Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[Jayo]

Vím, že děťátko cítí všechno, ale to by muselo prožívat hodně silné negativní vlivy, aby se narodilo poškozené právě z tohoto důvodu. Osobně o tomto důvodu vzniku ekzému u miminek pochybuji. Ekzém je nemoc na úrovni vylučování škodlivin z těla, co by takhle vylučovalo? .

Ked je telo matky zaplavene toxinmi, cast ich preda aj dietatu. Ked telu matky chybaju omega-3 mastne kyseliny, budu chybat aj dietatu, a podobne... Jasne, ze telo matky sa snazi so vsetkych sil zabranit tomu, aby tam tie toxiny prenikali, ale aj telo ma svoje limity, hlavne ked matka robi vsetko preto, aby organizmus vychylovala z rovnovahy. Cim vitalnejsi organizmus, tym vitalnejsie potomstvo prinesie, tak to je, ale to co sa deje dnes je proste vybrakovanie zdravia nasich predkov, a 20rocni ludia dnes mavaju problemy 50tnikov z minulej generacie.

[lena]

co nasi rodice dostali od rodicu to davaji dale, nekdy treba v zeslable forme, ale opakuje se to, nekdy pres vice generaci.

musime se take podivat, co zazili nasi rodice, nebo jejich rodice,(je to dlouha cesta nasich predku), rozpozname-li celkovy system nasi cele rodiny, je to opravdu nekdy velmi smutne, ale zajimave a pochopime
pote mame jiny pristup, nemusime je milovat, ale akceptovat, vazit si je, takovy jaci jsou, toto se da dobre pozorovat v konstelaci rodiny - pochopime vlastni system rodiny, ve ktere jsme vyrustali

stejna energie pritahuje stejnou, proto volime nase potencielni partnery, partnerky podobne, nevidime to hned kdyz se s nekym seznamime (jsme jakoby v urcitem druhu neurozy, nazyva se to zamilovanost), po delsi dobe najednou vidime mnoho chyb, je to stav probuzeni a vidime veci realne, pote zde hraji city, deti, finance atd. velkou roli



je lehke odsuzovat nekoho, kdyz nevime v jakych podminkach nekdo vyrustal, ne kazdy dostane od prirodu silu se jinak zorientovat, ci svuj vlastni zivot zlepsit, nekdo potrebuje pomoc nekdo je sobestacny.

kdo pomoc nedostane nebo ji nepochopi ma smulu, skonci na nervovem oddeleni nebo v jine tride

proto mame take urcite druhy nemoci, kterych se nemuzeme zbavit, po konstelace rodiny se nas stav o hodne procent zlepsi!!!!!

[NAVAR]

Zravím
Jedna technická...
Co mimina a nemoci z kterými se už narodí....třeba exemy a pod...

Dogmatik by řekl že je to genetické a nebo vlivem zatížení v prenatálním vývoji.
Lazarev by řekl že je to karmická zátěž z minula, jak pro dítě tak třeba i rodiče.
No a tak si vyber
Pak otázka co léčí a léčit a jak, někdy pomůže i změněný postoj k životu.

[Hmm...]

...ne kazdy dostane od prirodu silu se jinak zorientovat, ci svuj vlastni zivot zlepsit, nekdo potrebuje pomoc nekdo je sobestacny...

Ak sa raz začneš riadiť tým kolko máš fyzicky žalúdkov a to jak na fyzickéj tak i na psychicky úrovni , verím tomu že i Ty prídeš na to , že tato tvoja veta je jedeným z ďalších velmi oblúbených ludských ,,alibi" pred zodpovednostou za seba samého (a s tým súvisiacou rodinou) . P.

[NAVAR]

Antidepresiva
Antidepresiva berou lidé, kteří mají pocit nenaplnění, kteří uvnitř cítí prázdnotu, či tíhu, nicotu.
...

Dovolím si jenom jednu malou reakci na antidepresiva.
Tzv. depresáků je čím dál více a hlavně u mladých lidí. Je to tím že jsou "nenaplnění" a naopak nejsou naplněny jejich očekávání, čemuž se ani nejde divit, když dnešní společnost jim vtlouká do hlavy jakési mysteriózní supervzory.
Jinak na deprese je dbré homeopatikum aurum metallicum, to pomůže hodně , ze zbytku už se člověk musí vytáhnout sám.

