Dovolím si založit vlákno ,které by taky mohlo patřit do VE a myslím že zatím je toto téma zde dost opomíjeno, ale myslím že by mohlo mít nějakou budoucmost (teda doufám)..
A doufám že se toho ujme někdo znalejší ,než nějakej laik co teprve nahlídl ,malinko ,do tajů těchto souvyslostí....
Přes studium pyramid a vše kolem ,jsem se dostal nějakýma cestama osudu až sem......
O co jde?....Dovolím si pro začátek nějaký výtažky z netu ,neboť sám jsem ještě neznalej a snad mě tímto budou zodpovězeny některé otázky od zde přítomných odborníků........
Piezoelektrický jev
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Piezoelektrický jev (z řeckého piezein – tlačit) je schopnost krystalu generovat elektrické napětí při jeho deformování, popřípadě jev opačný, kdy se krystal v elektrickém napětí deformuje. Může se vyskytovat pouze u krystalů, které nemají střed symetrie. Nejznámější piezoelektrickou látkou je monokrystalický křemen, křišťál. Poprvé byl piezoelektrický jev pozorován u Seignettovy soli (tetrahydrát vínanu draselno-sodného).
[editovat] Vznik piezoelektrického jevu
Vznik tohoto jevu vysvětlujeme takto: Deformací se ionty opačných nábojů posunou v krystalové mřížce tak, že elektrická těžiště záporných a kladných iontů, která v nezdeformovaném krystalu souhlasí, se od sebe vzdálí. Na určitých plochách krystalu se objeví elektrický náboj.
Při obráceném piezoelektrickém jevu, při tzv. elektrostrikci, působí vnější elektrické pole posunutí iontů, což vede k deformaci krystalu.
S deformací krystalické mřížky působením vnější síly souvisí i změna měrného elektrického odporu. Tento je označován jako piezorezistivní jev.
Při vysokých teplotách dochází u jakéhokoliv materiálu ke ztrátě piezoelektrických vlastností, protože je narušeno uspořádání iontů. K této změně dochází skokově, podobně jako ke změně skupenství. (Viz fázový přechod.) Přechodová teplota je charakteristická pro daný materiál a nazývá se Curieova teplota.
[editovat] Využití piezoelektrického jevu
Přímý piezoelektrický jev se využívá např. u zapalovačů, v gramofonov
ých přenoskách, v piezoelektrických mikrofonech. Piezorezistivní jev je využíván například v polovodičových tenzometrech.
Využití obráceného piezoelektrického jevu je založeno na působení elektrického pole na krystal. Je-li pole časově periodicky proměnné s kmitočtem, který odpovídá kmitočtu vlastních elastických kmitů krystalu, vzniká mechnická rezonance. Přímý i obrácený (nepřímý) piezoelektrický jev se využívá například v lékařských sonografech, generujících ultrazvuk.
................................................
Některé krystalické látky vykazují piezoelektrický jev. Ten se projevuje tak, že při mechanickém namáhání krystalu ve správném směru se na něm (zpravidla v kolmém směru) objeví elektrické napětí a naopak po přiložení elektrického napětí se krystal mechanicky deformuje.
Jestliže z takové látky vyrobíme tenkou destičku, opatříme ji elektrodami a na ně přiložíme střídavé napětí, destička se rozkmitá. Kmity destičky budou nejsilnější, pokud najdeme kmitočet na kterém destička mechanicky rezonuje. Mechanická rezonance destičky se promítá i do elektrických parametrů součástky, takže z pohledu obvodu, ve kterém je zapojen, se krystal chová jako velmi kvalitní elektrický rezonanční obvod.
.................................................
Energie zvukových vln
Přestože ještě neexistuje stavba tohoto typu, myšlenka, že zvukové vlny mohou být přeměněny v použitelnou energii, je velmi slibná a zároveň ohromující.
Říkáte si, jestli může rokenrol dodat energii vašemu domu? Ne tak úplně, nicméně fyzik Orest Symko a jeho žáci z univerzity v Utahu v USA vyvinuli způsob, jak přeměnit přebytečné teplo ve zvuk a nakonec v elektrickou energii.
Americký fyzik Orest Symko.
