tak chlapci o tom to všetko je - o úprimnosti . Animal

[1220]

Mimo téma (offtopic)

Ak nie , máte len "film" ktorí sa nie vždy točí len podla vášho "scenára" . Takže tak chlapci , tak sa veci majú . O tom to je . Animal

pokusím se navázat :
Scénář ale jedinec sám o sobě může vůbec napsat ?
Není náhodou pošetilostí, aby věci kolem mně byli pouze jak chci mít ?
Někde v tomto vláknu jsem dával odkaz na "blíženecké" vlastnosti" možná je to nepřehledné ?

Pokud zde je myšleno upřímností i zpytování vlastního svědomí směrem ke "tvorbě filmu", pak bychom si doufám rozumět mohli.
Byly na to různé názvy, Sokrates to uměřeností nazýval.
Já osobně si myslím, že nikdy není hotovo a moooc často to zcela osobní nenasytné malé já, vstoupí do člověka a hatí světlé předpoklady i touhy, a jěště ke všemu se nenechá snadno nachytat, a schová se za "péči, starostlivost" apod.
Podívat se co jsem napáchal je to netěžší. , ale NEZBYTNÉ
jenže BRÝLE MÁMENÍ nosíme bez vyjímky

Zdarec




K.

[lajos]

Mimo téma (offtopic)

Chlapci uznávam , pekne Vám to píše . Enem že čo s takého šťastia alebo lásky alebo pravdy alebo.zdravia alebo.. , keď nie je založené(á) na úprimnosti može vzeiduti ? Šťastie ? Láska ? Pravda ? Zdravie ?... ? Poznáte krom seba vo svojom okolí niekoho kto je k sebe úprimný ? Ste si istý že i Vy sami ste k sebe samotnému naozaj úprimný ? Ak ano , máte šťastie , máte lásku , máte pravdu , máte zdravie , máte... . Ak nie , máte len "film" ktorí sa nie vždy točí len podla vášho "scenára" . Takže tak chlapci o tom to všetko je - o úprimnosti . Animal

No jasně, třeba i já vedu takový vnitřní dialog, nejdříve sám sobě nakecám, nalžu jak jsem šťastný a spokojený a vzápětí si vynadám proč si nepřiznám pravdu. Takhle to myslíš? Nebo že by bylo lepší z toho udělat rovnou monolog a nic si nenalhávat?
Podle sebe, soudím tebe?

[jarda ovčák]

Může být člověk, co si štěstí nalhává šťastný?? Může si někdo štěstí nalhávat?? co by z toho pro lásku boží měl??
Buďto jsem a nebo ne...
A je úplně ukradený, jak toho dosáhnu....teda, nesmí to bejt na úkor druhejch, to je jasný.teda spíše to nesmí být příčinou neštěstí druhého. Ale i tenhle fakt je diskutabilní... Každej ouřada, obchodník žije z druhých.... Každej kdo vyrábí musí prodat jinému... I kněz žije z druhých... Tudy cesta nevede. Jenže, existenc nemá s láskou a štěstím vůbec nic společnýho.... Navíc je vše relativní.
Takže zbývá moje teze.... Je úplně buřt, jak jsi toho dosáhl, ale buď šťastnej....Je to jediná šance, jak se nepohřbít.
Jasně, animal má pravdu, máme tendenci si nalhávat, že v zrcadle vypadáme dobře, že nejsme tak pitomí, jak se o nás tvrdí a vůbec mnoho věcí.... ale štěstí.... Vždyť si za to moc nekoupíš, každýmu to může bejt ukradený a v kurzu to taky nebude...Navíc to je intimní vnitřní pocit, o němž se ostatní mohou pouze dohadovat..A myslím, že to ani moc dobře nepůjde, tvářit se vesele a hýřit vtipem,rozdávat dobrej pocit či lásku , když jsi chodící deprese....To by byla schýza jak řemen.
To fakt nevím.

[hanka]

Jsem přesvědčena, že člověk, který k sobě není upřímný, nemůže být ani šťastný, i kdyby si stokrát namlouval, že šťastný je. V tom lepším případě bude mít podvědomě nepříjemný pocit (kontrolka), který ho usvědčí z neupřímnosti k sobě samému. Jestli bude trvat na svém sebenalhávání (odpojí kontrolku), dříve nebo později mu to dá duše pocítit i na těle a přinutí ho tak, aby si to uvědomil.... Bez upřímnosti k sobě samému se člověk nemůže přijmout takový, jaký je, mít se rád, vážit si sám sebe - tím pádem nemůže mít upřímně rád ani jiného člověka..... Má v sobě nesoulad, proto nemůže být ani zdravý. Může si dokonce nějakou dobu i nalhávat, že není nemocný - ale jak dlouho (než se zadře motor)?
Onemocnět může nejen on sám - onemocnět mohou také vztahy - partnerské, manželské, pracovní atd.