julietta píše: .. ťažko trafit do tej spravnej uličky
První krok je vůbec na to dojít, jak moc to podvědomí s náma cloumá. Druhé je začít si všímat co nám vadí, co neradi děláme, na co neradi myslíme, kam neradi chodíme, proč se strefujeme do druhých a jakým způsobem atd.
Je třeba si začít všímat svého chování a jak člověk narazí, začít dolovat proč a něco s tím udělat, pokud je za tím kostlivec. Tady na to maj pořekadlo "Let Go And Let God" = "Nech to plavat a nech to na Bohu" To opusť znamená kompletně, bez jakýchkoliv podmínek. Jde o to, že pokud máme pocit že nám někdo něco, nechte na bohu, ať se s ním srovná po svém a do té minulosti se nevracejte osobně citově závislí. Na vaši budoucnost to má jen negativní vliv. Tohle popisuje dobře Pan Petr Velechovský.
Další je ale taky zadat kam se chce člověk dál dopracovávat. Hele, jako malej kluk jsem měl dost blbou tendenci se koukat do zadu iďa s matinkou za ručičku, než jsem přišel na to, jak jsou lampy zatraceně tvrdý. Ona totiž zase dost čučela do výloh a ne na to, kam čučím a kudy jdu já akde je jaká lampa. Nikoho by snad ani nenapadlo řídit s očima zapíchnutýma do zpětného zrcátka. Přitom mentálně to podvědomě děláme furt a tím stojíme na místě, protože jet si nedovolíme a pokud ano, tož skoro okamžitě narážíme a hned zase hupky dupky na brzdu.
Je třeba si zadat nějaký cíl, přesvědčit se že stojí za to se snažit a začít nějak pracovat na tom se k němu dopracovat. Lze si udělat více méně Goeblsovinu
nebo Budhovinu. Ten Proctor je už šestý případ, co na tenhle přístup narážím, kromě toho, co do nás denně drní media, která nedělají nic jiného, než že nám to podvědomí pěstují k obrazu svému jak opakováním jednoho a téhož, byť i různými způsoby a slovy, tak matením. Člověk si musí dobře spočítat, co je prospěšné jemu a jeho životu, jaké konání a jaké informace a na ostatní hodit bobek, specielně na to, na co nemá momentálně pražádný vliv. Vliv přichází teprve tehdy, když člověk sám sebe překope k lepšímu a užitečnějšímu. Jak si člověk zvykne se vrtat do druhých, zapomíná na sebe a do smrt se zabývá tím, co vůbec není jeho život a navíc neustále podrážděný až nakrknutý. No jak má být zdravý, když pro sebe mentálně nic nedělá? No a s tím opakováním do bezvědomí, vlastně podvědomí.
a) Ten Goebles (stoktrát opakovaná lež ...
opakované se dostává do podvědomí a vytěsňuje z něj vše, co proti tomu novému stojí, co s tím nesouhlasí. Jedna věc může vytěsnit mraky jiných.
b) Budhistické motlitební mlýnky. Nejde o to jak funguje mlýnek. Jde o to, že člověk myslí na to, co dal na mlýnek motat. Ta akco ho nutí. Neuvádí se asi podmínka termínu kdy má ke splnění příní dojít, ale nevím.
c) Wish Machine = Mašinka Přání. Přání napsané na papíře na které bliká někde v ústraní, třeba i na půdě, lampička. Jde naprosto o totéž co dělá Budhistický mlejnek.
d) Bengston s jeho vizualizací a cyklováním splněných přání. Jde o přání zobrazená jako
již vyplněná a velice osobní. Jenže mám pocit, že to až tak osobní být nemusí a žedaleko víc záleží na naší nátuře. pokud jsme světospasitelé a nic by nám neudělalo větší radost, než řekněme někoho vyléčit, je to určitě fajn. Jde oto, aby naše přání měla co nejsilnější emocionální vztak k naší přirozenosti
e1) Proctor a nemá to z vlastní hlavy, napsat si kartu s tím, kam se člověk chce dostat
a kdy, dát ji třeba do šrajtofle a co nejčastěji si přečíst, co na ní je napsané a aj si to drmolit jak básničku.
e2) Sepsat si jakým člověkem bychom si přáli být s tím, že je to napsané přítomném čase jako "
již hotovo" a aspoň dvakrát denně pečlivě přečíst.
f) Norbekov a jeho denní cvičení
spojená s datem. kdy má dojít ke splnění.
g) Čínské psychické léčení raka. Opakování s tím, že
se již stalo.
Vždy jde o to, že člověk se dá do akce mířící do budoucnosti, zatímco v podvědomí maže minulost, jejíž detaily si vůbec nemusí uvědomovat, ale která řídí jeho přítomnost.
Samozřejmě pomáhá si ty věci do hlavy drnět v dobrém pocitovém rozpoložení, popřípadě v meditačním, ale mám osobní námitku. Ono si něco takového přečíst, když zrovna člověka někdo hodně namíchl, taky pracuje a uklidňí to, protože člověku ihned dojde, jak je to rozčilení naprosto k ničemu. Čím častější opakování, tím líp. S touhle technikou mluvíme o typicky 21 dnech, než se podvědomí konečně přizpůsobí, pak samozřejmě je to dobré poněkud udržovat.
Modlení je prakticky o tomtéž, ale bohužel velice málo lidí si uvědomuje, že bůh pomáhá těm, kteří se sami přičiní. Bůh není dojná kráva, která za nás cokoliv zařídí. Jinými slovy, bůh se nestará o nás, ale krzeva nás a naše akce, rozhodnutí, volby atd. Takže pane bože dej nám nefunguje, pokud nepřiložíme ruku k dílu a hlavně, pokud nevěříme v podvědomí tomu, že pomůže. Taky asi nepomůže, pokud má člověk v hlavě zmatek co vlastně bůh je. Nejde ani tak o nějakou představu boha, jako jde o to, co si člověk z nějakého náboženství vybere za guláš myšlenek a na co si "boha" zredukuje. Proto taky daleko víc zázraků v křesťanství spadá na různé svaté, protože celá komplexní filosofie tohoto obludného náboženství se zdrcne do jdnoduché víry ve svatého a na ten bordel (které každé náboženství uvádí a které ruší svými protiklady), se člověk obracející se k modle svatého vykašle. Ti svatí totiž jsou představováni jako dokononalé dobro, o kterém nelze ani špekulovat ani pochybovat oproti komplexní a komplikované filosofii. Jde o krásné vymydlení mozku, které velice dobře pracuje, pokud se člověk k takové víře skutečně dopracuje. Dá se takhle ale věřit i na dobrého ducha řekněme stromu, nebo šutru, s čímž se setkáváme u spiritualismu. Bohužel to ale nesmírně zavádí od reality. Nicméně je ale lepší být vygumovaný a zdravý, než nabouchaný vědomostma a na scípnutí.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.