[hanka]

Doposud jsem se v předchozích článcích zabývala určováním psychické příčiny nemocí u dospělých. Takže je na čase se také zaměřit na nemoci u dětí.
Je určování psychické příčiny dětských nemocí stejné jako u nemocí dospělých?
Anebo to u dětí funguje jinak?
Na tyto otázky vám odpoví následující řádky.

Určení psychické příčiny u dětských nemocí I.

V předchozích článcích bylo napsáno, že příčina nemocí je ukryta v psychice člověka a že nemoc vždy spouští chybné, tedy nesprávné myšlenky a pocity. A že pokud tyto myšlenky a pocity člověk v sobě správným způsobem napraví, tak nemoc odchází a člověk se uzdraví.

U dětí to funguje velmi podobně. I příčina jejich nemocí je ukryta v jejich psychice a také spočívá v jejich myšlenkách a pocitech, které když patřičně odbourají, tak se uzdraví.
Přesto se však dohledávání psychické příčiny dětských nemocí trochu liší od dohledávání příčin nemocí dospělých.
Důležitým vodítkem při dohledávání psychické příčiny nemocí u dětí jsou věkové kategorie, do kterých jsou děti zařazovány.

Věkové kategorie dětí podle vědců
Vědci rozdělují děti podle jejich věku do následujících kategorií:
• kojenec: od narození až do 1. roku
• batole: od 1. do 3. roku
• dítě předškolního: od 3. a 6. roku
• dítě školního věku: od 6. roku do cca 13-ti let (u dívek do 11-ti let)
• pubescent: v našich krajinách a ve střední Evropě: do 13 do 15 let, při čemž děvčata pravidelně dozrávají asi o 1 až 2 roky dříve než chlapci.
Jen pro zajímavost: např. jižní rasy zrají mnohem dříve, mezi 8. a 10. rokem (dívky hawajské, filipínské, na ostrovech Aleutských, u některých kmenů afrických), severské později (u Dánů v 16-ti až 17-ti letech, u mongolských Samojedů však již ve 12-ti až 13-ti letech).
• adolescent:od 16. do 18. roku dítěte
Tyto kategorie mají vystihovat určité mentální a tělesné dovednosti dítěte a jsou odvozovány především od dovršeného věku dítěte.

Věkové kategorie dětí podle závislosti dětí na rodičích

• fyzická závislost
• psychická závislost dětí na rodičích:
• finanční závislost
• materiální závislost

Fyzická závislost
Když se narodí miminko, tak se samo o sebe neumí postarat a je tedy zcela závislé na péči rodičů.
Miminko je odkázáno na to, zda ho rodiče nakrmí, obléknou, přebalí, umyjí, přenesou na určité místo apod.
Až postupem času se dítě učí ovládat svoje ručičky, nožičky, naučí se si dát dudlík do pusinky, samo se napít, najíst. Naučí se samo přesouvat z místa na místo a naučí se i dojít si samo na nočník, samo se obléknout apod.
Fyzická závislost na rodičích je tedy stav, kdy dítě si neumí samo obstarat svoje fyzické potřeby a je v tomto směru odkázané na pomoc rodičů.

Období fyzické závislosti končí, když dítě se umí samo postarat o své fyzické potřeby, kdy už si samo umí:
• najíst se a napít se - umí si i samo nalít pití do hrnečku, či si samo umí otevřít láhev, jogurt, umí si nakrájet chleba apod.
• chodit
• obléknout se - umí si zapnout knoflíky, zavázat tkaničky apod.
• přikrýt se peřinou
• umýt se
• pustit si vodu
• zamykat byt
• vyndat a nandat si kolo
• uklidit si pokojíček - umí vyluxovat, utřít prach
• apod

- příště pokračovní...

[hanka]

Určení psychické příčiny u dětských nemocí II.- pokračování.

Jak už bylo posledně řečeno, pro správné pochopení psychických příčin nemocí u dětí je nejprve důležité osvojit si věkové kategorie dětí, které jsou klíčové při nápravě pocitů a myšlenek dítěte, které způsobily danou nemoc.

Psychická závislost
Psychická závislost dětí na rodičích se projevuje tím, že dítě chce:
• od svých rodičů poradit
• trávit se svými rodiči co nejvíce času
• znát názory svých rodičů na ně (stojí o jejich kritiku, pochvalu, povzbuzení), na okolní svět, prostě na všechno.

