Zkusím si trošku zašťourat do vžitých představ o zemském magnetizmu, tedy do přesvědčení, že někde uprostřed země je velikánský magnet, který má "nahoře" severní pól a "dole" pól jižní, o čemž se každý může přesvědčit kompasem.
Takže proč do toho chci rýpat a nenechat to s pokojem?
Inu občas se drontům přiházívá, že je cos napadne ...
Že se moje představa o magnetizmu poněkud liší od té oficiální a celkem snadno pochopitelné, je už dostatečně známo, stejně jako to, že si často myslím, že věci mohou být i jinak, než se tvrdívá - čímž je snad i naznačeno, proč.
Jakýsi LaPoint stvořil "cosi", co nazval MaCor, což je zkratka pro Magnetické Jádro. Toto jeho udělátko se skládá ze dvou miskovitých magnetů, navzájem opačně polarizovaných, které mají jeden pól na okraji misky a opačný pól na stěnách otvoru ve dně té misky. Oba tyto magnety jsou "kousek" od sebe a jsou proti sobě nasměrovány těmi dny oněch misek, takže celek připomíná přesýpací hodiny
Na svých videích tento David LaPoint ukazuje některé velice zajímavé vlastnosti tohoto svého udělátka. Tedy především je docela zajímavé, že obě magnetická pole se složí do jakéhosi pole společného, které se navenek jeví podobně, jako pole prostého tyčového magnetu, což dokazuje i tím, že od jednoho vnějšího pólu k druhému jede kompasovou střelkou po siločáře - a ta se chová úplně stejně, jako kdyby se jednalo o pole jediné(!). Ostatně i můj soukromý MaCor se projevuje úplně stejně. Čímž jemně naznačuji, že pro mně důkaz jediného magnetického pole naší milé Zeměkoule není příliš přesvědčivý.
Další věc, kterou David předvádí, je chování předmětů a také částic v rovině styku obou magnetických "polopolí", tedy v jakémsi "rovníkovém disku". Toto chování je jiné v jeho středu, kde při vzájemném pohybu dochází k interakci magnetického pole se strukturou dotyčných částic (např. plasma a transmutace), a jiné ve zbývající ploše disku, kde dochází spíš k jejich rozmisťování v závislosti na jejich gravitačních a magnetických potenciálech. Kromě ocelových kuliček reprezentujících pevné objekty předvádí i chování "elektronů" v tomto poli, přičemž dociluje obdobných efektů, jaké jsou ke spatření v blízkém i vzdáleném kosmu.
Je tedy nasnadě, že nejspíš i tam existují obdobně tvarovaná magnetická pole, ovšem vytvářená či tvarovaná něčím jiným, než pevnými magnety jako v MaCoru. Takovýmito poli jsou tedy tvořené nejspíš všechny prvky Vesmíru od galaxií, sluncí a planet, zřejmě až po jednotlivé atomy.
Tímto způsobem (rotace tekutého jádra) by byl i vysvětlitelný Slávkem kdesi projevený názor, že původně malá a "suchá" zeměkoulička se začala zvětšovat a "vyrábět" vodík, uhlík, vodu a zřejmě i rozličné další věci, kterými se její objem stále dál zvětšuje. Souš (původní Pangea) se roztrhala a do vznikajících mezer stekla voda. Pokud je to opravdu tak, tak se Zeměkoule pořád ještě zvětšuje a vody stále přibývá. Tato teorie je značně nezvyklá a stoupání hladiny moří se tendenčně vysvětluje globálním oteplováním a táním polárních ledů.
Abych se ale ještě vrátil k magnetizmu - výše naznačeným je pro mě víc než pravděpodobnou možnost, že existuje "základní magnetické pole", které je bez "vnějšího" zásahu něčeho jiného quazineutrální, to znamená, že se navenek nijak neprojevuje. Porušením rovnováhy protichůdných sil tohoto pole vznikne nerovnováha, která se projevuje jako magnetizmus či magneticky aktivní pole. Pro nás je běžné vytváření této nerovnováhy prostřednictvím pevné hmoty, které říkáme magnet. Příroda dokáže vytvářet magneticky aktivní pole nějak jinak, bez "pevné hmoty" - snad gravitací nebo něčím jiným. Ovšem na rozdíl od nás dokáže svá vytvořená aktivní magnetická pole ještě také tvarovat a nejspíš i jejich tvar v závislosti na "něčem" i měnit.
Svoje názory nemám nijak ověřené, takže je nikomu nevnucuji
Zdravím - poota
....těší se m11 
