Zdravím přátelé,
chtěl bych vám všem poděkovat za názory a vzkazy, všechny jsem si několikrát přečetl. Cítil jsem z toho upřímnou touhu pomoci mně a bylo to pro mne do jisté míry povzbuzením, i když se v tom topím asi až příliš hluboko a nemám už sil se
z toho dna dostat na povrch a v klidu tam setrvat. Děkuji Slávkovi, který se obtěžoval číst i mé příspěvky v angličtině a jako první zareagoval, a také Hance za reakce a za návrh na možnou cestu řešení, ale rovněž všem ostatním.
Omlouvám se, že jsem se neozval dříve, ale měl jsem nějaké povinnosti, které skončily naprosto katastrofálně a to z důvodu již zmíněných stávů. Také vždy než něco napíšu, tak trochu bojuji sám se sebou, protože nejsem zvyklí takhle
veřejně věci řešit. Nejsem na tom ted hůř ani lépe než předtím, ale jen v jiné sféře a to v závislosti na nových "informacích". Volal jsem té herbalistce do USA (
www.herbcorner.net) a problém přetrval nadále, akorát změnil původce.
S dovolením se nejprve pokusím zareagovat na některé věci, které jste mi napsali. Z těch, které tu na mou adresu zazněly byly asi nejzajímavější poznámky od Hanky a od Slávka. Hanka se ptala, jak jsem se mohl dostat do tak špatného
stavu pouze vlivem názoru lidí na internetu a nakonec to interpretovala jako sugestibilitu v důsledku emocí vzniklých kvůli mému onemocnění a Slávek poznamenal něco ve smyslu, že kterého experta si zvolím, tak toho píseń budu zpívat
a z toho pramenící možnost konfliktu, pokud je můj postoj v nesouladu s domnělým expertem.
Původně jsem měl napsaný dlouhý příspěvěk, kde jsem se to snažil celé podrobně vysvětlit, ale nakonec jsem ho smazal a napsal krátkou verzi.
Co se týče mojí psychiky, tak v této oblasti jsem na tom byl dobře a těsně před tou událostí celkově možná nejlépe za poslední dva roky. Měl jsem vytvořené lečebné protokoly a navíc se objevily i nové příležitosti v profesním životě,
takže pokud sugestibilita zafugovala, tak pouze na úrovni léčebných protokolů. Ta další otázka je trochu komplikovanější na odpověd, protože vyžaduje deskripci vnitřní části prožívání a tvoření mého já. Těžko se to popisuje a možná ještě
težší to bylo na pochopení. Realita je taková, že za normálního stavu se nacházím v neustálém procesu vnitřního seberozvoje a to především na úrovni paměti a na to navazujících i dalších věcí jako jsou představivost, kritické myšlení
atp. Ten proces myslím není nutné nijak popisovat, jak se sebou pracuji není důležitě. Veškerá moje duševní činnost je tvořena "mnou" ze vnitř (hlava jakoby neexistovala), horní polovinou těla/břichem, formou vnitřní vizualizace a pokud
je nějak zapojena hlava, tak funguje jen jako jakýsi aktivátor. Je to jako, když skladatel hudby neustále vnitřně hledá nějakou melodii, tak v mém případě je to obdoba, ale na úrovni oblasti paměti a z toho celého procesu duševní energie
je následně formováno myšlení. Tento proces je také poměrně jemný a naneštestí více náchylný k takovémuto narušení. To jen k té poznámce o skřípnutí hlavy do dveří, vše bylo/je zasazeno mnohem hlouběji.
Slávek měl pravdu s "hudláním té písně", ale spíš než hudlání je to o neschopnosti zbavit se té písně. Člověk se svázal s konkrétním léčebným protokolem, který považoval za nejlepší, a proto jediný pravý, i když zde je to trochu
diskutabilní, protože nebylo v mých silách jednotlivé léčebné programy reálně porovnat. Taková důležitá věc se stala moji součástí, zakonponovala se do vnitř, potažmo do myšlení, protože tím člověk žil a byl tomu vydán na pospas.
Nedokázal jsem od té informace abstrahovat, protože ten koncept byl ve mně jako celek a kdyby se to týkalo čehokoliv jiného, jakýchkoliv fyzických příznaků jenom ne myšlení atd., tak bych to pustil jednoduše z hlavy. Ta myšlenka té vazby
játra->pamet etc., působila na můj vnitřní rozvoj a duševní činnost velmi destruktivně, ne proto že bych ji věřil, ale proto, že jsem ji nemohl vytlačit. Zjednodušeně lze ten vnitřní neklid poukázat na příkladu - kdy jste nuceni zůstat s
někým, kdo vás v minulosti nějak zradil nebo podvedl. Je to pořád někde ve vnitř a působí to tíživě, destruktivně a disharmonicky v daném vztahu. Příklad není úplně vhodný, protože se to v něm reálně stalo, přitom v mém případě to mělo
jen teoretické obrysy, ale měl demostrovat to vnitřní napětí a hlavně jakým způsobem vlastně ten léčebný proces/koncept vnitřně chápu tj. na principu celku - vztahu.