Psychická závislost se projevuje otázkami týkající se všech oblastí života.
Jedny z prvních takovýchto otázek začínají slůvkem: "Proč?" a pokračuje to dalšími a dalšími otázkami, které jsou projevem zájmu o okolní svět.
Dítě je nejprve psychicky závislé na rodičích a právě proto se ptá:
• "Jak si mám zavázat tkaničky, jak mám postavit hrad, či nakreslit traktor nebo pejska?"
• "Jak mám říci kamarádovi, že mu nechci půjčit angličáka, protože mi ho posledně odřel?"
• "Co mám říci klukům, když chtějí plivat na ulici a já plivat nechci?"
• "Co mám říci holkám, když mne budou lanařit do cukrárny a já tam nechci, protože na to nemám peníze?"
• apod.
Nejhorší, čeho se rodič může dočkat, je to, že se jeho dítě neptá jeho, ale ptá se druhého rodiče, či souseda apod. Za tento stav vždy může ten rodič, kterého se dítě neptá. Může za to svým odtažitým chováním, které navenek vypadá jako netečnost, nezájem, odmítání apod.

Uvnitř takovýchto navenek takto odmítavě působících rodičů je to však jinak. Všichni tito rodiče vevnitř svádí boj s jedním následujících pocitů:
• s pocitem méněcennosti a z něho vyplývající plachostí - mám strach, že nejsem pro své děti kýžený příklad
• se strachem ze ztráty autority - když odpovím: "nevím", když uvidí, že neumím kreslit, zpívat, kotrmelec, kopat, běhat atd., tak mě už nebudou brát
• se strachem, aby nevypadal jako "chytrolín", tak raději mlčí - tento pocit má zejména ten rodič, kdo nemá rád suverény a tzv. brouky Pytlíky
• s nezvykem - neumí si povídat, protože si s nimi také nikdo nepovídal
• s pocitem trapnosti - připadám si trapný
• s pocitem nepotřebnosti - stejně mne tam nepotřebují, nestojí o mne, nemají o mne zájem
• s pocitem nadbytečnosti - děti si vystačí beze mne, jsem tam navíc, oni mají svoji partu
• s pocitem nezajímavosti - na mne není nic zajímavého, neumím nic zajímavého říci, ani udělat
• s pocitem slušnosti se nevtírat, nebýt vlezlým - počkám, až si mne děti zavolají
• atd.
Takovýto rodič mylně vyhodnocuje tyto situace, protože malé dítě stojí o svého rodiče, pokud vyvíjí alespoň nějaké úsilí být dobrým rodičem. A malé dítě přehlíží, zda rodič umí kreslit, zpívat, kopat, běhat apod. Pro takové dítě je důležité, že ten rodič to vůbec dělá, že to dělá pro něj a že to dělá s ním. O tento pocit tam jde.
Malému dítěti nepřipadá žádný rodič trapný, navíc, nadbytečný, nepotřebný, nezajímavý, vlezlý. Pro takové dítě dítě je totiž důležité, že jakoukoli aktivitu, co dělá, dělá se svým milovaným rodičem, který někdy i řekne: "Hele, tohle jsem ještě nikdy nedělal, takže se to nemusí povést.", nebo "Toto neznám, ale naučím se to." apod.
Pak, když přijde období psychické nezávislosti, již dítě nestojí o aktivity, otázky, zájem rodiče v takové míře, jako když bylo na rodičích psychicky závislé. A právě proto by rodič měl vytvořit pouto mezi ním a jeho dítětem a nepromarnit období, kdy to dítě ještě hodně stojí o jeho slova.
Pokud rodič totiž ta slova dítěti nedá, tak to dítě si skutečně odvykne od povídání si s tímto rodičem a pak už si k němu v budoucnosti bude velice obtížně hledat cestu.
Toto si může ověřit každý sám. Stačí si uvědomit a připomenout jediný fakt: to, nakolik si povídám já s tatínkem či maminkou, je podmíněno tím, nakolik si tatínek či maminka povídali se mnou, když jsem byl malým.
A pokud někdo dohledá, že si v současnosti moc s rodiči nepovídá nebo jenom povrchně, tak ať mu není smutno. Ještě vždy je čas to dát do pořádku a postupně si zvykat na to, že sám od sebe člověk začne povídat svým rodičům nějaké hezké (nejprve hezké) věci o sobě. Vždy s tím jde něco dělat, dokud rodiče žijí...