Vše funguje na jednoduchém a dobře známém principu. Pokud vezmete jakýkoliv zdroj tepla a soustředíte ho do uzavřeného prostoru, vzduch se začne roztahovat a zvyšovat tlak uvnitř.
Tento stlačený vzduch vychází ven úzkým otvorem a produkuje zvuk. Čím více je tato frekvence čistá a usměrněná, tím snazší je získat z ní energii. Tím se také vysvětluje, proč rokenrol nelze použít.
V poslední fázi procházejí zvukové vlny skrze piezoelektrická zařízení, která mění zvuk v elektřinu.
Můžeme tuto technologii aplikovat k výrobě elektrické energie v našich domech? Na to není snadná odpověď. Nicméně určité praktické využití možné je.
Vezmeme-li v úvahu například počítač nebo televizní obrazovku, můžeme do nich nainstalovat toto zařízení a získat tak část ztraceného tepla v podobě elektrické energie zpět do baterie.
........................................
Při působení mechanických deformací dochází u některých druhů krystalů ke vzniku elektrického náboje. Tento děj je reciproký; přiložením střídavého elektrického pole se krystal mechanicky rozkmitá. Uvedené vlastnosti vykazuje např. křemen, titaničitan barnatý a olovnatý, některé makromolekulární látky a jiné. V praxi se nejčastěji využívá vlastností SiO2 a BaTiO3. Piezoelektrický element získáme z krystalu křemene (obr. 4.19) tak, že vyřízneme destičku, jejíž hrany budou rovnoběžné s jednotlivými osami krystalu (X - osa elektrická, Y - osa mechanická, Z - osa optická). Působí-li síla kolmo na optickou osu, krystal se zelektrizuje a na plochách kolmých na elektrickou osu se objeví elektrický náboj.
........................................
Piezoelektrický jev u krystalu turmalínu poprvé pozorovali v roce 1880 bratři Pierre a Jacques Curieové, kteří zjistili při stlačení krystalu výskyt povrchového elektrického náboje. O rok později objevili opačný piezoelektrický jev, u něhož vnější pole elektrické pole vyvolávalo deformaci krystalu.
U krystalů, které nejsou středově souměrné, vzniká velmi intenzivní piezoelektrický jev. K výrobě takového krystalu se používá materiál, v jehož krystalické mříži jsou jak kladné tak záporné ionty a destička se vybrousí ve vhodné orientaci tak, aby na jedné ploše byly soustředěny náboje kladné a na druhé záporné. Tím se z vnějšího pohledu stává výbrus zdrojem elektrostatického pole, jehož intenzita (a tedy i napětí) závisí na plošné povrchové hustotě nábojů a na vzdálenosti nábojů uvnitř materiálu.
Bude-li právě popsaná destička stlačována resp. natahována (kolmo k optické i elektrické ose), budou se kromě samotné destičky deformovat i molekuly, z nichž je destička složena. Tím se změní polohy částic s nábojem a na protilehlých plochách destičky tak vzniknou stejně velké opačné náboje.
Elektronový obal bude deformován a proto se elektrony posunou ve směru působící síly.
Situace je analogická nabíjení kondenzátoru.
Budou-li na destičce umístěny staniolové polepy (elektrody), je možné měřit mezi nimi piezoelektrické napětí. V případě, že na destičku bude působit opačná síla, tj. destička bude natahována resp. stlačována, piezoelektrické napětí bude mít opačnou polaritu.
Piezoelektrický jev může nastat i opačně - při přivedení dostatečně velkého napětí k elektrodám piezokrystalu, se změní jeho tloušťky. Při zapojení krystalu na střídavé napětí lze tímto způsobem získat i zdroj zvuku nebo ultrazvuku.
Periodické změny tloušťky krystalu jsou totiž doprovázeny zvukem. Frekvenci zvuku (resp. změn tloušťky krystalu) lze ovlivnit materiálem krystalu a frekvencí připojeného střídavého napětí.
Frekvence piezoelektrické destičky se dá „naladit“ vhodnou volbou tloušťky destičky; frekvence je totiž této tloušťce nepřímo úměrná. Velikost vyzařující plochy (a tedy i velikost vyzařované energie) závisí na ploše destičky. Tyto dva parametry se nedají u přírodních monokrystalů měnit, ale u piezokrystalů vyráběných uměle je možné volit vlastnosti piezoprvku (tvar, velikost ploch, tloušťka, materiál, …) podle způsobu jeho použití.