.....................................................................................................................................................................
Jak jsem již psal, tak vaše vzkazy mně na čas celkem pomohly, ale situace se vůbec nelepšila a rozhodl jsem se, že to musím ze sebe nějak vyrvat, a proto musím zavolat té ...Zároven jsem si uvědomoval absurdnost celé situace, že visím na
prohlášení někoho cizího, kdo určitě není esencí vší mourdrosti, ale přes tu klec emocí a strachu jsem neviděl jinou cestu, jak se dostat. Příliš jsem od toho nečekal, doufal jsem, že se to snad nějak vyřeší a konečně budu zase zpátky,
ale na druhou stranu jsem se obával, že se problém přesune jinam pouze s pozměněnými vstupními informacemi, a tak se i stalo.V rozhovoru potvrdila, že hepatitida c vede k problémům s pamětí a ještě přidala jeden pojem
"think unclearly" (zhoršená schopnost myslet) a to v důsledku únavy plynoucí z tohoto onemocnění. Na to jsem ji odvětil, že nic takového nemám, i když únavu a občas i silnou pocituji, ale s opačným (tj. stimulujícím) účinkem a to vzhledem
k duševní činnosti, na což odvětila příkladem své nemoci (nevím přesně jaké, ale každopádně zcela odlišné, pouze operovala v tomto směru s funkcí únavy) a dále tvrdila, že nikoho takového nezná (nevím jestli hovořila
v tomto smyslu o únavě obecně nebo o únavě z hepatitidy c u svých klientů, případně kolika z nich).
Za prvé nevím, proč použila jako příklad sebe, nebot jsme evidentně zcela odlišní a navíc různí lidé vnímají různé věci jinak (např. někdo může čerpat duševní energii při běhu v lese, na mě to má naprosto opačný účinek) a za druhé i
onemocnění a z toho vyplívající pocit unavenosti jsou naprosto odlišné. Únava je také jenom pojem a jako všechny pojmy pouze vymezuje nejlblíže popis nějakého abstraktního stavu mezi ostaními stavy. Takže nakládat pouze s tímto pojmem
bez dalšího popisu může vést k dezinterpretaci jeho možných efektů.
Moje osobní zkušenost s tímto únavovým stavem vyplívajícím z hepatitidy c je odlišná než např. u chřipky, kde jde o těžký pocit a na člověka dolehne z vnějšku tíha a to nejenom na tělo, ale i na oblast hlavy. U únavy z hepatitidy c tohle
nezažívám. Únava nemá takový plný efekt a směřuje jakoby ven z těla, narozdíl od působení již zmíněné chřipky a nejedná se o takový tíživý pocit - Člověk je zčásti unavený a zčásti zaktivovaný. Fyzicky to není příjemný pocit a vede k
utlumení fyzické vitality a zvýšené touhy po odpočinku, ale duševně je to něco naprosto odlišného, a také se tento stav nezahrnuje oblast hlavy, ale zůstává pouze v těle. Jak bylo zminěno, tak při duševní činnosti používám především svůj
vnitřek a v tomto stavu únavy jsem prostě schopen více cítit sám sebe a jsem více izolovaný od vnějšího světa. Jinými slovy to moji duševní činnost spíše posiluje vnitřním puzením a větší schopností vnímat se. Když jsem ji tohle pověděl,
tak na to odvětila, že tak to nefunguje a že nikoho takového nezná.
.....................................................................................................................................................................
Tohle ta nejdůležitější část a důvod, proč to vlastně všechno píšu. Kdyby se zase někdo ptal, zda je to otázka víry/nevíry nebo schopnosti/neschopnosti vytvořit si na věci vlastní názor, tak napíšu 2 hlavní faktory, které mě táhnou
zpátky dolů.