Vrátím se však k původnímu tématu.
Časem, když už přechází období psychické závislosti, se dítě dostává do jiné pozice. Už má pocit, že umí, zná, ví, dovede, dokáže, může, smí a musí samo.
Toto období začíná tím, že dítě řekne:
• "Já sám, já sama."
• nebo "Už mi neraď."
• či "Neříkej mi to."
• anebo "Já si to chci zkusit."
• nebo "Já vím, co mám dělat."
Nejhorší je, když dítě neřekne už vůbec nic a nechá si spousty věcí pro sebe.

Ze začátku, když se dítě začíná psychicky osamostatňovat, je rodič rád, že si vyšetří čas, ale časem zjistí, že to až taková výhra není. Už mu nezbude nic jiného, než se dívat na to, jak jeho dítě dělá chyby a nenechá si poradit.
Jediné povzbuzení pro takové rodiče má být právě vzpomínka na sebe s myšlenkou: "Taky jsem byl takový, taky jsem si tím musel projít."
Samozřejmě, jsou hranice, které ani to dítě nesmí překročit. Ale v oblastech, kde nehrozí taková škoda, újma, dluh, je dobré dítě nechat projít důležitými, nepřenosnými zkušenostmi.
Toto období je totiž zlomové - je to období, kdy se dítě stává psychicky nezávislým na rodičích. Takovéto dítě už tímto nastupuje, pomalu, ale jistě, cestu k dospělosti.

- pokračování ...

[hanka]

Určení psychické příčiny u dětských nemocí III.- pokračování.

Čím je dítě starší, tím se více osamotňuje a přestává být na svých rodičích závislé.
Posledními kroky k celkovému osamostatnění dítěte je ukončení finanční a materiální závislosti, které jsou velmi úzce propojené - bez financí si totiž člověk nemůže vytvořit materiální zázemí.

Finanční závislost
Finanční závislost dítěte na rodičích lze definovat jako období, ve kterém je dítě, ať již zcela či jenom částečně, závislé na penězích svých rodičů, protože samo ještě nevydělává.
Dítě je tedy v tomto období závislé na svých rodičích, kteří mu finančně hradí:
• vybavení pokojíčku
• hraček a dalších věcí pro dítě
• oblečení a bot
• jídla
• učebnic a učebních pomůcek
• kapesné
• koníčky
• cestovné
Období finanční závislosti tedy končí tehdy, kdy je již dítě schopné se finančně zabezpečit (konec finanční závislosti začíná brigádami).

Materiální závislost - ve smyslu zajištění materiálního zázemí
Materiální závislost je období, ve kterém rodiče zajišťují dítěti materiální zázemí, které dítě si nemůže zajistit samo (třeba proto, že ještě studuje a nemá pevný příjem).
Do materiálního zázemí patří především zajištění bydlení.
Materiální závislost obyčejně většinou končí tehdy, kdy dítě už má možnost mít vlastním přičiněním střechu nad hlavou (ať už pomocí hypotéky, pronájmu, půjčky atd.). Obvykle je toto období podmíněno pevným finančním příjmem.



Všechny nemoci dětí, které spadají do I. a II. kategorie závislosti na rodičích, patří jenom rodičům či vychovatelům
Vysvětlení:
Když se dítě narodí, musí se naučit chodit, mluvit, jíst a pít. Ale také si musí osvojit v praxi zásady a pravidla, které se mají v životě dodržovat. Dítě sice tyto zásady a pravidla díky svému svědomí uvnitř cítí, ale přesto se je ještě musí naučit vhodně aplikovat do svého života.
I v osvojování těchto pravidel a zásad je dítěti největším pomocníkem jeho rodič či vychovatel. A je potřeba si uvědomit, že právě rodič či vychovatel je ten, kdo nejvíce malé dítě formuje. Malé děti totiž bezvýhradně přijímají to, co jim rodiče či vychovatelé řeknou a berou to, jako kdyby to byla stoprocentně pravda.

