Aby bylo jasno
S tím přehazováním nohou mi zafachalo výraznější "vidění" jen jednou. Ale nic není ztraceno. Píle platí své dividendy. Dnes poprvé chytám přes masku byt dostatečně výrazně na to, že bezpečně rozeznám i vypínač u dveří (světle béžový stejně jako dveře, na růžové zdi, což v momentálním šeru těžko barevně a světelně rozeznám aj očima) a poněkud i boty v botníku a keny s vodou na botníku, stejně jako obrázky na zdech. Pořád je to stínohra, ale zatra se to lepší. Barvy papírů se mi stále ještě povětšinou mrví (bloudí), ale taky se to lepší. Krásným efektem je, že když chci vnímat okno za sebou, taky se mi někde v mysli promítne jako by bylo na sítnici. Zase jen stínohra, ale promítne ho i s žaluzií a dvěma vertikálními rámy. Tímto prohlašuji tento jev za naprosto reálný a naučitelný. Kdo chce důkazy, ať se naučí, jinak je to o ničem.
Nicméně jsem vypozoroval, že podvědomí, či co to páchá, se snaží nejdříve vjemy lovit v paměti a je třeba ho ukecávat, aby tam nelovilo, ale aby se snažilo interpretovat ty vjemy. Další je, že včera večer před usnutím jsem si programoval svou noc a lucidní snění s časovým rozvrhem stejně tak jako domácí spánkovou úlohu, a to učit se Komissarova aj ve spánku. Lucidní sny a buzení vyšly k mé spokojenosti. Při programování domácí úlohy mi podvědomí podstrčilo krásný, jasný, modrý arch papíru nejen naprosto z paměti, ale ještě si ho domalovalo nakoso s mou rukou, která ho držela, ale nemožně daleko od těla. Poděkoval jsem mu za krásnou snahu.
Podle mne tady jde o trojkombinaci snažení se vnímat kombinované s přijatelnou interpretací snad na vizuálním kortexu, šťourání v paměťi pro reference a domalovávání nedostatků fantazií, které je nutné se naučit rozlišovat a vést podvědomí jen ke správné interpretaci skutečného vnímání. Hádám že to lovení referencí máme my dospěláci oproti dětem extra a tím to máme obtížnější. Není reference, nic se nechce dít.
Zraková reference mi na to nějak nefachala, ale to neznamená, že jiným fachat nebude, specielně ženám, které se zařizují v životě podstatně intuitivněji než muži. Ve skutečnosti, pokud mám klapky přes oči alespoň minutu a rychle je nadzvednu a zase spustím, takže si bliknu obraz před sebou do očí, zůstane mi jeho velice rozpoznatelný obraz před očima značně dlouho, řekněme až minutu. Možná by tohle někomu jako vizuální reference při učení mohlo pomoct.
Doplněno:
Tohle je
Jsem to zkusil po půlhodince znova do cimry při umělém osvětlení, anžto je už tma. Zjistil jsem, že promítání se koná zatím jen v jednom skutečném oku v jednom momentě. Asi spíš na kortexu, ale to je vedlejší. Nicméně se mi to daří ten vjem přehazovat mezi pravým a levým okem, takže by z toho eventuelně mělo vyjít zase aj stereo
Tím mám vyřešené Tomáškovo okénko a pozdější Kátino vidění jako v normálu. Takže Markovo okénko je skutečně jen zlozvyk spáchaný právě tím jeho navedením na něj, jako na berličku, kterou lze eventuelně odhodit. Zlatá tvrdohlavost
Je zajímavé, že se mi to prolomilo dnes, po mém nočním domácím úkole. Asi to stojí za povšimnutí. S takovám nočním učením asi nejspíš půjdou dělat věci .....
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.