............................................
Středová souměrnost je typ geometrického zobrazení. Středová souměrnost zachovává vzdálenosti i úhly, jedná se tedy o jedno ze shodných zobrazení.Objekt (ať již na přímce, v rovině nebo v prostoru) označujeme za středově souměrný, pokud je v nějaké středové souměrnosti obrazem sebe sama. Střed této středové souměrnosti pak nazýváme středem souměrnosti objektu.
Příklad středově souměrného útvaru
· Úsečka nebo sjednocení dvou úseček stejné délky je příkladem středově souměrných objektů na přímce.
· Naproti tomu žádná polopřímka není na přímce středově souměrná.
· Obdélník, čtverec, kosočtverec, pravidelný šestiúhelník nebo kruh jsou příklady středově souměrných obrazců v rovině.
· Naproti tomu žádný mnohoúhelník s lichým počtem vrcholů (tedy například žádný trojúhelník) nemůže být středově souměrný.
· Hyperbola a elipsa jsou dalšími příklady středově souměrných rovinných útvarů, zatímco parabola středově souměrná není.
· Krychle, koule nebo válec jsou příkladem středově souměrného prostorového útvaru.
· Naproti tomu žádný jehlan ani kužel nemůže být středově souměrný.
............................................
Křišťálová koule je hladká koule obvykle vyrobená z křišťálu nebo ze skla, které se přisuzují jasnovidecké schopnosti. Keltské kmeny, žijící na území Velké Británie již od 2000 př.n.l, byly sjednoceny kněžstvem známým jako druidové. Druidové jsou jedněmi z prvních, o kterých víme, že k věštění používali krystaly. Poznamenejme, že druidské náboženství vykazuje jisté podobnosti s náboženstvím stavitelů megalitů v dávné Británii, proto je možné, že zvyk používání křišťálů k věštění přišel od nich.
Později ve středověku (500 – 1500 n.l.) kouzelníci, čarodějové, spiritualisté, cikáni a všechny další druhy věštců používali krystaly, aby nahlédli do minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.
Díky své průhlednosti byl k věštení často používán beryl. Skotští horalové nazývali tyto krystaly "kameny moci." Přestože byly první křišťálové koule vyrobeny z berylu, později jej nahradil pravý křišťál, který je ještě čirejší.
............................................
TAJEMSTVÍ MEGALITŮ
Proč naši předkové pečlivě vybírali několikatunové kameny a táhli je desítky kilometrů daleko, aby je pak na nějakém přesně vybraném místě vztyčili, zůstává pro nás dnes záhadou. Bylo však zjištěno, že větší četnost megalitů je v místech, kde působilo učení druidů.
Menhiry jsou v krajině rozestavěny podle nějakého nám neznámého pořádku. V jejich rozmístění lze však rozeznat jakousi geometrii, podle níž lze místa jejich výskytu spojovat do kruhů, pětiúhelníků nebo linií. Vzdálenosti kamenů mezi sebou se zdají být odvozeny z určitých číselných hodnot. Odtud byla zpětně určena velikost megalitického yardu (domnělá megalitická délková jednotka udávaná nejčastěji hodnotou 0,83 m) jako základní jednotky délky, kterou používali tehdejší stavitelé megalitických staveb.
Kameny zřejmě sloužily k nějakému racionálnímu účelu, jejich astronomická orientace mohla být až druhotným znakem, důsledkem čehosi, co jsme dosud nepochopili. Naši předkové zřejmě nepotřebovali vztyčené kameny jenom k tomu, aby podle zaměřených hvězd v jejich zákrytu poznali, že je čas zasít nebo sklidit úrodu. Známý spisovatel sir A.C. Clark se dokonce domnívá, že stavitelé megalitických památek byli rozhodně mnohem chytřejší než ti, kteří o nich dnes píší knihy.
Některé z hypotéz udávají, že pomocí kamenů bylo možné zřejmě získávat energii tam, kde by jinak zůstala neprojevena a využívat ji k posílení a ochraně člověka, rostlin a zvířat. To byl patrně i důvod, proč lidé dopravovali mnohdy i na značné vzdálenosti veliké kameny a stavěli z nich různá seskupení. Energetická funkce je stejná v přirozeně vzniklé kamenné soustavě i v případě umělé stavby a závisí hlavně na vhodnosti místa a tvaru kamenných krystalů.