Občas se stává, že dítě v sobě cítí zmatek, protože například svědomí mu říká, že by se nemělo lhát, ale maminka mu řekne, že babičce se v některých věcech nemůže říkat pravda, protože by jinak byla smutná a tak to, co řekla maminka, si ono dítě vezme za pravdu a svoje svědomí v tomto umlčí. Maminčina slova si tedy vezme za normu správného chování a začne se jí i řídit.
Jinými slovy, pocity a myšlenky malého dítěte jsou odrazem jeho výchovy a prostředí, ve kterém se pohybuje. A pokud malé dítě onemocnění, tak je ta jeho nemoc určena rodičům či vychovatelům jako varovný signál, že něco nedělají dobře, že své dítě v dané oblasti nevychovávají správně, že něco zanedbali.
Neznamená to však, že tito rodiče jsou špatní či zlí, jenom něco udělali nesprávně:
• neodůvodněně: třeba zrušili bez dostatečného důvodu svůj slib
• nevhodně: něco uspěchali (neptali se nejdříve: "Proč?", ale: "Jak to, že…?" či udělali v nevhodný okamžik (zesměšnili dítě před ostatními nevhodnou poznámkou)
• nepřiměřeně: něco přehnali (v zájmu toho, aby si dítě bylo poslušné, ho vystrašili) či něco nedotáhli do konce (nepomohli, když to slíbili)
• necitlivě se zachovali (nepochválili dítě za uklizený pokojík, ale vynadali mu za neuklízenou kuchyň)
• nesprávně: vštěpili dítěti názor, o kterém si mylně domnívali, že je správný
• atd.
Rozdíl mezi nemocí dospělého člověka a dítěte je tedy v tom, že nemoc u dospělého vzniká z neoprávněného (nesprávného) pocitu či myšlenky, zatímco nemoc u malého dítěte vzniká na základě oprávněné (správné) myšlenky či pocitu, který je odrazem nesprávné výchovy dítěte.

- pokračování...

[Hmm...]

...Rozdíl mezi nemocí dospělého člověka a dítěte je tedy v tom, že nemoc u dospělého vzniká z neoprávněného (nesprávného) pocitu či myšlenky, zatímco nemoc u malého dítěte vzniká na základě oprávněné (správné) myšlenky či pocitu, který je odrazem nesprávné výchovy dítěte. ...

,,hanka" ďalši z ludsḱých omylov . Medzi nami v pohode , už som si aj tu na to zvykol . Dieťa sa postojom k životu a všetkého čo s ním súvysí ,,vychováva" bajočko prvé tri roky svojho života (,,čiara" vzniku osobnosti ludského jedinca) , potom sa už len celý zvyšok svojho života SAMÉ (dospelý jedinci nášho druhu si s oblubou sebe vlastnou velmi radi namýšlajú že v ,,téjto hre" sú oni tý kto to má pevne v ruǩách) ,,prevychováva" . Vedz že ten kto prvý vyslovil to staré známe ,,Ohýbaj ma mamko dokjal som ja Janko , bo ak už budem Jano neohneš ma mamo" to celkom určite nevyslovil len tak zo srandy a velmi dobre vedel prečo to povedal tak ako to povedal . P.

[hanka]

Příklad
Malý Karlík má zánět levého středního ucha.
Nemoci uší jsou vždy způsobené postojem k tomu, co člověk slyší.