a)Duševní stav - tenhle faktor je sice podřízený tomu následující, ale i tak nemá nepatrný vliv. Absolutní duševní vypětí po dobu dvou měsíců, kdy jsem měl strach přmemýšlet nebo vzpomenout si, který přinesl horečky a průjmy mě velmi
oslabil. Nyní je můj stav sice o trochu lepší než předtím, ale to jenom kvůli tomu, že jsem více vyprázněnější a stav je chroničtější. Ty projevy jsou podobné, jak jsem je popisoval dříve - blok normálně myslet, vnitřně žít a prožívat
věci, rozvíjet se. Výraz celkové osobnosti je na nule (bez chuti, bez barvy). Jak jste psali, tak jsem se pokoušel převzít jiné teorie, které jsem se pokoušel vykonstruovat, abych opustil danou destruktivní sféru, ale jsem už asi příliš
slabý, i když si myslím, že tudy vede ta jediná správná cesta. Vydržím to vždy ovšem tak maximálně 2 hodiny (jsou to ovšem takové polostavy), a pak zase spadnu kvůli té herbalistce zpátky. K tomu mi kromě nočního pocení i z toho všeho
stresu začaly hustě padat vlasy.
b)Herbalistka, únava, ostatní pacienti - tenhle faktor je rozhodující příčinou a nastal po rozhovoru s tou herbalistkou, kde můj rozbitý celek se chytil jiného vlaku a jede na té cestě dál. Šilené je, že kdyby to nechala být a odpověděla
na to, co má a nevymýšlela žádné další varianty, tak bych byl dnes úplně a zcela zdráv. Takhle mám pocit, že to nikdy nepřetluču. Je to někde vzadu, jako bych někomu něco provedl a vždycky, když už je skoro dobře, tak se ten
pocit/myšlenka objeví a pokračuje návrat zpátky, a tak pořád dokola, že jsem to snad i nějak vnitřně vzdal. Člověk je čím dál více od sebe a slabší. Chtělo by to opravdu nějakou silnou a dobrou teorii, které bych se mohl držet. Vždycky,
když se pokouším vrátit zpátky do sebe, tak se jakoby zobrazí ten pocit z ní a to co říkala. Nevím ,kde se vzal ve mně ten její silný vliv, jakože má spoustu informací např. od svých klientů a pomáhá lidem a já tím pádem jsem špatný nebo
je něco se mnou špatně. Na úrovni odborné erudovanosti ale klesla, protože ten protokol není její a např. na léčbu lichen planus vůbec nevěděla, jak to léčit. Není to tak, že bych chtěl, aby moje názory konvenovaly s tou herbalistkou
já bych se toho všeho chtěl nadobro zbavit.
A tady je merito věci nová vazba únava->pamět atd. Zajímavé je, že ted při těch stresech vůbec únavu nikdy nemívám, ale jakmile jsem na chvíly psychicky skoro v pohodě, tak se jakoby únava dostaví. Herbalistka tvrdila, že při tom stavu
se člověku zhoršuje pamět a myšlení atd. já jsem jí říkal, že to mám naprosto obráceně a naopak to funguje snad i lépe než za normálního stavu. Na to tvrdila, že takový nikdo není. Už jsem psal, že je to pro mě trochu specifický stav,
který zůstáva jakoby jen v těle. Člověk je sice fyzicky unavený, ale tím pocit i více abstrahuje od okolí, více se vnímá a je schopen se dostat víc do sebe. Jakobych z toho čerpal pro duševní činnost energii. z toho vznil další konflikt,
který má dvě úrovně. První je ta, kde se cítím bytostně špatně, prtože to celé prožívám a transformuji ji takto, zatímco všichni a herbalistka, jsou na tom v tomhle ohledu bídně. Ta druhá je, že jsem tomu věřil. Tedy ne, že bych věřil,
že přímo únava z hepatitidy c zlepšuje pamet, ale že je to prostě přirozené, že ji člověk může touto cestoutento stav pocitovat a užívat. Byl to silný vnitřní pocit a přišel mi i logický. Tím, že proti mně postavila zástupy lidí mně to
hodně narušuje a jsem na okraji jako někdo špatný, kdo to takhle prožívá a oproti tomu zástupy "dobrých" lidí, kteří to mají obráceně. Když se tady naposledy zminíli ti spisovatelé, skladatelé atd., tak ti neměli většinou skvělé zdraví
nebo duševní rovnováhu. Myslím si, že by na otázku o stresu nebo třeba jiném druhu vypětí kontrovala, že to též takto zhoršuje tyto stavy. Ale kolik z nich na to bylo v tomto směru bídně psychicky i fyzicky. Záleží, jak to ten dotyčný
vnitřně zpracuje a využije. Za normálních okolností bych to nijak neřešil, bral jsem to tak trochu jako fakt, který lze logicky zdůvodnit, ale jsem, kde jsem být nechtěl zpátky v tom kolotoči. Jenom se duševně umrtvuju a vyprazdnuju, k
tomu mi padají vlasy a nevím jak z toho ven než bude pozdě.