Pokusy bylo zjištěno, že menhir kolem sebe vytváří ochranné kruhové linie. Kruh, který je silnější než menhir, předává energii kamenům po obvodě, které se vzájemně po nějaké době spojí energetickou kružnicí. Ochranné energetické pole, které se šíří od kruhu, velmi silně tlumí veškeré negativní zóny, včetně geopatogenních. V dolmenu energie vertikálně sestupuje stropem. Geometrie prostoru dolmenu umožňuje pobyt osoby uvnitř a to může sloužit např. k tzv. zasvěcování, příjmu energií a informací. Kameny v řadě vytvářejí pruh energie, který pokračuje v prodloužení řad a je zjistitelný do vzdálenosti několika set až tisíce metrů. Není zřejmě náhodou, že ve směru kounovských kamenných řad leží Malé hradisko nebo, že ve směru nečemických řad leží pravěké hradiště Kuk.
Někteří badatelé se domnívají, že kámen je jakousi akupunkturní jehlou napíchnutou do silových zemských vodičů energie. Potencionální zdroj zemské energie je v těchto místech zesilován působením velkého kamene nebo kamenné stavby. Podle jedné z hypotéz jsou kameny i akumulátory kosmické energie. Kámen dokáže v sobě spojovat zemskou a kosmickou energii, transformovat tuto energii (TREK = transformovaná energie kamene) a vyzařovat ji do svého okolí. Tuto energii je možné přenášet na dálku energetickými přímkami, které mohou být i cestou myšlenek a zpráv. Spojovacích linií mezi menhiry bylo proto možné zřejmě i mentálně využívat pro přenos zpráv a pro spojení s informačním polem kosmu a planety Země.
Princip, na jehož základě kameny pracují s energiemi, je ukryt v krystalech, z nichž sestávají. Krystaly se chovají dielektricky tzn., že vlivem vnějšího elektromagnetického pole polarizují- na určitém místě v krystalu vzniknou elektrické náboje. Totéž se děje i v krystalech některých nerostů (křemen, turmalín) při působení mechanického tlaku nebo tahu - tzv. piezoelektrický jev, který je i principem fungování mikrofonů, gramofonů, zapalovačů apod.
Kámen, který sestává z velkého množství krystalů, může mechanické nebo tepelné namáhání převádět na elektromagnetickou energii a naopak energie elektromagnetického charakteru může v kamenu vyvolat akustický efekt. Speciální druh energie jako je světlo může patrně kámen transformovat na jinou energii. Fyzikálním měřením bylo např. zjištěno, že anglické menhiry jsou zdrojem elektromagnetického záření, ultrazvuku (především při východu Slunce) a v některých případech také radioaktivního záření.
V nedávné době bylo také zjištěno, že biologická a psychická energie člověka je schopna ovlivňovat vyzařování megalitů. Například Dr. Robins zjistil v letech 1978-1979 na lokalitě Rollright, kde je soustava kamenný kruh (kromlech) + menhir a další skupina menhirů, že ustalo vyzařování ultrazvuku z menhiru, když do kruhu vzdáleného 70 m vstoupil člověk. V pokusech byla sledována intenzita ultrazvuku a bylo zjištěno, že nejvyšší hodnota je 1/2 hodiny před a 2-3 hodiny po východu slunce. K této problematice vyšel zajímavý článek v časopise Magazín 2000 (č. 8/1997, str. 12-13, Ing. Pavel Kozák - Skrytý život megalitů). Energetické působení menhirů je zkoumáno v současné době hlavně psychotronicky.
................................
...............................
Na Youtube jsou i nějaký videa ohledně piezo jevu..
Možná se někomu bude zdát že motám páté přes deváté ,ale podle mě je toto vše propojeno , energie ,krystaly ,křemen ,pyramidy ,i ten Tesla atd....
Doufám že sem někdo hodí ještě nějaký odkazy k tématu či připomínky...
Třeba kde sehnat nějakej ten krystal na pokusy ???
Já mám takovou ideu ,např.nějakej ten spořič z krystalem ,či přímo výroba el....a pod....
- poota