Karlíkovi rodiče se před ním poslední dobou hodně často hádají. Karlík si s tím neví rady a moc ho to zraňuje.
Rodiče mu totiž tyto hádky nijak nevysvětlili a tak Karlík má strach, že se rodiče rozejdou - vždyť i Pavlík ze školky mu říkal, že jeho rodiče se také doma takhle hádali a pak od nich jeho táta odešel a od té doby ho už neviděl.
To, že Karlík má problémy s levým uchem, má být pro jeho rodiče signál, že něco zanedbali ohledně toho, co Karlík slyší, protože mu to oprávněně ubližuje. To ucho jim signalizuje, že by měli Karlíkovi úměrně jeho věku vysvětlit jejich hádky a neměli by dělat, že se ho to netýká.
Měli by mu třeba říci:
• "Karlíku víš to, že se s tatínkem poslední dobou hádáme, neznamená, že se už nemilujeme a že se chceme rozejít. My se pořád milujeme a to, že se hádáme, je jenom to, že si neumíme nalézt cestu, jak se mezi sebou dohodnout a takto nešikovně hledáme, kde je pravda. Víš, my také ještě některé věci neumíme, ale uvědomujeme si, že bychom se takhle neměli hádat, že bychom se s tatínkem měli naučit hledat pravdu jinak.
Tak víš co, Karlíku? My se s tatínkem budeme učit spolu jinak mluvit a ty příště budeš vědět, když se budeme hádat, že se nám to ještě nepovedlo. A že to, že na sebe zase křičíme, neznamená, že se chceme rozejít, ale že se pořád milujeme, akorát zase jenom neumíme najít, kdo z nás má pravdu. A neboj, pak se určitě udobříme, vždyť to znáš..."
Když toto rodiče Karlíkovi řeknou, tak příště, kdyby se event. jeho rodiče zase hádali, se už nebude bát, že se rodiče rozejdou, ale naopak si vzpomene na to, že se maminka s tatínkem učí se sebou jinak mluvit a že se jim to dneska nepovedlo a že se pak budou udobřovat.
• Pokud by však Karlíkovi měli v úmyslu se rozejít tak by mu samozřejmě neměli lhát a měli by říci něco v tomto smyslu:
"Karlíku, určitě sis všimnul, že se s tatínkem poslední dobou hodně hádáme. Víš, v životě se občas stává to, že dva lidé, kteří spolu žijí, se přestanou mít rádi. A i když mají spolu děti, tak zjistí, že si nerozumí natolik, že spolu už nechtějí bydlet. A právě toto se nám stalo s tatínkem.
To, že se však chceme rozejít, neznamená, že už tě nemilujeme, nebo že bys snad za to mohl ty. My tě milujeme a ty za to skutečně nemůžeš. Kdyby sis to začal myslet, že tě nemilujeme nebo že za to, že se hádáme, můžeš ty, tak by sis myslel něco, co není pravda a trápil by ses úplně zbytečně.
My tě oba dva milujeme a na tom nic nezmění ani to, když se s tatínkem rozejdeme. A nikoho z nás tím rozchodem neztratíš. Ani mne, ani tatínka. Naopak si myslím, že si tatínek na tebe najde více času, že tě bude chodit často navštěvovat a budete spolu jezdit k moři, na výlety, do zoo a tak.
A ještě ti chceme říct, že si uvědomujeme, že není od nás hezké, že se tady takhle před tebou hádáme. My už si na to dáme pozor. Ale kdyby se nám to ještě třeba někdy nepovedlo, tak věz, že tě oba dva milujeme...
A kdyby se ti to nelíbilo, jak spolu mluvíme, tak hned přijď a neboj se nám to říci, protože se někdy může stát, že si to, že se hádáme, nevšimneme, víš? A díky tobě si toho můžeme všimnout a určitě to napravíme."
Samozřejmě, že je důležité, aby rodiče opravdu svá slova dodrželi. Měli by určitě hledat způsob, jak se spolu domluvit bez hádek a křiku a měli by brát v potaz, že Karlíka se celá situace doma dotýká.

[hanka]

Určení psychické příčiny u dětských nemocí IV.- příklad 2.

Posledně jsem uvedla příklad, jak se zachovat při nemoci dítěte, které je psychicky závislé na svých rodičích. Dnes přidám pro tuto kategorii ještě jeden příklad a na závěr bude vysvětlení, jak to funguje u nemocí dětí, které jsou již na svých rodičích psychicky nezávislé.

Příklad
Eliška chodí do první třídy a dnes přišla ze školy s vysokou horečkou.
Jenom ve zkratce zde uvedu, že horečka je vždy způsobena rozhořčením - u dospělých neoprávněným rozhořčením, u dětí I. a II. kategorie (zmiňovala jsem je v první části) oprávněným rozhořčením.
Z čeho je tedy Eliška rozhořčená? Co se stalo ve škole, že se takhle rozstonala?
Eliška do druhé třídy dostala od maminky novou sadu svítících gelových fixů, kterou si dneska s sebou vzala do školy, protože měli výtvarnou výchovu.
Eliška vyrůstala jako jedináček a rodiče ji hodně rozmazlovali a nenaučili ji se dělit a půjčovat věci druhým. Když Eliška měla bonbóny, tak rodiče si od ní nikdy žádný bonbón nevzali, i když jim ze začátku nabízela. Vždycky jí říkali, že to jsou její bonbóny a že oni jí je nebudou ujídat, že jich pak bude mít málo.
Když Eliška měla nějakou věc či hračku, tak je postupem času nechtěla nikomu půjčovat, ani ostatním dětem, se kterými si venku hrála. A místo toho, aby jí rodiče domluvili, aby nebyla lakomá, že není hezké, když ostatním dětem nechce nic půjčit, tak jí ještě v tom utvrzovali, ať nikomu nic nepůjčuje, že si pak nebude mít s čím hrát, že jí ty hračky ostatní akorát zničí apod.
Na základě této nesprávné výchovy Eliška nechtěla nikomu nic půjčovat i ve škole a ostatní děti si s ní kvůli tomu nechtěli kamarádit.
I dneska Eliška odmítla své kamarádce půjčit ony gelové fixy. Její kamarádce však již dneska oprávněně došla trpělivost s Eliščinou lakomostí a tak jí řekla, že už s ní nechce kamarádit, když je tak lakomá a že poprosí paní učitelku, aby je rozsadila, že už s ní nechce ani sedět v jedné lavici.
Eliška z toho, co její kamarádka udělala, byla rozhořčená. Tento její pocit byl vzhledem k její výchově a vzhledem k tomu, čemu jí rodiče učili, oprávněný. Rodiče ji totiž vedli k lakomosti, aniž by jí vysvětlili, že lakomost je nehezká vlastnost a že díky ní s velkou pravděpodobností bude ztrácet kamarády. Naopak jí ještě utvrzovali v tom, že to dělá správně a že je nehezké, že ostatní děti po ní něco chtějí půjčovat, že ona si pak nebude s čím hrát, kreslit apod.
I když se to Elišce ze začátku nezdálo a chtěla se s ostatními dělit a půjčovat jim svoje hračky, tak postupem času podlehla vlivu svých rodičů a umlčela v sobě to, že to cítila jinak.
Díky této horečce si rodiče Elišky měli uvědomit, že ji nesprávně vychovávají a měli by jí vysvětlit, že si uvědomili, že udělali chybu, že je to mrzí a že kdyby to šlo vrátit, tak by ji vychovávali jinak. Ale že to pořád ještě společně mohou změnit, že naučí Elišku se chovat tak, aby se jí ostatní děti nevyhýbaly kvůli její lakomosti. A věřte, že když toto Elišce rodiče hezky vysvětlí, tak si moc ráda od svých rodičů nechá poradit.

Všechny nemoci dětí, které jsou už na svých rodičích psychicky nezávislé, patří především jim samotným
U dětí, které se již přehouply z II. věkové kategorie do vyšších, jsou nemoci způsobeny neoprávněnými pocity a myšlenkami a dohledávání psychické příčiny funguje stejně jako u dospělých.
Je to dané tím, že děti psychicky nezávislé na svých rodičích, si již nesou plnou zodpovědnost za své smýšlení. Mnohdy si totiž takové děti od svých rodičů nenechají poradit, nenechají se již ovlivnit a stojí si už za svým.
Jinými slovy, vliv rodičů na takové děti je již omezený a podmíněný ochotou dítěte spolupracovat. Zatímco malé děti jsou jako malé "houbičky“", které slova rodičů přímo nasávají - rodiče tedy na ně mají zásadní vliv a jejich smýšlení a chování tak mohou přímo ovlivnit.
Díky tomuto podmíněnému vlivu rodičů na již psychicky samostatné dítě rodič už některé svoje chyby ve výchově, na které přijde, nemůže jen tak lehce napravit. Takový rodič může horem dolem svému dítěti vysvětlovat, že udělal chybu, že ho to mrzí, že by to dítě už se takto nesprávně chovat nemělo. Ale pokud ono dítě nebude ochotno si nechat od svého rodiče poradit, tak dotyčný rodič nemůže nic jiného než čekat. Čekat, až dítě projde určitými bolavými zkušenostmi, díky kterým si pustí slova svého rodiče dovnitř a bude se jimi řídit.
A dítě na tu nesprávnost svého uvažování a chování bude upozorňováno i nemocemi.

[Hmm...]

Priatelu ,,hanka", ak by si dieťa niekedy ,,zrodil" (dľa tvojích príspevkov v tomto vlákne tomu osobne moc neverím) netrepal by si tu na úrovni dnešnéj doby (hovorí ti niečo slovo evolúcia ?) v téjto vedci ,,piate cez dejiate". Vychádza mi z toho už len , že sa tu silou mocou snažíš dostať ,,pospolitý lud" na uroveň ,,piatej ludovéj" . Medzi nami takto ,,študovaný" človek písmenká viacmenej už pozná a i já verím tomu že z kníh bez ,,rozmyslu" dokáže opisovať i on . P.

[hanka]

Já vážně nechápu, proč tohle vlákno pořád čteš, když Tě jenom rozčiluje . Já nelezu do vláken, která mě nezajímají. A vůbec, nevím, proč člověk Tvojí "úrovně" navštěvuje tohle fórum jako takové - všimla jsem si několikrát, že Tvoje příspěvky jsou plné negativismu, kritiky a zášti vůči VŠEM lidem na fóru! Tak si najdi fórum lidí Tobě rovných a vykašli se na nás, "plebejce". Člověk Tvých kvalit, který umí dokonce rodit děti, ačkoliv je mužského pohlaví, ať se napojí na fórum vědců, výzkumníků a sobě rovných, a nás, normální lidi, nech na pokoji. Jestli nás máš tak strašně moc rád, že bez nás nemůžeš být a chceš mermomocí zůstat právě v tomto fóru, založ si vlastní vlákno které se bude jmenovat "Vlákno nejchytřejšího ze všech" a tam si rozsévej ty svoje zapšklosti a jedy, jestli si je ovšem bude chtít někdo číst.

[Hmm...]

...Tvoje příspěvky jsou plné negativismu, kritiky a zášti vůči VŠEM lidem na fóru!...

Omyl ,,hanka" - zdanie klame . Asi ti to ,,ušlo" , tak vedz že tie uvodzovky su tam preto lebo sú tam . No k veci samotněj , možeš mi prosím ťa vysvetli čo si má dieťa (obzvlášť tie menšie) myslieť o tom keď jeho rodičia mu budú hovoriť že oni sa vlasne hádajú preto aby sa naučili nehádať . Neviem ako ty , no ja som o tom presvečeny že s takouto ,,výchovou" si z potomka vychovávajú celkom slušného ,,kriklúňa" ktori všetko a každeho kto sa mu nebude páčiť bude riešiť vreskotom . Priznám sa ti , nechcel by som byť na ich mieste v ,,důchodovém vieku" (nedaj bože v práci byť podriadeným ich dieťaťa) . P.

[Denny]

iv ,o tom mozku v srdci jsem už taky něco málo četl..to je asi ten co se tvoří jako první při vzniku človíčka v bříšku ne?..pak vznikne srdce a pak zbytek...???? to znamená že ten srdeční je jakoby nadřazenej tomu v hlavě???....možná je taky blíž spojení z universem???.....to je zajímavá myšlenka k rozebrání.....
skoro vše v těle máme dvakrát i hemisféry v hlavovým mozku (proto se ty dva nemužou pořádně dohodnout) ale srdce je jen jedno a proto disponuje jen jednou energii ,tou jedninou z kterou je neustále ve spojení??????....
možná že jako když prapuvodní energie stvořitele po stvoření se rozdělila ve dvě ,jako jin a jang ,tak i srdeční mozek po stvoření človíčka (po početí) se rozdělil ve dvě další energie z níž vznikly obě hemisféry mozku????no aby se srdeční mozek ,ten božskej mohl něco učit musí si stvořit kvuli srovnávání dva úhle pohledu ne?????možná když se naučíme spojit ke spolupráci obě poloviny mozku aby pracovali jako jeden ,byli v harmonii ,tak i komunikace mezi oběma mozky (hlavy i srdce) bude probíhat v harmonii a tím pádem i spojení z universem bude kvalitnější a na vyšší urovni ?????????..hmmmm
no už to asi z tím rozebíráním přeháním sám už sem se do toho pěkně zamotal že tomu sám nerozumím

Předlouze mi trvalo, než jsem něco o ,,druhém mozku" našel. Laik a Iv se domnívají, že je to srdce.
Tento druhý mozek má zásadní vliv na tělesné i psychické zdraví člověka.

DRUHÝ MOZEK

aneb pozvolný návrat k prastarým vědomostem. Příspěvek v madridském časopisu GEO obsahuje řadu poznatků, s jejichž využitím se setkáte v léčebně-preventivním postupu zveřejněném na těchto stránkách. Zmíněný recept ovšem vychází ze znalostí starých několik tisíc let. Některými pasážemi následujícího článku výrazně prokvétá smrtící názor, že tělo je jen jakási chemická továrna a veškeré poruchy proto lze "léčit" užitím chemikálií. Chemikálie neléčí - pouze nakrátko potlačují projevy, k nimž dochází v důsledku nedodržování nejzákladnější životosprávy, pod tlakem stresu a vlivem celkově neuspokojivých životních podmínek, velkoryse "poskytovaných" moderní civilizací. Tento postup vzápětí vyvolá nové problémy, ty zase potřebu nových "léků"...

Chemická medicína neslouží léčbě, pouze udržuje produktivní jednotlivce žijící v otráveném prostředí v pracovním procesu... http://www.gewo.info/health/2brain.htm#pic_colon